Čokoláda

"Čokoláda" je poriadne presladený film. Napriek tomu som si na ňom ako divák pochutnal. Švédsky režisér, Lasse Hallstrom s citom jemu vlastným, natočil príjemný snímok plný ľudskosti, s až rozprávkovo poetickou atmosférou. Príbeh o slobodomyslenej mladej žene, ktorá vnesie čerstvého ducha a šťastie do zapadnutej francúzskej dediny. Svojim príkladom (a čokoládou) prebudí prostú radosť zo života u miestných, konvenciami spútaných, obyvateľov. **** (27.09.2009)

Na Čokoláde som bol ešte v nejakom starom zaniknutom bratislavskom kine, takže spomienky na ňu sú trochu nostalgické. Chvíľu mi trvalo, než som pochopil, že sa jedná viac menej o štylizovanú rozprávku pre dospelých, kde musia prevažovať tie pozitívne emócie a aj zloduch dospeje k prezretiu a ten najväčší bude potrestaný. Tentokrát vo veľmi vydarenej sekvencii exceluje Alfred Molina. Typický "hrejivý" Hallstrom. V jeho prípade toto označenie nie je vôbec obávané. Čokoláda je film pre ľudí s otvorenou myslou, rozhodne nedoporučujem zatvrdnutým cynikom. (28.09.2012)

Pozoruhodná óda na čokoládu je holdem skutečně svobodnému lidství. Přesně a citlivě položená doba i místo děje (francouzský venkov té doby byl stále tvrzí výrazně katolického konzervatismu v podstatě starého feudálního režimu) přesně postihuje počátek prudkého hodnotového zlomu evropské společnosti, který se mohl udát kdekoliv - v Normandii právě tak jako v Province, v Kalábrii stejně jako v Aragonu, v Edinburghu srovnatelně jako v zapadlé kyperské nebo řecké vsi. Anonymní městečko, které se vědomě nevymanilo ze středověkého krunýře svých hradeb, místo, kde se téměř zastavil čas, reprezentuje jen jedno z posuzovaných pojetí života. Tím druhým je polyteistickou, zčásti ještě totemistickou mytologií podmalované putování dvou poutnic, matky a dcery, jejíž vzpomínka je hlavní dějovou linií neobvyklého příběhu. Konfrontace, která nemá vítěze, protože silnější je vždy ne ten, který ve jménu pýchy bere a odnímá, ale ten, kdo nerezignuje na pokoru a umí přijímat. Protože brát není dávat. Zhruba tak lze vystihnout zdánlivě průzračné mravní poselství tohoto mimořádného filmu. Severák, vítr drsné Skandinávie, vábí k těkání z místa na místa vždy a každého, a hopsavý klokánek dětské fantazie Pantoflíček, ho musí, chtě nechtě, následovat. Po velkém zlomu, po návratu k sobě samému, po odplynutí drsnosti, která skrývá až chlapeckou plachost navenek nesmlouvavě nesmiřitelného aristokratického starosty maloměsta se vlastně nic nemění. Jen lidé jsou tu na sebe milejší a zdvořilejší, pozorněji sledují své úspěchy i nezdary. Stařenská Madona drsného pábení v jedinečném podání Judi Denchové právě tak jako virtuózní magie něžné krásky Juliette Binochové nebo pokorný návrat k smysluplnému, vnitřně bohatému a tvořivému životu trampského tuláka a předchůdce beatniků i hippies v jedné osobě v podání Johny Deppa vedle dalších skvělých výkonů propůjčují tomuto poselství zvláštní neokázalou naléhavost. Naléhavost, která prostotou pravdy i střídmostí formy, v níž ji podává, je zváště působivou. Krajinná dvojkamera Rogera Bratta a Jeremy Brabena uchvacuje jak zasazováním města do jeho krajinného rámce, tak důsledným a důkladným mapováním a vychutnáváním zdánlivě všedních míst jeho ulic a zákoutí (zejména to platí o soše Reynaudova předka před kostelem a radnicí na plácku, který plní funkci centrálního náměstíčka). Vnějšková všednost mnohdy nezasvěceným jakoby nenabízela nic jiného než urousanou, vlastně opotřebovanou všednost; teprve bližší pohled naznačuje, že osobitost a výraznost nejsou zvláštním, ale všeobecným lidským kulturním statkem, který je dostupný pro každého z nás. Oslňující skandinávská obdoba českého čapkovského či fričovského všedního dne na rozhraní věků zůstává trvalým poselstvím-vzpomínkou, která do nás vstupuje spolu s rychle odeznívajícími posledními záběry filmu. (09.11.2008)

Čokoláda je film s neskutečně dobře zpracovanou maloměstskou atmosférou nesoucí se v komorním duchu. Veškeré sladkosti, které Vianne s elegancí připravuje, jsou opravdovým pokušením. Johnny Depp a Juliette Binoche ztvárňují perfektní dvojku a ostatní herci zdárně sekundují. Neodmyslitelným kladem je také hudba, jež u daných scén zaznívá a dává jim velkou poetiku. Minor swing v podání Rouxe na kytaru opravdu musí roztančit a párty na jeho lodi tak nabírá nezapomenutelný směr. Příjemný film, po němž má divák nemalou chuť na čokoládu. Zajímavost: Johnny Depp se na scéně objevuje až po 50. minutě filmu. (31.03.2011)

Tento film na mě zapůsobil, protože je kouzelný od začátku až do konce. Jestli na vás dýchne celé to čokoládové království nebo obyčejné starosti lidí z městečka nebo naopak herecký výkon "záporáka" šlechtice je vlastně jedno. Je to o tom, jak málo stačí k tomu, aby to pokušení změnilo člověka nebo mezilidské vztahy. A všechny ty barvy, bezprostřednost a přirozenost vede k příjemnému zážitku. Vřele doporučuji. (01.06.2008)