Hacksaw Ridge: Zrodenie hrdinu

Mel pořád úplně nezmoudřel. Vizuálně i akusticky atakuje a místy posouvá over the top sekvence filmové válečné vřavy (při první bitevní scéně máte potřebu se v kině krčit, aby vás nezasáhla odlétající střepina nebo cákanec krve), vypravěčsky je tenhle kontroverzní tvůrce sice naprosto přesný, ale viditelně mu schází jakákoli stylistická kreativita ve formě celkového systému díla. Snímek tak trochu působí jako slepenec více notoricky známých filmů na bázi zdejších témat a motivů, a přestože vše, co se v něm stane, je vzhledem ke klasickým módům vyprávění správně, nenajdeme tu jediné ozvláštnění, jedinou autorskou přidanou hodnotou vyjma litrů krve a vyhřezlých vnitřností. Velké plusy za většinu herců (opakuji herců, ne Garfielda ), důkladnou a kvalitní psychologii a za odporně skličující atmosféru, kterou dokázal charakter přímého boje v žaludku i v myšlenkách vyvolat. Nedostatky naopak v přepáleném patriotismu a úsměvné ikonizaci hlavní postavy, která chvílemi posílá celé filozofické poselství někam na mentální úroveň Forresta Gumpa a Bubby. (21.11.2016)

"Bože pomôž mi zachrániť ešte jedného..." Mel Gibson si ako režisér vybral veľmi zaujímavý a hlavne skutočný príbeh chlapíka, ktorý odmieta nosiť zbraň a zabíjať. Takmer polovica filmu je zoznamovacia, sledujeme Dossov rodinný život, neskôr prvú lásku, problémy s otcom alkoholikom... Mnohým táto pasáž vadí, alebo sa zdá pridlhá, no ja som si ju užil minimálne rovnako ako vojnovú. Dialógy sú fajn, sympatická Teresa Palmer má krásny úsmev a romantická časť je romantickejšia než vo väčšine čistokrvných romantických filmoch. Hudba aspoň v týchto pasážach nádherne sedí. Výcviková časť rovnako dobrá. V momente keď sa dostaneme na Okinawu začína skutočný masaker, nástup to teda malo poriadny, hneď som si spomenul na vylodenie v deň D vo filme Zachráňte vojaka Ryana. Akčné scény sú fakt bombastické, možno by som Japoncom dal trošku viac priestoru ale inak nemám čo vytknúť. Vadila mi len jedna vec. Niektoré spomalené zábery a hrdinská hudba robí super vojaka z každého, kto je práve v zábere. Hudbu by som v mnohých scénach výrazne stmil, niekde úplne vypustil, aby to filmu pridalo na reálnosti. Sám Doss sa za hrdinu nepovažoval, čo je správne a tak mohol v tomto Gibson aspoň trocha ubrať. Inak fakt skvelý vojnový film, ktorý pre svoju relatívne kľudnú a romantickú prvú polovicu bude určite zaujímavý aj pre ženské publikum. 90%. (21.11.2016)

Desmond Doss byl asi slušnej pošuk, o tom žádná. Nikomu neberu jeho víru v Boha, ale vyrazit do Tichomoří na fanatické Japončíky s Biblí, to chtělo opravdu buď sakra odvahu a nebo mít sakra dobrý krytí tam nahoře...Doss totiž nezačal až na Okinawě, ale mnohem dříve. Měl za sebou Guam i Filipíny a kdo o tom něco ví, to byla místa, kde se dalo zařvat skutečně rozmanitou škálou smrtí a to nesčetněkrát a kdykoliv... Z války v Pacifiku jsem už viděl lecos a ne jen z Pacifiku, ale co se týče zpracování bojových scén, tady nejde opravdu nic vytknout. Jestli byla prvních 5 minut Ryana řež z níž tehdy divák lapal po dechu, pak tady ta řež dělá dobrou půlku filmu. A jaká řež! Když jsem byl malý a někoho ve filmu zastřelili, nakecal mi kamarád, že to jsou vězni. Filmaři použijí vězně odsouzené k smrti a ty ve filmu zastřelí... Nějaký čas jsem tomu věřil, než jsem zjistil, že někteří zastřelení se po své smrti objevují i v jiných filmech a dokonce pohádkách! Proč to píšu? Tady filmaři nechali postřílet desítky ba až stovky vězňů!!! No a teď vážněji. Okinawa byla strategicky nesmírně důležitá. Jenak se už nejednalo o nějaký atol v Tichomoří, ale regulérní ostrov se silnou vojenskou a dobře vybavenou posádkou, jakési předpolí ke vstupu na Japonské ostrovy. Dobití by pochopitelně mělo na Japonce a jejich morálku vliv a také by to bylo ideální místo pro zřízení letecké základny pro těžké bombardéry B-29 Superfotressy. Nejedna osádka pak zcela jistě po nouzovém přistání svého rozstříleného bombardéru v duchu děkovala klukům od pěchoty za dobití ostrova... Myslím, že Mel věděl co točí a dnes je to poprvé co se zcela s dojmy rozcházím s DaViDem´82. Asi si jen těžko dokáže představit co je plamenometný útok, co to muselo být, když vás vykouřili z bunkru hořící látkou, která ulpěla prakticky na všem... Pokud jste vyběhli ven, docela klidně se mohlo stát, že mariňáci uznali, že je pro vás kulka škoda a nechali si vás to vyžrat do konce.... Pak už se jen běhá jako ,,Palachové'' dokud nepřijde smrt. Díky množství bunkrů, nor a tunelů, byly plamenomety velmi účinné na ničení palpostů i větších opěrných bodů a bunkrů. To co Doss dokázal, se opravdu rovná zázraku. Je dobře, že byl příběh natočen. Jistě, lecos by šlo ubrat, lecos změnit. Hlavní obrys je dán, ale jestli Doss dělal to či ono, či to mohl dělat či nedělat bych nechal historii a také tvůrcům filmu. Nabízí pohled jak to vidí oni a kdo nechce, ať na to nekouká. Konec konců je to už pěkných pár let, co Doss a jeho rota šplhali tam nahoru... Takže se řadím ke svým přátelům válečným fajnšmekrům a i já dávám za 5 injekcí morfia! * * * * * (31.07.2017)

Už tak fascinující příběh Desmonda Dosse se pod rukama Mela Gibsona změnil ve stoprocentně působivý protiválečný film, který od začátku do konce velmi přirozeně a bez jediného škobrtnutí či snad klišé plyne a s divákem si dělá doslova co chce. V první půli sledujeme Desmondovo odhodlání narukovat a přejeme mu, ať se to navzdory všemu a všem podaří. Ve druhé polovině s ním prožijeme nesmírně sugestivní válečné peklo a nechápeme, co může člověka přimět k tomu, aby se do něj vrhl dobrovolně (mimochodem kdo tvrdí, že první polovina je pro ženy a druhá pro muže, ten musí mít vážně jednoduchý život). Všichni herci jsou skvělí, režie nápaditá, scénář není žádná rychlokvaška a moc se mi líbila také hudba. Český podtitul filmu "Zrození hrdiny" je ale zavádějící, protože o hrdinství, které má spoustu podob, tady až tak nejde. Jde o přesvědčení, odvahu a víru v to, že dobré věci se přece nemůžou přestat dít ani na tom nejhorším místě na zemi. (12.11.2016)

Ani za těch hodně let se nic nezměnilo. Gibson je stále velmi dobrý vypravěč romantických/osobních příběhů, vztahových linek, ale pouze průměrný v práci s válečnou tématikou. Identické neduhy měl i We Were Soldiers (kde Gibson přenechal režii kámošovi Randallovi), který se spíše než etalonem žánru stal jen podpultovou vypalovačkou pro věrné fanoušky. Nevynahradí to ani Melova chuť na krev a ustřelené končetiny. Stačilo přizvat na konzultaci Spielberga nebo Stallona, aby mu ukázali co znamená slovo dynamika a nápaditost akčních/válečných scén. Vše pak završují tradičně idiotské zpomalené záběry vybíhající první linie (opět jak přes kopírák ze staršího filmu), které podprahově křičí "patos" na všechny světové strany. Herecky OK, dvojice Palmer Garfield ideální. (14.11.2016)