Milada

Smutný pohled na tuzemské filmařské vnímání vlastní historie. Z Davida Mrnky, scénáristy i režiséra v jedné osobě, se totiž vyklubal autor slohového cvičení z deváté třídy základní školy. I tam se většinou přímá řeč skládá z holých vět nebo rádoby dějotvorných hesel. Když pak podobná motta přednáší unylý dabing (u českého filmu obzvlášť smutný paradox), je herecká stránka věci víceméně vynulovaná. Jako jediná si pak svoje uhraje nedoceněná Vica Kerekes, zatímco soudkyně Geislerová nebo Vyorálkův Gottwald coby zavilý piják vodky jsou bez přehánění v kategorii parodie. Samotná Milada Ayelet Zurer herecky funguje, ale to, co je nucena říkat, jsou natolik šílená moudra, že spolehlivě zazdí i ji. Když v zamýšleném zlomovém momentu pronese melodramatické "Komunisti jsou jako nacisti...", chybí už jen šibalské mrknutí do kamery. Až do konce mi pak nebylo jasné, jestli měl mít film čtyři hodiny a spousta toho musela být vystříhána, nebo si Mrnka vytiskl tři strany textu z wikipedie a jen odškrtával jednotlivé položky. Jinak si totiž nedokážu vysvětlit absurdní momenty typu "hlavní hrdinka je odsouzena do vězení, aby se v následující scéně vesele vracela domů". Kdo o Miladě Horákové něco věděl před začátkem filmu, bude rozčilen, kdo nevěděl nic, bude mít z výsledku slušný guláš. (17.06.2018)

Tento film má hned několik nedostatků. Nejhorší ze všeho byl ten otřesný dabing. Všechno mi přijde natočeno hrozně ledabyle, veškeré důležité události nejsou snad ve filmu ani nijak vyzdvihnuty, a celé to působí utahaně, pomale a nudně. Když už se někdo pustí do politického tématu a ještě k tomu se věnuje takové osobnosti jako byla Milada Horáková, mělo by to mít jinou úroveň. (18.12.2018)

Pani doktorka Horáková si jistě svůj film zaslouží, ale film a ne střih na sebe nenavazujících scén a naprosto zmatených záberů kameru. Trošku podezírám tvůrce, že s daného tématu chtěli jen vytěžit. Doufám, že si osudu pani Horákové všimnou naši přátelé v Polsku a natočí film o pani doktorce Horákové, který bude skutečnou filmovou poctou této hrdince, protože naši filmaři to zjevně neumí. No a k dnešním komunistům a jejich voličům. Jste na sebe hrdý ? Fakt ? Vy (Vy, protože, jste přece komunisti, že jo) jste popravili úplně zbytečně nevinnou ženu ? Nic to s vámi členové KSČM a jejich voliči nedělá ? Co vy komouši jste zač, to mě hlava nebere. (02.08.2018)

Po prvních ohlasech přešla moje natěšenost v opatrné očekávání a to bylo dobře. Ne že by byla Milada špatným filmem, ale je na ní až příliš znát, že se jedná o debut a nepomáhá mu ani katastrofální střih. Zejména první polovina filmu, která popisuje život hlavní hrdinky od počátku II.SV až po nástup komunismu, je příšerně zkratkovitá a nenajde se tu snad jediná souvislejší scéna. A příliš se nedařilo pracovat ani s dobovou atmosférou. Po zatčení začalo přeci jen trochu přituhovat, ale pořád mi tu chyběla ta hrůzostrašnost tehdejšího režimu. Scény z vězení a výslechů, které měly potenciál divákovi zalézt pod kůži, pak jakoby sem ani nepatřily. A nepotěší ani soud, který měl být filmovým vrcholem, ale nevzbuzuje prakticky žádné emoce. Ty se vlastně dostaví jen na počátku a v závěru během scén s dcerou Milady Horákové v podání Taťjany Medvecké. Pokud si něco zaslouží ocenění, tak je to celkem slušný casting na čele s Ayelet Zurer, která tady zářila a o to větší je škoda, že se projektu nechopil někdo zdatnější. Mrnka talentem bezpochyby oplývá, ale napoprvé si ukousl příliš velké sousto. 50% (28.01.2018)

Musím se z toho vypsat. Sorry. Milada Horáková chodí a mluví. Lehce asynchronně. Aby tvůrci podtrhli, že to byla svatá žena, nechávají jí deklamovat stejně robotické promluvy v libovolné zasedačce plné chlapů, v její vlastní kanceláři i doma s manželem v posteli. Těžko pak téhle ženě bez špetky života uvěříte, že šlo pravděpodobně o největší Češku dvacátého století. To je asi ten hlavní problém. No a pak tam jsou další věci. Jízdu podzimní krajinou zakončenou zatmívačkou střídá let dronem podzimní krajinou zakončený zatmívačkou a tklivý příběh Miladiny dcery, která přijde do školy, posadí se, rozhlédne a končíme zatmívačkou. To vše se hodně opakuje. Hodně. Většinou je to podbarvené klavírem. Ze zoufalosti jsme se v kině smáli tomu, že tyhle záběry snad nakoupili v nějakém balíčku a pak už jim v budgetu zůstaly prachy jen na milovanou zatmívačku. Když se v závěru na scéně objeví Geislerová, měl jsem z jejího přednesu a pohybu pocit, že se přesouváme do nějaké retro komedie typu Občanský průkaz, v čemž mě navíc utvrdil nejhorší product placement posledních let. Gratuluji Karlovarským minerálním vodám ke spojení s jedněmi z největších zrůd padesátých let. U soudu s vlastizrádci to totiž žije a pije se výhradně Mattoni. Kromě toho jsem ocenil také extrémně soft výslechy komunistické bezpečnosti, herce zasazené přesně podle svých škatulek, Jiřího Vyorálka jako Klementa Gottwalda, který se podle mě natáčení vůbec nezúčastnil (jen koupili scény z Českého století a domluvili se s UPP, aby sem tam něco změnila), super dabing, Danielu Drtinovou na tiskovce (chápu, že to byl asi nějaký barter deal, stará známost nebo nevím, ale vždyť to nemůže dávat smysl ani jí) a Ivanu Chýlkovou jako přítelkyni z domu smutku. Trpěl jsem. Kdo mě zná, tak ví, že nemám potřebu se po filmech vozit, reflexi nacistických a komunistických zločinů jedu dlouhodobě a československou historii jakbymset. Ale tohle, tohle se prostě nedá. (18.10.2017)