Pravidlá muštárne

Lasse Hallstrom je podle mě dost nevyzpytatelný režisér, co vždy něčím překvapí, ale hlavně umí diváka solidně drapnout pod krk a vydusit ho. Tentokrát si ke spolupráci přizval trojici skvělých herců, Theronová, Maguire a Lindo, a aniž by sahal k lacinému moralizování, předkládá divákovi příběh, který ho donutí přemýšlet a uvědomit si, že jsou v lidském životě citlivá místa, která by měla zůstat nedotčená. Je to silné lidské drama, které se na první pohled tváří mile, ale na druhý pohled je jedovaté až běda. 60% (02.02.2009)

Lasse Hallström zkušeně uchopil další román s velkou emocionální a výpovědní silou, ale tentokrát na můj vkus strunu přetáhl. Snad se nechal příliš unést, a já mu to neberu, ale i tak musím říct svůj názor, a ten se odvíjí od prvních slov, která mě při vzpomenutí Pravidel Moštárny napadnou. A ta znějí: "Příliš dlouhé a příliš melancholické." A já odmítám propadnout takové náladě, byť by to bylo sebepoetičtější a může se přitom desetkrát herecky i hudebně koncertovat. Nicméně Oscar pro Michaela Cainea je od první do poslední vteřiny jeho působení na plátně naprosto zasloužený a vypadá to, že kouzlo Irvingova románu a Hallströmovy přesvědčovací schopnosti ve spojení s talentem herců prostoupilo celý film a povzneslo ho. Třeba až se tou bichlí prokoušu, uvidím to jinak, zatím ale 70%. (05.08.2005)

Teda ... to byla ale doba, co? Pravidla nejen moštárny se porušovala a nikdo se nad tím nijak zvlášť nevzrušoval. Ikdyž! Vzrušení tam přece jen bylo a jaké. Některé předvídatelné a zcela předpokládané a některé dost šokující. Film to byl jinak vážně milý, pomalu plynoucí, žádný zmatek a tak. Drama se konalo ryze v srdcích zúčastněných, kdy každé z nich svádělo svůj vlastní boj. Byla tam i jedna velmi dojemná chvíle, když si malý a zvídavý Fazy "konečně našel svou rodinu". Jediné co mi na filmu vadilo bylo obsazení Tobeyho. Jako pavouk byl fajn, ale já si na něj nemůžu zvyknout v tak jemném a citlivém dramatu. Zato Michael Caine zahrál svou roli lékaře, koketujícího s éterem, opravdu skvěle. 3,5* (28.04.2014)

Přesný příklad filmu, který se mi velmi líbil, ale jakmile skončil, přestal jsem na něj myslet a neláká mě vidět ho znovu. Lasse Hallstrom mi vždycky přišel jako skvělý vypravěč, tady však nefungeje vztah k postavám a jejich osudům a celý příběh tak přes značnou zajímavost vyzní do ztracena. Celý film se nese v posmutnělém hávu, skutečný útok na srdce a mrazení se však nekoná – což by podle zdejších komentářů mělo. (17.01.2008)

Takhle silně už mě film dlouho nezasáhl. Pravidla moštárny je neuvěřitelně krásný, citlivý, upřímný a dojemný snímek, který se musí dotknout každého. Vlastně je to zase ten film, díky kterému jsem si uvědomila, proč mám tak ráda filmy. Tenhle film je ztělesněním toho, co já tak na filmech miluju. Ústřední hudební motiv už mě dojímá sám o sobě, krásná kamera, skvělá režie, výborní herci. Naprosto nádherný filmový zážitek, který ve mně zůstane. Nechápu asi jen jednu věc, jak je jen možné, že jsem film neviděla dříve. Už vím, o kolik jsem přišla, naštěstí jsem to mohla napravit. (08.10.2011)