Gallipoli

Letos je tomu sto let, kdy se odehrála jedna z nejtragičtějších bitev první světové války mezi Britským impériem a Osmanskou říši. Tento mlýnek na maso je pozdějí znám jako bitva u Gallipoli. A právě tato sedmidílná série sleduje osudy několika australských vojáků od vylodění až po jejich stažení po osmi měsících. I když jsem nějak nemohl ze začátku přijít na chuť pojetí příběhu, nakonec se z toho vyklubal skvělý válečný počin, který si z divákem pohrává hlavně z hlediska autentičnosti a duševnímu rozpoložení hlavních postav, které mimochodem působí dost sympaticky a člověk si k nim dokáže vytvořit vztah. A navíc, neztrácí se v nich, což považuji v kontextu epického tažení s velkým počtem postav za velmi povedené. Po dlouhé době tu máme proto povedený seriál, který má něco do sebe, po všech stránkách. A protože to je změna oproti druhé světové, o které už bylo natočeno nespočet sérií, a zde jsem viděl něco podobného poprvé, přikloním se i k té páté hvězdičce. 90%. (07.05.2015)

Dost rozvláčné. Na konci šestého dílu jsem byl už docela rád, že to skončilo, byť dost otevřeně a neurčitě - a hle, on ještě sedmý díl. Zbytečně roztahané a více než nějakého válečného dramatu je zacíleno na psyché hlavního tintítka, kterému jsem nevěřil, že není lehčí než jeho puška, a pár velících. Hrůzy války by se dali spočítat za sedm hodinových dílů na obou rukách, ale výsledkem mi bylo, že sem tam leží čísi zuby a pálka hlavy, ale jinak... to vyznívalo uspávačně. Celá linka s válečnými dopisovateli byla poměrně zbytečná a co už bylo ředěné, to ještě více ředila. Rozředěné koukatelné ***, znovu ale nemám důvod se do toho kdykoliv pouštět. (01.02.2016)

Je to hezký seriál, navíc historicky poměrně věrný, co se týče vývoje dění na bojišti. Bitevní scény nejsou nějak megalomanské, spíš jsou to přestřelky nebo výseč velké fronty, přesto působí živě a věrohodně. Co je spíš problém, je velké množství dějových linií a postav. Máme čtyři pěšáky (z nichž se mi jakž takž zaryli do paměti dva - ten hlavní a jeho kámoš Bev), spoustu generálů, novináře a taky postavy z minulosti ve flashbacích. Klidně bych se obešel bez linie s novináři, která nic zásadního nepřináší a bez neustálých vzpomínek na domov. Seriál by tím získal přece jen trochu větší dynamiku. Namísto toho by třeba bylo fajn si najít aspoň jednu postavu z druhé strany zákopů a k tomu třeba plukovníka Kemala (pozdějšího prezidenta Kemala), což by dalo tomu všemu trošku plastičtější charakter. Ale jak píšu, je to dobrý seriál, kdyby se něco takového natočilo tady třeba o našich vojácích z 1. světové války, byl bych nepochybně nadšený. Takhle je to takových 65 %. (02.10.2019)

Filmů a seriálů z první světové války mnoho není, proto jsem tenhle seriál uvítal s velkou radostí. Hned první díl začíná vyloděním, neni to žádný masakr jaký by jsme asi očekávali ale celkem poklidné vylodění. Masakr nastává až v nějakém čtvrtém nebo pátém dílu, kdy na sebe obě válečné strany nestálé a bez úspěchu útočí. Celkově bych řekl že právě ten pátý díl je nejlepší, je v něm hodně emocí. Mě tenhle seriál moc překvapil a nemůžu dát jinak než plný počet, protože Gallipoli si ho bezesporu zaslouží. (16.05.2015)

Ačkoli se soustředí hlavně na osud dvou bratrů Johnsonových a jejich jednotku, má tato minisérie o neúspěšném pokusu Dohody ovládnout v roce 1915 Dardanely daleko širší záběr. Realistické scény ze zákopů se tak střídají s obrazy neschopného velení, stranou nezůstává ani role válečných korespondentů. Závěrečná myšlenka souzní s finále Kurosawových Sedmi samurajů. Jen jsem si kladl otázku, zda tehdejší pušky opravdu zněly spíše jako vzduchovky, ale možná jsem už jen příliš navyklý na burácivý sound, kterým diváka většina současné filmové produkce doslova ohlušuje. Pátá epizoda pak dává vzpomenout na vynikající (stejnojmenný) Weirův snímek. (08.05.2015)