Deti storočia

Přestože jde o velmi příjemný ženský příběh promítající se v historickém pozadí, s mou nejloblíbenější Binoche, jako celek se mi zdál jaksi těžko uchopitelný, bez jakéhokoliv zvláštního momentu. A dokonce jsem si až závěrem vzpomněla, že jsem film kdysi shlédla, což samo o sobě o něčem vypovídá. 70% (04.02.2008)

Jen ti, co se milují, věrnost lásce tělu i duši slibují. Láska je dar z nebes, láska je sud prachu, leč není bez žalu, vzdechu. Právo první noci nás ohluší, je jako sonáta milostných rozkoší, báseň pošeptaná do uší, do vlasů vpletená poetika šarmu vášnivosti. Já teď řádky píši Vám. Mé milé, nejmilejší z dam, slova do veršů poskládám. Všechny louče v pokoji pozhasínám. S ní obdivovat budu krásy rán, žárlit i pohrdat. Milenci v zátiší, dva živly osudem protnutvší. (19.06.2015)

To, že Alfred de Musset, chlípník, prostopášník, zhýralec, zatracenec a naprostý cynik, byl velice dobrým spisovatelem, pochopí každý po přečtení jakéhokoli jeho díla. Avšak jestliže se pokusíme oprášít některý z nesčetných románů George Sand, dojdeme pouze k závěru, že tato nevzhledná, nekultivovaná a věčně neupravená, namyšlená feministka byla navíc zoufale průměrnou literátkou a její díla opravdu nestojí za to, aby se s nimi dnes někdo zaobíral. Jako feministka je ovšem zajímavá. Snímek podává svůj příběh dost zajímavě a zručně. Atmosféra doby není také vystižena nejhůře. O "literárně-historický" dokument se ovšem nejedná. (02.12.2004)

Dílo Alfreda de Musset je skutečně moderní a nadčasové, zatímco z románů Sandové jsem, myslím, žádný nedočetla. Z tohoto filmu, možná proto, že jej režírovala žena, bych ale mohla mít pocit, že zajímavější osobností byla právě emancipovaná výstřednice v podání oproti skutečnosti zbytečně hezké Binochetové. Každopádně Benoit Magimel je v roli básníka velmi dobrý. Co mi na tomto filmu ale skutečně vadí, ačkoliv bych to jindy přešla, jsou zásadní faktografické nepřesnosti. 70% (11.11.2007)

----- "Říkal jsem ti, že zabitá láska se vymstí ..." ----- Chtěla jsem napsat cosi o zraňujícím, osudovém vztahu dvou velice nekonvenčních, talentovaných osobností, jejichž duše se vzájemně míjely - dokonce i ve chvílích, kdy si byly nejblíž. Jenomže ... namísto toho vidím nezávislou, neobyčejně emancipovanou ženu s velkým srdcem, která zkouší žít podle svého - a znenadání se jí na krk pověsí závislý, trochu slabošský muž takřka bez srdce. O co šlo z jeho strany ? Kde byla láska ? Identifikovala jsem jen touhu, vášeň, posedlost ... a sobectví. Ona byla silná ... bohužel ne dost, takže se stala svým způsobem (ne)dobrovolnou otrokyní svého (a jeho) citu. Leč příběh je to zajímavý ... a přínosný ... PRO VÁS - bez ohledu na to, nakolik odpovídá skutečnosti. Víte ... myslím, že takhle nějak může (ale taky nemusí) začínat domácí násilí. (19.06.2015)