Pobrežné správy

Melancholicky laděný snímek Ostrovní zprávy vypráví o životem zklamaných lidech, kteří sice pomalu, ale zato vytrvale hledají cestu jeden k druhému. Rozervanou a romantickou náladu příběhu umocňují nádherné přírodní scenérie nehostinné přímořské krajiny Newfoundlandu. Co se týče hereckých výkonů, tak si snad každý divák musí přijít na své. Navzdory všem předpokladům se však nejedná o film, který by ve mně vyvolal nějakou větší emocionální odezvu. (70%) (09.03.2021)

Velice příjemné překvapení, které vás stoprocentně dostane krajinou Newfoundlandu. Herecké výkony Moorové a Spaceyho mě nesmírně hladily a byly balzámem pro mou duši. Blanchettová v roli kurvičky byla úžasná a Judi Denchová byla opět nenahraditelná. Rozhodně nejde o klasickou hollywoodskou limonádu, neboť film nese i pěkné poselství, které se mě osobně velice dotklo. Chtěl jsem dát "jen" 4 hvězdy, protože film měl přeci jen malé mušky v podobě hluchých míst, ale když si tak vzpomínám na tu kouzelnou krajinu musím sáhnout výš. (02.03.2005)

Bezpochyby je Hallström jeden z těch lepších režisérů, jen je třeba mu přijít na chuť. U mě se tak zadařilo u jeho zhruba tří snímků. Všechny jeho díla jsou v podstatě zaměřena na nějakou klasickou dojáckou zápletku. To vem čert, pokud je vkusně předaná. Ovšem problém vidím v tom, že některé snímky mají, i když ne v konečném důsledku, dlouhou stopáž, respektive, musí vás u toho něco udržet, poněvadž je tam spousta vatových scén, díky kterým se děj tak trochu táhne. Promiň Lassi, cítím to tak. A zvlášť je to vidět u těch, které tak trochu laškují s romantikou víc než je nutné. Mám dojem, že dramatické zápletky pan režisér zvládá s naprostou nonšalantní kvalitou, u těch romantických jako kdyby tlačil zbytečně moc. (26.07.2012)

Tři zásadní Hallströmovy snímky jsem viděl před 15 lety a cenil jsem si je vysoko. Šlo konec konců o jeho výkladní skříň v podobě Čokolády a Pravidel moštárny. Poté jsem si dal dlouhou pauzu a nyní s velkým časovým odstupem mám co do činění s Ostrovními zprávami, které ve mě, jak jen to kulantně říct, vyvolávají rozpaky. Hallström neměl tuto látku nikdy dostat do rukou. Míjí se s jeho naturelem a filmařským viděním. Je příliš sladký a sluníčkový pro příběh zasazený do drsné přírody Newfoundlandu. Nedokáže pracovat s atmosférou a přidat nezbytný díl syrovost a bolesti. Výsledkem je nevýrazné "něco", které se za pár hodin vypaří z hlavy. Hrdina snímku Quoyle patří k typu pasivních moulů, o kterých jsem si dosud myslel, že se vyskytují snad jen ve filmovém světě Aki Kaurismäkiho. Katastrofální manželství (jehož konec by kterýkoli jen trošku soudný muž přivítal jako osvobození z pekla) by patřilo spíš do žánru bláznivé komendie než romantického dramatu. Quoyle je každopádně postavou, které se negativní nebo pozitivní věci "dějí". Jak považuju Kevina Spaceyho za výborného charakterního herce, tohle není typ role, která by mu sedla na tělo. Obsazení je sice silné, ale nezdravý základ už nezachrání. Celkový dojem: 40 %. (14.02.2021)

Film slibuje psychologické drama a romantiku v jedné hromadě, skutečností je pouze jakási zvláštní načechraná omáčka s pokusy o prvky temné nálady s ještě temnější minulosti, která ovlivňuje i přítomnost. A zůstává prázdná ozdobná skořápka, která by sice mohla vyprávět, ale spíše jen tak občas něco štěkne a vybafne, doufáme v něco lepšího, ale nakonec opět zůstává spíše palčivá hořkost v hlavě. Quoyle (Kevin Spacey) je ňouma, kolem kterého život spíše jen proplouvá. Vyzná lásku Petal (Cate Blanchett), zřejmě první ženě, která mu z nerozvážnosti roztáhne nohy. O nějakém rodinném životě zřejmě nemá cenu mluvit, pro Quoyleho je to jedno velké utrpení, které končí až Petalininou smrtí a jeho odjezdem na ostrov Newfoundland, domovině jeho předků. Zde se překvapivě zapojuje do normálního života a podniká podivné kroky k jeho nové lásce Wavey Prowse (Julianne Moore). Z dalších rolí stojí za zmínku Quoyleova, životem poznamenaná, teta Agnis Hamm (Judi Dench), jeho doprovod v novém životě, Jack Buggit (Scott Glenn), majitel novin a nový Quoylův hodný zaměstnavatel, Tert Card (Pete Postlethwaite), trochu škodolibý šéfredaktor, novináři Beaufield Nutbeem (Rhys Ifans) a Billy Pretty (Gordon Pinsent) a Quoylova vnímavá dcerka Bunny (Alyssa, Kaitlyn a Lauren Gainerovy). Poměrně zajímavý a velký potenciál o temnotě z minulosti, se kterou je podvědomě provázaná současnost a chování jednodtlivců, o temnotě míst a zároveň o naději, a vše je rozmělněno v nepříliš zajímavý povrchní výtvor. (31.12.2011)