Príbeh lesa

Řemeslně je tento film něco nevídaného – mistrně ukazuje, jakou moc má poctivá, „analogová“ lidská práce s prostorem a herci (zvířaty), čímž z určitého úhlu pohledu na věc deklasuje současnou produkci digitálně vydatně upravených či digitálně komplet animovaných filmů do přežité historie. Myslel jsem si, že některé záběry ještě není v lidských silách vytvořit právě analogově, přičemž je zajímavé, že z každého záběru, tj. i těch akčních, čiší důslednost a elegance (stabilizovaný obraz, plynulý pohyb kamery, nic nechtěně nepřesahuje rám ani mimo něj nečekaně neutíká). Celek drží pohromadě moderní montáž, dělící film na několik desítek krátkých, nepřiznaných epizodek, vzájemně se bezešvě prolínajících, udržujících roztěkaného tvora současnosti neustále v pozoru. A jednalo by se o naprosto čistě o přírodě hovořící dílo, kdyby... kdyby v něm nebyl přítomen lidský faktor. Ten je otravný již od samého začátku – „kamenné pyramidy“ doby ledové –, v obtěžování pokračuje s lovci a domestikací zvířat a vrcholí ekologickou agitací na pozadí obrázků současnosti. To zkrátka k přírodě nepatří. Vyčnívá to jako kůl z plotu a agitka v závěru pak nudí k smrti. Otázkou je: šlo to natočit i bez lidí? Odpověď se nabízí sama: jistě že ano! Avšak kde by se pak film ocitl coby dokument? Pokud by dokument uměle zkresloval fakta (v tomto případě vymazával by z přírody člověka, jenž je její nedílnou součástí), nešlo by již o dokument. Šlo by o fikci. Příběh lesa si na fikci sice občas hraje, ale vždy je tak činěno čistě jen pro účely dokumentárního žánru (zvířata chycená v pastích, souboje mezi zvířaty | kontra | závěrečné sdělení, že „se zvířaty nebylo zacházeno špatně“). To, že lidský faktor při sledování filmu rezonuje s čistotou přírody, je záměr. Ano, lze to vnímat jako těžký průser a hodnotit zde kvůli toho nízce. Kdo tak však činí, nepochopil pravou podstatu filmu, jsem o tom přesvědčen. Myslel jsem si při a těsně po projekci, že snímek neměl být vůbec nijak komentován a měl končit depresivním záběrem na zuboženou přírodu dneška, který by diváka nechal svobodně přemýšlet. Po čase mi ale došlo, že ten film je pod svou nádhernou, nablýskanou slupkou celý velmi depresivní a zubožený a to právě díky prezenci lidského faktoru (projevuje se jako řeka: začíná pramínkem, končí tučnou čarou na mapě). Ano, lidský faktor (a to nejen člověk v obraze, ale i Tomáš Hanák v audiostopě) nevybíravě ničí čistotu Příběhu lesa, stejně ale jako člověk ničí skutečný les. Film je tak ve zkoumané problematice uzavřen dokonale a stává se výpovědí člověka, který se cítí být součásti lesa. Osobně s tím pohledem na věc nesouhlasím, přijde mi to přehnané, nýbrž necítím, že by nás příroda o něco prosila – poradí si se vším sama, byť by to mohlo znamenat i náš zánik. Ovšem hovoří k nám a hovoří svým vlastním jazykem – a Příběh lesa tak jako snahu o jeho co nejjednodušeji pochopitelný překlad (člověk k člověku) zkrátka nemůžu akceptovat negativně. (31.05.2016)

Kdo bude čekat něco Mikrokosmos asi bude překvapen. Je to jiné. A není to jen o zvěři, ale je to i o nás - lidech. Kdysi byly lesy divoké, pusté plné zvěře. Pak přišel člověk. Zvolna si dobýval své místo v přírodní říši a nakonec si ji podmanil. Dnes už v podstatě svojí činností ovládá i počasí... Příroda zatím mocně vzdoruje a snaží se náš vliv zatím v podstatě řešit v klidu... Jen sem tam nějaká ta tsunami nám ukáže co s námi dokáže udělat jedna větší vlna. Jen sem tam pár dní deště nám ukáže, že ač létáme do vesmíru čím dále, umí nás déšť spláchnout z našich obydlí jako mravence... Mně dokument strašně připomněl skvělou hru kterou jsem nedávno dohrál a to skvost od ubisoftu Far Cry Primal. Zprvu tam byl človíček s klacíkem v kožešině strašně zranitelný. Když padla noc tetelil jsem se strachy u ohně z každého neznámého zvuku, z každého rozsvíceného oka v houštinách pralesa končící doby ledové... Tady se to zvěří v dokumentu jen hemží. Chvilku sledujeme plcha při jeho činnosti aby jej vzápětí vyrušila straka, kterou zažene vlk, při útoku se smečkou na divoké koně... Ta hustota zvěře byla dokumentu mořná trochu naškodu. Na ploše Mikrokosmu věřím, že v trávě hned vedle mravence upaluje chrobák, ale tady to bylo dost nahusto. Na stranu druhou dnešní děcka měly možnost vidět všechnu tu divkou zvěř, což není na škodu, když leckdo neviděl na živo kozu nebo ovci... Z některých záběrů jsem nechápal jak je tvůrci pořídili... Měl jsem dojem, že zvěř běhala přesně jak potřebovali, kolem kamer, prostě na jedničku... Hudba ve filmu tradičně nádherná - prostě Bruno Coulais. Opět dojde i na dětmi zpívané písničky ze kterých bude citlivého diváka mrazit. Velmi oceňuji, že když už bylo třeba natočit lov a někdo to při něm schytal, dělo se to tak, že nic nebylo vidět. žádné ještě živé zvíře s vyvalenýma očiva zuřivě oddychující v pařátech predátora než ten milosrdně prokosne krkovici.... Prostě tohle bylo vynecháno a jsem za to rád, protože tím je film opravdu rodinný. Ze začátku mi krapet vadil dabink - komentář čte Tomáš Hanák. Ač ho mám moc rád, na přírodopisný dokument to byl trochu nezvyk, ale zvykl jsem si nakonec. Všechno přírodopisné přeci nemusí komentovat Alfréd Strejček že ? :-) . Jý tedy dávám plnou sazbu. Opět nádhera. * * * * * (22.12.2018)

Neskutecne natoceny. Clocek by rekl, ze takovy zabery musely byt CGI. Hlavni prvni polovina byla fakt famozni. Ve druhy se mi moc nelibila ta "propaganda" za zachovani panenske prirody a podobnych hemzu. Videno na csfd projekci v Brne, diky. Jen jsem se tesil na francouzsky komentar a titulky. Skoda. (09.04.2016)

Výborne zábery z prírody, ktoré trošku rušia zinscenované scénky. Miestami som mal pocit, že ten čo mal nahovoriť komentár zaspal a sú tam nemé pasáže na miesto toho, aby diváka informovali ako to je u našich dokumentov. Nuž Francúzi sú evidentne trošku pozadu, čo sa táka dokumentov o prírode, čo sa týka nahovoreného komentára. Toto nie je prvý krát. Frantíci by si mali pozrieť nejaký dokument od Zdena Vlacha, kde je komentár nahovorený od Štefucu, či Geišberga nabitý plný informácií. Pozerať sa na kone ako pobehujú a híkaju a do toho ani slovo tomu dokumentu neprospieva. (03.10.2020)

Dokument, který mapuje naši přírodu od Doby ledové po současnost. Zachycuje v něm nejen překrásné záběry zvířat, žijících v lesích, ale i jejich postupnou domestikaci. Víceméně je to smutný pocit, když si uvědomím, jak člověk přírodu po staletí plundroval až k dnešní podobě. Jisté je, že budoucnost přírody a vůbec celého světa půjde velice brzy do kytek. A to je na tom to nejsmutnější. (10.09.2017)