Válka světů - příští století

(KSE - P) VÁLKA SVĚTŮ - PŘÍŠTÍ STOLETÍ Piotra Szulkina, polského žánrového tvůrce inklinujícího ke sci-fi podobenstvím, obsahuje v úvodu věnování dvěma Well(e)sům - H. G. Wellsovi a Orsonu Wellesovi. Příznačnější je pro výslednou podobu díla zmínění druhého jmenovaného, protože spíš než o aktualizovanou adaptaci literární klasiky jde o podobenství, u kterého je dobová symptomatičnost nepopíratelná, ale mnohem zajímavější je reflexe mediální manipulace, která ze Szulkinova snímku dělá dílo vskutku nadčasové. Zatímco významová rovina je tak aplikovatelné i na dnešek, ačkoliv se mířilo na totalitní - komunistický - stát s represivními policejními složkami a filtrace vědění i snadného ovlivňování jedinců a "mas", vše ostatní nasvědčuje tomu, že divák sleduje film z 80. let. Dnes se dle mého nedá na film dívat s úsměvem, protože především výtvarné řešení od kostýmů a líčení až k interiérům/exteriérům svádí chápat dílo jako camp, ačkoliv nezáměrný. Ona "dobová příznačnost" tak nutí ke srovnání s jinými, podobně laděnými počiny západní proevenience, především BRAZILEM Terryho Gilliama a 1984 Michaela Radforda, kdy z tohoto srovnání VÁLKA SVĚTŮ - PŘÍŠTÍ STOLETÍ vychází jako formálně, atmosfericky i myšlenkově slabší. (31.01.2012)

Naprosto dokonalé podobenství nejen primárně o totalitě, ale také a především o lidech apatických a pohodlných, kteří se snaží přizpůsobit za každého režimu, aby po změně mohli co nejhlasitěji volat, jak stateční byli v boji proti minulému zlu. Ten film je v tomhle hodně nadčasový, protože mnohé se děje i dnes. Když jsem viděl ve filmu ty "dobrovolné" fronty na odběr krve, vybavila se mi podobná fronta na pražského Palackého náměstí na testování koronaviru. Taky tam všichni stáli dobrovolně. Nebo když televize hlásá, že to "děláte pro svoje dobro / blaho, a svých bližních", hnedle jsem si vybavil, jak jsou roušky na xichtě pro ochranu lidí kolem mne, i mne samotného. A televize dává estrády typu Zlatá maska a Tvoje tvář má známý hlas podobné těm estrádám v tomto filmu, bo lidem je třeba chléb a hry. Pravda. v jednom se to liší, protože i totalita ve filmu ví, že je potřeba lidem nechat přístup k chlastu, a ne jej zakazovat. Nebo ta hláška "nechejte si určit krevní skupinu a nechejte se označit" - no neděje se to dnes taky? Szulkin byl vizionář. A to vyzývání k tomu, aby lidé udávali, kdo nešel na "dobrovolný" odběr krve - jako bych slyšel dnešní udavače těch, kdo nenosí roušky, kdo nesouhlasí s oficiální doktrínou (nejen koronavirovou, ale i světovou, ekonomickou, politickou, migrantskou apod.). Anebo ta paralela, jak se rodí hrdinové a jak se vyrábějí údajni kolaboranti - bláznivý dědek s podomácku sestrojenou bombou sice nic nedokázal, ale bude mít pomník, televizní hlasatel, kterého proti jeho vůli donutili říkat bláboly, o všechno přišel a nakonec se skutečně vzepřel a dokonce jednoho ufouna zabil, je nakonec zrádce. Škoda, že tenhle film vidělo tak málo lidí, pouštěl bych jej povinně na ČT v několika reprízách. Pobavily mne píchačky v bordelu a věty jako "Ty jsi nezávislý, a já na tebe mám dohlížet." či "Nařídí vám chodit po čtyřech, a vy to uděláte, abyste si koupili lepší televizor." (22.10.2020)

Přestože musím přiznat, že mě to zdaleka nechytlo tak jako Konec civilizace, tak upřít tomu mnohovrstevnatý myšlenkový přesah bych nemohl.. Szulkin míří svým hořkosatyrickým samopalem jak do světa tak do vlastních řad a zkoušet to celé vyložit jako kritiku toho nebo onoho by bylo těžce zjednodušující. Vedle solidních hereckých výkonů bych ještě vyzdvihnul kameru, která mě svou estetikou tak něják praštila do očí.... Hodně dobrý. (21.03.2015)

Podobenství o manipulaci ze strany médií vzniklé v sovětském bloku v době stále tuhého režimu? Sci-fi už samo o sobě. Při rozhovoru mi Szulkin pověděl, že měl výborný recept jak oklamat cenzuru - natáčet falešné scény a ty předkládat a z těch nepředložených pak sestříhat celý film, který díky klubové distribuci již nebyl dostatečně prověřován. Zde se mu povedlo mrazivě vystihnout nemožnost úniku ze spárů agresivně působících sdělovacích prostředků, jakési zacyklené hyperreality, jak se o ní v této době na Západě teoreticky diskutovalo. Tím pádem film stále působí velmi aktuálně, i když původně mířil na specifický lokální problém médií v socialistickém světě. Szulkin zde sice tolik nepodmaňuje vizuální okázalostí a scenickou originalitou, ale look podobný spíše našem normalizačním filmům jen přidává na depresivnosti. I tak se však objevují ironicky geniální momenty, jimiž oplývají hlavně jeho dva následovné filmy - zde je to hlavně velmi silní a absurdní scéna rozcvičky v ubytovně nepohodlných podložená emotivním zpěvem Tiché noci. Ačkoliv je téma uchopeno spíše okrajově a příliš nepracuje s důsledky, nečekaný a velmi originální konec dává zajímavé podněty k dalšímu přemýšlení nad tématem. (30.09.2012)

Veľmi, ale veľmi depresívny film. Veľmi, ale veľmi odvážny pokus natočiť niečo kontroverzné v období normalizácie. Ale bohužiaľ sa to vlečie, ako čakanie pozemšťanov na návštevu z vesmíru. Film obsahuje niekoľko veľmi pôsobivých scén, podporených ešte výborne naaranžovanou mizanscénou s tým správnym uhlom kamery. Ale bohužiaľ sa to vlečie. Roman Wilhelmi je vo svojej úlohe takmer až geniálny, Jonathan Price a John Hurt v ňom majú silnú konkurenciu. Na Vojnu svetov si tu ani nespomeniete, film je Wellsovi iba venovaný. Ale vlečie sa to... (26.04.2017)