Hacksaw Ridge: Zrodenie hrdinu

Už pred samotným zhliadnutím filmu som mal tušenie, že by to mohol byť film mne šitý na mieru. Pozitívne ohlasy a hodnotenia som bral s rezervou. Mňa najviac tešilo, že sa jedna o vojnový film a príbeh podľa skutočných udalostí, čiže žánre, ktoré vo filme najviac uznávam a vyhľadávam. Ďalšou pluskou bol jednoznačne kvalitný režisér, čo Gibson určite spĺňa. Tiež som pozitívne bral jedného hlavného hrdinu okolo, ktorého sa rozkotúľal cely dej a o ktorom som čítal knihu. Teória bola jedná vec a sledovanie filmu druhá. Čakal som kvalitný film a myslím si, že som dostal oveľa viac, ako som dúfal. Bola to jedná veľká filmová krása. Ja vlastne ani neviem čo by som tomuto filmu mal vytknúť, lebo sa jedna podľa môjho názoru o jeden z naj vojnových filmov určite a jeden z naj filmov vôbec. Najväčšiu obavu som mal paradoxne z herca Andrewa Garfielda. Jeho filmy nemám odsledované a jediné filmy s nim čo som videl boli Sociálna sieť resp. Hrdinova a zbabelci, kde na mňa pôsobil dosť neutrálnym hereckým výkonom, keďže sa jednalo o stvárnenie vedľajších postav. Celkovo mi bol ako herec nie veľmi sympaticky. No v tomto filme mi jednoducho zapasoval a vôbec mi neprekážal, ba priam naopak, si ma získal. Čaro tohto filmu je podľa mňa v tom, že všetky jeho dejové línie sú namiešané v ideálnom, dalo by sa povedať dokonalom pomere, a čo je dôležité, nijako sa nerušia, ale plynulo na seba nadväzujúcu resp. sa doplňujú. Či už časovo, alebo obrazovo. Myslím hlavne Dossov detský život ovplyvnený otcom, vojnovým veteránom a alkoholikom, bratovou nehodou a kresťanským poznaním. Následne na to režisér jednoducho nadviazal jeho romancu so šarmantnou zdravotnou sestrou a jeho poznanie pomáhať druhým, práve takouto lekárskou službou. Ďalšie plynule prepojenie bol výcvik vojakov, väzenie, súd a samotný boj na Okinawe. Veľmi sa mi páčilo s akou precíznosťou tvorcovia rozobrali každý aspekt Dossovho života. Film ponúka veľa silných momentov. Mne osobne sa veľmi páčila scéna, ako otec prišiel zachrániť syna na súdne pojednávanie. Ďalšou znamenitou stránkou filmu bola samotná romantická časť. Tá na mňa veľmi zapôsobila. To s akou jemnosťou Gibson dokázal pracovať pri vzájomnom spoznávaní Dossa a zdravotníčky Dorothy bolo jedným slovom KRÁSNE. Autori romantických filmov by sa pokojne mohli od Mela učiť, ako sa má nakrúcať nenútená, netlačená, neperverzná romantika. Musím vysoko oceniť, že sa vo filme neobjavila erotická scéna, iba jej jemný náznak. Tá sa prosto do tohto filmu nehodila a zbytočne by ho pokazila. To ako tvorcovia citlivo rozobrali prvú časť filmu, sa v tej druhej naopak dokonalo vybúrili. Okinawa bol masaker nad masakry. Ani deň D vo vojakovi Ryanovi jej podľa môjho úsudku nekonkuruje. To prosto nejde. Bolo to tak reálne a naturalisticky natočene, že sa viac asi ani nedalo. Tu by som chcel oceniť hlavne kameramana, ktorý to natočil dokonalo. Hlavne zábery na detaily strieľajúcich pušiek, samopalov a taktiež snímanie z pohľadu vojaka Dossa. Ja nie som zástanca prehnanej brutality vo filme, a nepotrebujem v každom zábere vidieť odtrhnuté nohy, prestrelenú hlavu a telo roztrhané granátom, aby som si vedel domyslieť realitu. No tu mi to nevadilo, ba priam si to pýtalo ukázať, ako to bolo v skutočnosti, bez pozlátka. Po Umučení Krista som to od Gibsona aj tak trochu očakával. Musím sa priznať, že so mnou trhlo od ľaku trikrát. Tie ľakačky vo filmoch nemám rád, preto som aj prestal pozerať horory. Tu ich bolo dosť, ale to sa dalo čakať. Hlavne ma dostala ta scéna, keď si Doss zdriemol v zákope a snívalo sa mu, že ich prepadli Japonci. To ako sa Japonskí vojaci vyrojili, a v akom počte na druhý deň, bolo veľkolepé epické bojové predstavenie. Ani sa tým Američanom nakoniec nečudujem, že zhodili tie atomovky, lebo inak by Japoncov asi neporazili, aj keď ani to ich neoprávňovalo ich použiť. Na samotnom japonskom ostrove sa odohrali najzásadnejšie pasáže filmu. Okrem samotných bojov a záchranných prác Dossa, sa mi páčilo poukázanie na vojaka s prezívkou Hollywood, kde sa z namysleného a sebavedomého muža stal bojazlivý a boja neschopný vojak. Myslím, že podobná scéna bola aj v Zachráňte vojaka Ryana, ale tu to bolo lepšie zobrazené. Trošku ma mrzelo, že vojak Smitty, tak rýchlo a bez veľkých emócii zomrel. Tak či tak austrálska dvojka Bracey a Palmer ukázala, že im patri budúcnosť. Obaja sú sympatické a neokukne tváre s veľkým hereckým talentom. Pri záverečných scénach som len čakal, ako sa to bude hemžiť americkými vlajkami sem a tam z každej strany, ale na počudovanie nič také hrozne to nebolo. Ani spomalene zábery na heroického hrdinu s gýčovou pomalou hudbou, kde okolo neho všetko vybuchovalo ma nerozhodili. Na záver pridať rozpomienky skutočného Dossa a jeho druhov bol dobrý nápad. Samotný Desmond sa nepovažoval za hrdinu, čo mi je veľmi sympatické. Ostatní jeho parťáci sa z neho smiali, že je zbabelec a slaboch, no mne skôr prišiel ako odvážny a nebojácny. Lebo isť do boja so zbraňou je relatívne pohodlné, no isť len s lekárničkou a bibliou, a prežiť je priam zázrak. Boží zázrak. Takto vnímam cely Dossov životný osud. Tento film sa v budúcnosti určite stane vojnovou klasikou. Mel Gibson je niekedy čudák, alkoholik a kresťanský fanatik, no tak ako celkovo naservíroval tento film, kde poprepájal vojnu s romantiku, náboženský prvok s realitou, hrdinov aj slabochov, víťazov aj porazených, krásu s brutalitou, minulosť nadväzujúcu na budúcnosť, by dokázal nakrútiť s takou bravúrou, len málokto. Gibson je výborný herec, no pre mňa je ešte lepši režisér. V mojich očiach obhájil svoje režisérske remeslo a právom ho mám medzi obľúbenými režisérmi. U neho nemám film s horšou známkou, ako sú 4 hviezdičky. Ešte raz klobúk dolu PÁN režisér Gibson. (27.02.2017) (menej) (viac)

Nevěřila bych, že to bude zrovna válečný akční film, kterému dám po delší době svých pět hvězdiček. Většinou mě počiny z tohoto žánru nedokážou chytnout, válečná vřava mě po chvíli začíná nudit, připadá mi to natahované, patetické. Hacksaw Ridge má také poměrně dlouhou stopáž, také v něm nalezneme scény zavánějící patosem a klišé. Ale mě ten film prostě, ač přesně nevím, jak se to událo, chytil a už nepustil prakticky od prvních záběrů. Bavila mě první "mírová" část, kde jsme začali poznávat pozdějšího netypického válečného hrdinu, jeho "jinakost", viděli jeho rodinu, první krásné zamilované chvíle. Vše bylo spíše jen načrtnuto, ale přesně akorát stačilo, abychom zjistili, s kým máme zhruba tu čest a připravili se na další drsnější část. V té jsem si místy připadala, jako kdybych tam byla s těmi mladými kluky; jako pozorovatel, který se začíná probouzet z nečinnosti, kterému někdo (režisér) umně servíruje všechny ty dílčí střípky, z nichž se skládá celý příběh, říká, kam ho to s Desmondem za chvíli dovede, co spolu s ním bude o chvíli později cítit a přesně to člověk cítí, prožívá. Byla jsem napnutá, odvracela zrak od roztrhaných těl (která by se mnou jindy v jiném filmu buď nic nedělala nebo by mi připadala ukázaná až moc na sílu), přemítala nad smyslem a nesmyslem toho všeho, litovala, dojímala a rozčilovala se, fandila Desmondovi. Však taky kdo by tomu na první pohled možná trochu moc naivnímu, dobrosrdečnému klukovi (navíc zahranému skvělým Andrewem Garfieldem, který je přesně tím hezounem, jež beru velice ráda na milost, ač typické hezouny obvykle moc nemusím a který se přesně hodí na takovéto role:D) ve výsledku nezačal fandit?... Tenhle film byl pro mě jednoduše od začátku do konce velkým zážitkem. Kazily mi to snad jen ty občasné příliš klišoidní, patetické chvilky ("spletl jsem se ve vás nejvíc v životě, doufám, že mi to někdy odpustíte" atd.), které tomu ale nakonec velice ráda odpustím. Když to vezmu více "zesložita" a uvažuji, čím to, že mě zrovna tento snímek tak zaujal, říkám si, že jeho velkou devízou je jistě technická stránka, (nejen) válečná vřava je opravdu působivě natočená. Vidíme tu taky např. obecně dobré herecké výkony. Takových filmů z válečného prostředí by se ale asi našlo více a samo o sobě by to tak nestačilo. A tak jsem došla k tomu, že to celé prostě asi dělá hlavně ten neuvěřitelný příběh. Osobně, i když mě film bavil od samého začátku, jsem si při prvních "bojích" Desmonda na frontě, které se ještě neodehrávaly přímo na bitevním poli, a šlo v nich o to, zda se podvolí nebo si zachová svou čest, bude věrný svému přesvědčení, říkala, jestli už to není trochu moc velká "fantasmagorie" a ten mladý borec trošku "blázen". Postupně jsem si ale asi nějak začala uvědomovat, že jeho na první pohled a vzhledem k okolnostem možná trochu nepochopitelné postoje vlastně vytváří určité zrcadlo celé té nesmyslné válce, nutí vás se ptát, zda tenhle zásadový chlapec nepředstavuje v celé té vřavě možná to nejrozumnější a nejodvážnější. A nebo taky ne a je to od něj prostě "jen" samozřejmost. Nebo je to něco, co jako malý střípek do celého toho válečného nesmyslu plynule zapadá. Ať tak či tak, když si ještě uvědomíte, že Desmond Doss skutečně žil a ten jeho zázračný příběh jak z jiného světa se stal, v nějaký moment vás to lapne úplně a tvůrci už si s vámi pak mohou dělat co chtějí. Žerete jim to a díky nim si dáte velký filmový zážitek se vším všudy. Alespoň já jsem to tak měla rozhodně. 90 %. (29.04.2024) (menej) (viac)