Hacksaw Ridge: Zrodenie hrdinu

Na Hacksaw Ridge som sa veľmi tešil, po dlhej dobe konečne v americkej produkcii vznikol aj nejaký vysokorozpočtový vojnový film z obdobia druhej svetovej vojny, ktorý sa navyše môže oprieť o pomerne netradičnú, ale aj tak atraktívnu zápletku a Mel Gibson na poste režiséra tiež mal byť zárukou, s drsnými filmami z rôznych historických období nemáva žiadne problémy, ale aj tak sa neubránim pomerne silnému pocitu sklamania. Na moje prekvapenie práve prvá, civilná hodina, ktorej som sa pôvodne obával najviac mi prišla bez výraznejších problémov. Hlavný hrdina mi síce prišiel dosť podivný, proti pacifistom samozrejme nič nemám a aj tie náboženské reči sú v bezproblémovo znesiteľnej miere, no jednoducho celkovo sa správa miestami dosť mimo a tak ani tá romantická línia nemá moc šancí fungovať, pričom ani samotný Andrew Garfield mi nie je práve najsympatickejší, rovnako ako jeho herecký prejav, ale dá sa na to zvyknúť a vďaka tej svojej neústupnosti si ma časom predsa len získal. A tak idilické scény z civilu vystrieda vojenská služba, ktorá je tiež dobre zvládnutá, tu ma už hlavný hrdina dosť bavil a je radosť pozerať na všetky tie reakcie veliteľov. Takže celá prvá hodina, ktorej som sa ako jedinej obával ma vlastne vôbec nesklamala a mohol som sa začať tešil na samotnú Okinawu. A práve toto ma veľmi sklamalo. Film sa už síce celý čas odohráva na bojisku, čo mám veľmi rád a na nejaký oddych nie je moc času, ale film sa snaží pôsobiť drsne a realisticky a hlavne to druhé mu absolútne nejde. Už len to bojisko mi prišlo úplne nedôveryhodné, neviem si predstaviť, ako by niečo takéto mohlo fungovať v skutočnosti, ale hlavne mi to prišlo celé také umelé, nielen vizuálom, ale hlavne rozmiestnením všetkých zložiek. Akoby si režisér povedal, že chce mať napríklad v zábere naraz desať postrieľaných vojakov, tak to aj urobí a bez ohľadu na to, či to aj má nejakú logiku, aby sa v skutočnosti takto postavili. A k tomu plno tých cool záberov, nejaký ten odkopnutý granát a podobné nezmysly, čo v takomto vážne pojatom filme nemá čo robiť. A tak akcia síce je pomerne drsná, aj keď tiež len digitálnym štýlom, ale mňa už po pár minútach prestala baviť a už som sa tešil len na scény, v ktorých sa nebojuje, lebo tie ma tu bavili omnoho viac. A môžu za to aj celkom sympatické postavy, síce väčšina radových vojakov je nevýrazná, ale predsa len takí Sam Worthington, Luke Bracey alebo dokonca aj Vince Vaughn ma tu dosť bavili. Inak samotný Mel Gibson to mimo akcie podľa mňa zvládol bez väčších výhrad, aj ten patos je tu presne v takej miere, aby film podporoval a nie mu už škodil, ale tá akcia mu podľa mňa vôbec nevyšla. Takže celkovo ma to bavilo, dejovo mi to nadmieru vyhovovalo, ale tá druhá polovica ma kvôli nevydarenej akcii miestami nudila a tak je z toho len lepší priemer. 68% (13.02.2017)

O Hacksaw Ridge by sa dalo debatovať hodiny. Keď napíšem o ňom jeden riadok, nevyhnem sa pátosu, a keď napíšem viac, spadnem do nekonečnej hĺbky analýzi. A práve preto bude najlepšie, ak si ten kus umenia nenecháte újsť, a pobežíte do kina. Pre mňa osobne najväčší filmový zážitok za posledných 13 rokov. (17.12.2016)

Na jedné straně poctivé drama ze staré školy, na té druhé velmi kontaktní a syrový kus. Nicméně platí, že Mel je starej sadista, který si libuje v rozpůlených tělech a vnitřnostech. Mezi námi mi hodně vadí, jak to s ním dopadlo. Chlapík, který nám předložil několik ikonických postav, si vybral v soukromém životě několik slabších chvil a studia ho ve velkých projektech tak nějak nechtějí. Takže pauzíruje, občas se někde objeví, ale žádná sláva to není. Jeho válečné inferno je nicméně sebejistou poctou jednomu osudu. A to přes hodinu nevidíme žádnou akci. Hrůz boje na Okinawě si však užijeme dosyta. Do války šli tehdy všichni. On nechtěl chybět a nechat za sebe bojovat druhé. Ač se čerstvě zamiloval (roztomilá Teresa Palmer), tenhle člen Církve adventistů sedmého dne chce mezi bojujícími běhat s morfiem a beze zbraně. A to je v armádě sakra problém. Nakonec tenhle pacifista zachrání přes sedm desítek zraněných. Zůstal totiž v ostřelovaném prostoru a snášel jednoho zraněného po druhém k okraji útesu. Odtud je ručně spouštěl na lanech do bezpečí. Předchází tomu nelítostná, děsivá a atmosférická vřava, velmi zručně natočená. Orgie kaskadérů jsou nesmírně promakané. Vesnický prosťáček s nablblým (ale nakažlivým) úsměvem Andrew Garfield znovu dokazuje, že hrát sakra umí, moc mě ještě potěšil spolehlivý Hugo Weaving. Na druhou stranu si přiznejme, že příběh je velmi prostý, řada scén až moc „připravených“, hlavní hrdina až moc velký klaďas, protivníci až moc hloupí (proč Japonci neshodili ten provazový žebřík?). Nad vším však bedlivě dohlíží sám silně nábožensky založený Gibson, který to má pořád v sobě. (12.11.2016)

Bezchybný válečný film s nezvyklým vojákem hrdinou a taky asi nejkrvavější vřava od RAMBO čtyřky, která navíc trvá dobrou třetinu celý stopáže. Garfield mě vůbec poprvé zaujal a sem se dobře hodil, příjemná je trojice Vaughn, Worthington, Weaving, jsem moc rád že je Gibson zpátky! Víc mě nenapadá, snad jen že kdo si tu stěžuje na patos tak bude asi dobrej kretén. (18.01.2017)

Smát se v ateistickém Česku katolíku Gibsonovi, že jde nadoraz v příběhu vojína, který odmítá zbraň z náboženských důvodů, mi přijde jako laciná póza. Stejně tak totiž, jako Gibson neslevuje z pozice oddaného křesťana, nebere ohledy ani filmařské kompromisy. První hodina by možná zasloužila ještě o chlup vyhrotit a nechat diváka nakouknout do hlavy těm, pro které je zbraň ve válce samozřejmostí, ale ta druhá je rambovská kafilérie, která svojí vytříbenou, kamerou, střihem a zvukem vycizelovanou estetikou mění válečné peklo v téměř až hypnoticky umělecký zážitek, který se naposledy povedl Ridleymu Scottovi na počátku nového milénia. Můžete z toho v průběhu mít jakékoliv pocity, ale když v závěru zafunguje i ten Garfieldův omezený herecký kukuč, změní se to v emocionální vodopád, za který mi pro jednou nebylo trapně. 4 a ½. (15.07.2017)