Hacksaw Ridge: Zrodenie hrdinu

Hrozně mě mrzí že jsem za ty roky zapomněl jak vynikajícím režisérem je Mel Gibson. Jeho způsob vypravování příběhů mě plně vyhovuje, nemám problém s tím že bych se v ději ztratil a pokud jde o autentičnost ta je bezproblémově zachována. V druhé polovině to začne pěkně bouchat a jakmile se dostáváme do bitevní vřavy Gibson ukáže samozřejmě svou pravou tvář :D pro lidi se slabším žaludkem zlomyslně zatajím co je čeká. První neakční polovina ovšem té druhé v žádném případě ostudu nedělá. Dětství hlavního hrdiny (skutečného hrdiny) je jasně načrtnuto během slabé čtvrthodinky, pak tady máme randění a konečně vojenský výcvik. Kdybych si film pustil dříve Block 99 by mě zase tolik nepřekvapil. Z Vaughna se začíná stávat pěkně charismatický dacan. Sam je nudař a hlavní postava Garfield se dá vcelku snesitelně přežít. A té víry v boha je v příběhu sice dosti, ale bezproblémově jsem to ustál. 80% (13.02.2018)

Gibson se po 10 letech vrátil, aby natočil jeden z nejlepších válečných filmů posledních let. Sebejistá režie, která nabízí vtahující scény z pekla bitvy, a zároveň slzopudný příběh o odvaze, přátelství a vnitřní síle bez laciného patosu. První třetina à la filmy z 50. let, kdy Doss poznává svou lásku, je sice o něco delší, než by bylo nutné. Avšak běloskvoucí scény z nemocnice, kdy se pár seznamuje, pak o to více kontrastují s utrženými končetinami, ohořelými těly a nabroušenými bajonety, kterými se však režisér samoúčelně neopájí. Gibsonovi je bayovský patriotismus vzdálený včetně ukňouraných konverzací vojáků a přílišných zpomalených záběrů. Garfield se na rachitického vojína perfektně hodil, byť někdy působil příliš nablble, Vaughn poprvé dokázal, že umí i vážné role. Téměř neznámí scenáristé napsali i několik solidních fórků a zkrátka výsledek, který stál 40 milionů, vypadá na mnohem víc./// Příběh se v otázce, proč nechce Doss nosit zbraň, oddaluje od skutečnosti – jeho volba primárně vychází z traumatizujících zážitků v rodině, nikoli z příslušnosti k církvi. Postava je tak vstřebatelnější pro více diváků a její činy, ač místy na hranici uvěřitelnosti, působí věrohodněji. Tomu pomáhá rozumné rozhodnutí tvůrců, kterým bylo nezahrnout do filmu veškeré Dossovo hrdinství (zachraňoval i mimo Okinawu), což by šlo jen stěží natočit bez obvinění z přehánění či patetismu. Škoda poněkud přehnané finální scény, v níž se Gibson nedokázal vzdát okaté symboliky, čímž ostatně potrvrzuje, že nedokáže a asi ani nechce být nestranný./// Není to vypravěčsky rafinované, ukazuje to lásku a hrdinství jako z plakátu, ale tak dojatá jsem nebyla od Návratu krále. P.S. Milovníkům různých (nad)interpretací doporučuju sledovat postavu nabušeného vojáka jménem Hollywood, který všem ukazuje své koule, ale na bojišti je zbabělcem. 90 %. [Kino] (09.11.2016)

Anachronický škvár. První třetina čistá nula. Je ta postava dementní? Má Mel rád Forresta Gumpa, ale nechápe nadsázku? Vince Vaughn je zvrhlej joke? Něco tak toporného patří do ideologické ohrádky 90. let. Naštěstí je tu druhá polovina a Call Of Duty: Holy Warfare, hutné válečné porno se slasherovými prvky, které neustále kazí kuní ksicht kocoura Garfielda a Melovy sklony k přepálené religiozně-vlastenecké symbolice (ty vertikály a podhledy, no uf). Střívka a končetiny ale umí zlobivý stařec furt na jedničku. Všechno kolem je nicméně pořád jedna velká řídká stolice. Ryan měl navzdory schématu určitou přiměřenost. Tohle je biblicko-patriotická drapérie za hranou únosnosti. Ten konec je čisté wtf. Dobrý vojín Messi. Parafráze Čety křížená s nanebevzetím? Dejte mi pokoj. Nejsu adventista. (09.11.2016)

Niektoré momenty vyznejú zjednodušene a nedomyslene, ale emocionálne film funguje. A tak čistá práca s cukrlátkovo zlatohollywoodským vizuálom vždy poteší. Statočné srdce ale išlo hlbšie do konfliktu postáv, a rebélia hlavného hrdinu bola vášnivejšia. Hacksaw Ridge oproti nemu zostáva "iba" pekne uhladenou vojnovou drámou, pritvrdenou zakrvavenými vnútornosťami a stovkou drsných priestrelov. Garfield dobrý, zatiaľ jeho najlepšia rola. (30.11.2016)

Gibson asi ne tak zcela pochopil význam obratu "válka je peklo/horror" a vzal to doslova i do písmene. Stylizuje tedy válečné scény jako čistou horrorovou žánrovku z pekel se vším všudy; od strachu z neviděného přes lekačky až po ultimátní gorefest jaký kina ještě nezažila. Což je v podstatě (bez ironie i nadsázky) geniální nápad. Na papíře. V tomto podání je z toho však pouze jednotvárně ubíjející slepenec zpomalených záběrů na japonské Palachy melancholicky plápolajících za doprovodu pršících končetin. A to vše vyšperkované o WTF momenty, které jsou jak z Armády temnot (ano, kongeniální zteč s trouchnivějícím trupem, fotbalovo-granátové nůžky či "já táhnu, ty kosíš"). A to jsem zatím nezmínil přepálený a okatě divákovi do ksichtu cpaný agitační "přesah", který tak bují neskrývaným patosem (ne, nejde o scénu "prosím, ještě jednoho"), že to nemá s vážně míněným (proti)válečným dramatem žádnou spojitost. Tohle je regulérní béčkové guilty "holy gore" pleasure nikoli seriózní film. Což je škoda, protože osud i témata (a konflikty z toho plynoucí) v něm jsou natolik nosné, že si zasloužily o poznání lepší a především důstojnější zpracování. Jenomže to by nebylo tak zábavné; sice nechtěně, ale to čert vem. Na škodu tak ve výsledku není ani tak debilní scénář, směšné výkony či poplivání památky obětí na obou stranách, ale úvodní čtyřicetiminutovka, která... No, je stejně špatná (ne-li horší) jak zbytek filmu, akorát v ní nejsou žádné vystřižené scény z Armády temnot. Což to je neodpustitelný hřích, který nespraví ani tucet otčenášů. (28.01.2017)