Jamada-kun to 7 nin no madžo

Končím po 9. episodě. Pokud bych to měl shrnout, nebude to ani spoiler, skoro každý díl je o představení nové protagonistky jakožto čarodějky, které jsou vždy nějak psychicky poškozené a modrovlasý hrdina je z toho šlamstychu nějak vytáhne. Většinou tím, jak je sprostej, urážlivej a nic nechápající. To mu jde totiž nejlépe. Od nějaké 5. episody to skočilo do opakujících se kolejí, kdy z původních 4* tomu nakonec dávám 2*, protože je to prostě posledních pár týdnů -tak- nudné... Všichni se tam se všemi líbají, nikdo to neřeší, jsou tam zas ty klasické ecchi scény, které vyloženě nenávidím, postavy se nijak nemění, nevyvíjí, všichni se stále uráží, ani nevím, jaká je tam hudba, příběh je trochu dost nekonzistentní, "seitokai" je zas všemocné božstvo, které má kancelář 5x větší než normální třída na té škole (kam se to vleze?) a celkově mám z toho seriálu pocit, že i když představil naprosto "nový" prvek (neboli magické schopnosti na škole xxx, které dostávají psychicky vadní lidé, aby je používali ke zrůdnostem líbáním náhodných lidí), mrtě věcí je tam půjčená z jiných seriálů. Je to takové "rozkouskované"... A to se mi na tom dost nelíbí. Ke kladné notě: ze začátku jsem se opravdu bavil, byla to nová show, velmi zajímavá, velmi vtipná... bylo to to fajn. Přestalo to být fajn, jak bylo představeno 15 nových různo-barvo-vlasých postav (???? whyyyyy) a přestali zvládat psát děj, aby je všechny využili... Představte si Haruhi s 20 protagonisty, kde se autoři chtějí zaměřit na každého z nich. Haruhi, Mikuru, možná i Nagato pak půjdou stranou... A to se stalo zde... I když to není na první pohled vidno. 40% (08.06.2015)

Nápad s výměnou těl není sice nikterak unikátní, ale není vůbec špatný. Navíc je to docela povedená kombinace veselého blbnutí s výměnami těl a fanservisem v podobě líbání každého s každým s jednoduchým a docela zajímavým příběhem o hledání čarodějek, objevování jejich schopností a snaze jim pomoci. Je to veselé, je to hravé a je zde spousta zajímavých děvčat a dokonce i docela povedený hlavní hrdina. A mě to bavilo, dokonce až tak, že mám rozečtenou mangu... Konec byl povedený, finální zápletka se mi líbila a i ta romantika byla podle mě povedená. Spokojenost - 8/10 (19.04.2015)

Pro mě trochu zklamání, neznám předlohu, tak nevím co chybělo či co bylo navíc, ale příběh se hodně táhl a poslední tři epizody jsem shlédl už jen ze setrvačnosti... Přesto jsem se docela bavil, některé hlášky mě rozesmáli, asi nejvíc ta, kdy se hlavní hrdina rozhodne políbit Shiraishi, aby se jí navrátily vzpomínky a řekne: "Dobrá! Prvně si zajdu vyčistit zuby." (23.07.2017)

Anime vytvořené na základě poměrně úspěšné mangy, které je pravděpodobně rekordmanem co se týče kadence polibků ku minutáži. Už to v rámci non-hentai tvorby je určitě prvek velmi neobyklý, který mě přiměl se nejdříve dostat k manze než k anime. Zpočátku solidní zábava mě asi v půlce přestala bavit, protože autorovi mangy těžce došla pára a začal kombinovat nesmysly a opakovat klišéčka. Stejně jako předloha i anime trpí nevítaným neduhem, že se pohybuje v semiseriózních vodách odlehčenosti a jisté mytologie. Na jednu stranu to není dostatečně vtipné a sympatické na odvázanou legraci, na druhou stranu nemá dostatečně promyšlenou zápletku, svět schopností, jejich funkci a hloubku postav. Je nutné se smířit s tím, že spoustu faktů je nevysvětlených (ona i manga tomu moc nepomáhá a hodně věcí zjednodušuje), nicméně anime se daří úspěšně skončit asi na nejlepším možném bodě, protože druhá série by nejspíše skončila katastrofálně. Mě všechny ty polibky nepřišly tak urážlivé, ecchi a fanservisu tu též nebylo tolik a postavy jsou v rámci možností fajn, nevtíravé, nepřehánějící, romantici si i porochní. Divné jsou twisty, chování mnoho čarodejnic a školního vedení, shounen překecávání na změnu týmu. Pokud tomu odpustíte výše zmíněné neduhy, tak Yamada-Kun a 7 čarodejnic není nejhorší jednohubka, ale vzpomenete si na ní asi tak jako na vaši jednonocovou lásku z diskotéky. (17.10.2017)

Tak nevím, jestli za 2 nebo 3*. Bláznivá komedie s nalézáním čarodějek a přenášením jejich schopností polibkem se mi prvních pár dílů dost zamlouvala, ale s každou další výměnou těla, okouzlením, vizí budoucnosti, výmazem vzpomínek – a ponejvíc tajnosnubným piklením prezidenta studentské rady (kterému nakonec nerozuměl ani on sám) – se humor vytrácel v zájmu podivné zápletky a "učervenalé" romantiky. Povrchní postavy měly mé sympatie, nicméně v jejich jménech / logice konání jsem se ztrácel, bylo jich mnoho. Aspoň se to podařilo pěkně uzavřít. (16.07.2020)