Pravidlá muštárne

Skvěle zahraný film s velmi solidním příběhem. Michael Caine si zahrál ve velmi vděčné roli a byl naprosto skvělý, což ocenili i páni akademici. Navíc je film podbarven krásnou hudbou, která vás chytí už na začátku. Ovšem musím vytáhnout i něco z toho negativního soudku. Film je strašně dlouhý a v takové střední pasáži už jsem trošku ztrácel chuť, protože se toho místy skutečně příliš nedělo. Talent se panu režisérovi upřít rozhodně nedá. Dokonce by ho mohl po hrstích rozdávat těm méně šťastným, kterých je ve filmovém průmyslu požehaně. Alespoň by jejich filmy nebyly tak bezduché. Můj celkový verdikt bude ovšem takový, že přes všechna pozitiva mě film emočně naprosto minul a z toho příběhu jsem orgasmus taky neměl. Takže to budou jenom 3*. (25.07.2012)

Spolu s Gilbertem Grapeem určitě nejlepší Hallström. Je nabitý emocemi, velmi soustředěně zrežírovaný (samozřejmě svou roli hraje předloha Johna Irvinga) a ještě lépe zahraný. Oscarový Michael Caine, dětsky nevinný Tobey Maguire, Delroy Lindo až příliš milující vlastní dceru a pochopitelně Charlize Theron, která druhé housle hraje s grácií a už tehdy dokazovala, že není pouze vytáhlou hezkou blondýnkou (s krásným zadkem). Hlavní postavou je učenlivý sirotek Homer, který chce poznat (skutečný) život mimo stěny sirotčince, což se nelíbí jeho sarkastickému mentorovi doktoru Larchovi, který si užívá tišivého oparu éteru a který tu představuje nejen lékaře a nejvyšší autoritu, ale pro mnoho dětí zejména náhradního otce. Jsme v dobách, kdy za oceánem zuří válka, a Homer (který viděl jen jediný film) může díky „nemocnému“ srdci okusit práci v moštárně mezi několika nevzdělanými černošskými česači jablek. Výsledek je svěží a přitažlivý, má milou atmosféru a kouzelnou hudbu. A ačkoliv do sebe vše až příliš jednoduše zapadá, nějaké drápky vystrčíme, aby nešlo o příliš slazenou limonádu. Přitvrdit víc se samozřejmě mohlo, ale ono to funguje i takhle. (28.06.2015)

Teda ... to byla ale doba, co? Pravidla nejen moštárny se porušovala a nikdo se nad tím nijak zvlášť nevzrušoval. Ikdyž! Vzrušení tam přece jen bylo a jaké. Některé předvídatelné a zcela předpokládané a některé dost šokující. Film to byl jinak vážně milý, pomalu plynoucí, žádný zmatek a tak. Drama se konalo ryze v srdcích zúčastněných, kdy každé z nich svádělo svůj vlastní boj. Byla tam i jedna velmi dojemná chvíle, když si malý a zvídavý Fazy "konečně našel svou rodinu". Jediné co mi na filmu vadilo bylo obsazení Tobeyho. Jako pavouk byl fajn, ale já si na něj nemůžu zvyknout v tak jemném a citlivém dramatu. Zato Michael Caine zahrál svou roli lékaře, koketujícího s éterem, opravdu skvěle. 3,5* (28.04.2014)

Na konci jsem skutečně brečel. Tohle musí dostat každýho. Krásný, dojemný příběh, citlivě natočený. Jak to ten Lasse Hallstrom proboha dělá, že každý jeho film je opravdovou filmovou událostí? A herci? Strašně moc se mi líbí úsporné herectví Tobeyho Maguireho, Michael Caine byl výborný (ale nemůžu si pomoct, na Oscara to nebylo) a Charlize Theron už dávno není jenom ta modelka, která hraje, ale opravdu dobrá herečka a navíc nesmírně půvabná. A tak na závěr, přátelé, poděkujme osudu, že se to nedostalo do pařátků Jana Svěráka. Ten by tam zase narval "smutné oči Barči", nebo něco podobného a filmový divák by přišel zase o jeden hluboký zážitek. (20.09.2003)

Nebýt špičkových hereckých výkonů s Michaelem Cainem a Tobeym Maguierem v čele, působila by Pravidla moštárny nejspíš jako obyčejný kalkul, který má z diváka hlavně ždímat emoce a vhánět mu slzy do očí. Nic takového se ale naštěstí nekonalo (a pokud ano, nebylo to příliš okaté) a já mohl v klidu sledovat příběh, který sice byl předvídatelný, ano, ale zároveň byl plný tak uvěřitelných a lidsky se chovajících postav, že si méně než čtyři hvězdy zasloužit nemohl. (05.07.2011)