Německá mládež
Une Jeunesse Allemande
Une Jeunesse Allemande - Eine deutsche Jugend
A German Youth
Réžia:
Jean-Gabriel PériotHudba:
Alan MumenthalerHrajú:
Rudolf Augstein (a.z.), Rainer Langhans (a.z.), Helmut Schmidt (a.z.), Harun Farocki, Holger MeinsObsahy(1)
V 60. rokoch bola krehká demokracia Západného Nemecka ešte stále zahanbená nacistickou minulosťou a čoraz vrastenejšia do úlohy strážnej veže kapitalizmu na hranici so svojím komunistickým náprotivkom. V priamom protiklade so svojimi otcami sa členovia prvej povojnovej generácie snažili nájsť si svoje miesto pod slnkom. Snímka podáva svedectvo o politickej radikalizácii časti nemeckej mládeže, ktorá viedla k zrodu Frakcie Červenej armády, nemeckej revolučnej teroristickej bunky založenej Andreasom Baaderom a Ulrike Meinhof, a najmä spracúva obrazy viažuce sa k tomuto príbehu. Film, ktorý bol zhotovený výlučne montážnym spracovaním jestvujúceho obrazového a zvukového materiálu, rozoberá význam tohto revoluč- ného hnutia vo svojej dobe ako aj jeho odkaz pre súčasnú spoločnosť. Film je vyrozprávaný v prítomnom čase a chronologicky, bez retrospektívnych odbočiek a výlučne prostredníctvom obrazov, ktoré pochádzajú z rovnakého času ako udalosti príbehu. (IFF Bratislava)
(viac)Videá (1)
Recenzie (3)
Pozoruhodný film systematicky analyzující německou situaci přelomu šedesátých a sedmdesátých let. ()
Možná, že jsou někde uloženy ještě další materiály o Německu končících 60. let, ale to vůbec není podstatné. Tento dokument i bez nich vypovídá o politickém či intelektuálním pozadí tehdejšího Německa tak sugestivně, až z toho mrazí. RAF najednou není jen nějaké encyklopedické heslo, ale zatraceně živé hnutí, jejímuž vnitřnímu vývoji se dá snadno porozumět. Périotovi se tak povedlo to, o co se (leckdy marně) snaží režiséři hraných historických filmů za pomoci různých fabulací. Důkaz této mistrné práce je zřejmý: záběry a scény tu režisér vybral a seřadil za sebe tak dobře, že do výsledného filmu vůbec nemusel zasahovat jakýmkoli komentářem. ()
Stegman***** to správně popsal; jen na rozdíl od něj: čím toho vím o tomto fenoménu víc, tím méně mu rozumím. Rozhodně se tu nejednalo o "válečný" dialog mezi Ulrikou Meinhofou a Helmutem Schmidtem. Možná to ale byla poslední možnost k zastavení kolektivní hybris, překračující již všechny meze. Když si pečlivě poslechneme všechny promluvy Ulriky Meinhofové, sotva shledáme, že je něo zásadně špatně, včetně prohlášení o vězeňském mučení. Andreas Baader je ve filmu naopak zobrazen jako bezvýznamná figurka. ()
Galéria (17)
Reklama