Pobrežné správy

Na Hallströmovi obdivuji způsob, jakým dokáže uchopit a vyprávět zdánlivě tuctový příběh, aniž by tuctově ve výsledku působil. V The Shipping News jde primárně o hledání sebe sama, o schopnost vyrovnat se se ztrátou a začít znovu žít, ale vše je podáno citlivou a civilní formou (co jiného od Hallströma také čekat.), která do sebe všechna klišé schová. Postava Quoyla slouží jako dokonalá typizace zatrpklého, ale přesto v každém ohledu dobráckého chlapa, který se potýká se ztrátou své ženy a láskyplně se snaží pečovat o svou jedinou dceru. Oblast Newfoundlandu je pro daný příběh jako stvořená a občasná přítomnost vhodně vybrané hudby potěší. Kevin Spacey a Julianne Moore ve svých rolích naprosto skvělí. 4,5* (09.08.2009)

Všechny Hallströmovy filmy mají přenádhernou lyrickou atmosféru, kterou miluju. Nepostrádají melancholii, smutek, radost nebo lásku. Nechce se mi psát, že "Ostrovní zprávy" jsou milý snímek, protože to zní jako klišé, ale nenapadá mě jak jinak ten film popsat. Ono to ani dost dobře nejde, to se prostě musí vidět a hlavně prožít. (10.09.2005)

S citem pojaté melodrama, které nikam nespěchá, přesto za celé dvě hodiny ani na okamžik nenudí. Jeho hlavní předností je zástup výborných herců, kteří dokáží pouze očima vyjádřit ohromnou škálu emocí. Film sice vypráví na poměrně velkém prostoru nepoměrně menší drama, ale díky své podmanivé atmosféře a zkušené Hallströmově režii, má stále co nabízet. Hallström umně pracuje s jednoduchými symboly (život mimoděk ubíhající jako před očima tištěné noviny) i s dramatickou zkratkou. Dobře ví, co emocí chtivý divák vyžaduje a taky mu to servíruje. Jenom ne přímo na stříbrném podnose a v množství nesrovnatelně menším než v Pravidlech mošťárny. Myslím, že lépe knihu Annie Proulx (Zkrocená hora) zadaptovat nešlo. 75% Zajímavé komentáře: tron, Phillo (08.03.2008)

Hallstrom točí filmy o medziľudských vsťahoch, v ktorých viac -menej vyhráva, no tento bol tak neosobný a neprirodzený, že som mu mal problém veriť. Neviem, nevadili mi ani inhibovaní kanadskí burani, ani J. Moore (tá čarodejnica) a Spaceyho mám rád, veď kto je úplne normálny. Zasa na druhej strane tam boli veľmi podarené zábery napr. sťahovanie domu, na ktoré sme si už u pána Režiséra zvykli. (08.06.2006)

Film slibuje psychologické drama a romantiku v jedné hromadě, skutečností je pouze jakási zvláštní načechraná omáčka s pokusy o prvky temné nálady s ještě temnější minulosti, která ovlivňuje i přítomnost. A zůstává prázdná ozdobná skořápka, která by sice mohla vyprávět, ale spíše jen tak občas něco štěkne a vybafne, doufáme v něco lepšího, ale nakonec opět zůstává spíše palčivá hořkost v hlavě. Quoyle (Kevin Spacey) je ňouma, kolem kterého život spíše jen proplouvá. Vyzná lásku Petal (Cate Blanchett), zřejmě první ženě, která mu z nerozvážnosti roztáhne nohy. O nějakém rodinném životě zřejmě nemá cenu mluvit, pro Quoyleho je to jedno velké utrpení, které končí až Petalininou smrtí a jeho odjezdem na ostrov Newfoundland, domovině jeho předků. Zde se překvapivě zapojuje do normálního života a podniká podivné kroky k jeho nové lásce Wavey Prowse (Julianne Moore). Z dalších rolí stojí za zmínku Quoyleova, životem poznamenaná, teta Agnis Hamm (Judi Dench), jeho doprovod v novém životě, Jack Buggit (Scott Glenn), majitel novin a nový Quoylův hodný zaměstnavatel, Tert Card (Pete Postlethwaite), trochu škodolibý šéfredaktor, novináři Beaufield Nutbeem (Rhys Ifans) a Billy Pretty (Gordon Pinsent) a Quoylova vnímavá dcerka Bunny (Alyssa, Kaitlyn a Lauren Gainerovy). Poměrně zajímavý a velký potenciál o temnotě z minulosti, se kterou je podvědomě provázaná současnost a chování jednodtlivců, o temnotě míst a zároveň o naději, a vše je rozmělněno v nepříliš zajímavý povrchní výtvor. (31.12.2011)