Tretia časť noci

Jednoduché myšlenky podávané hrozně složitým způsobem. Takže takový typický Zulawski, což v porovnání s ostatními filmy rozhodně neznamená nic typického a normálního. Na rozdíl od Ďábla tu je ale dost jasné (a to asi pro každého), o co autorovi šlo. Aby taky nebylo, když je to vidět v každé scéně, slyšet v každém dialogu a když to má tak šílenou, drsnou a nepříjemnou formu, díky které je ten film dost intenzivní a nezapomenutelný. Myšlenkově se to ale bohužel nikam neposouvá a jen se neustále deklamuje pořád to samé dokola, až mi to po čase začalo připadat krapet nudné a pořád jsem doufal, že to bude mít větší přesah, ale bohužel se tak nestalo. Jasně, měla to být vyloženě jen výpověď o krutosti války dost netradičním a drsným způsobem, složitým na sledování, ale jako někoho, kdo tyhle šílené filmy vyloženě vyhledává, mě to sice chytlo, ale výrazně mi to kazil fakt, že se to nesnaží jít hlouběji. Je to neustále bezvýchodné, nepříjemné, dokonce až nihilistické, začíná to i končí apokalypticými úryvky ze Zjevení, repetitivně se zde opakuje, jak se Bůh na všechny vykašlal a všechny nás tu nechává trpět... A jak už jsem psal, tohle se zde děje pořád a pořád dokola, bez snahy to někam víc vést. A přitom by to šlo - Posetitel muzeja je podobně šílený a bezvýchodný, i když není o válce (ale o apokalypse), ale obsahově je to značně hlubší a víc to zachází dál. Třetí část noci jen stojí na místě a z bludného kruhu nihilismu se stejně nevymotá, resp. ani se o to nesnaží. 3* (24.04.2022)

Uff, dávno jsem nezažil u filmu tak šíleně tísnivý zážitek, kdy ta tíseň spolu s bezvýchodiskovosti zacházela spolu s hutnou atmosférou až do morku kostí a přenášela na mě tolik nevolnosti... Díky excelentní výtvarní stránce se ta tíseň zvláštně mísila s jemnou fascinací a pocitem, že úplně od ní zase nechci uniknout a že tohle procitnutí má přeci jenom jakýsi smysl. Takový znepokojivý nepoměr, jako ta nevšední práce několika ústředních postav, děsivá a při tom díky výsledku tak užitečná a tudíž hodná své existence. „Možná, že je tohle vyhlazování jako mor, seslaný proto, aby si lidé uvědomili hodnoty svého života...“  Vrátil jsem se k tomuto horrorově laděnému filmu zasazeného do válečné okupace po 5ti letech od prvního zhlédnutí a uděluji tentokrát o celou hvězdičku víc. Dřívější částečné znechucení se proměnilo v ocenění. Už od prvních scén s přepadením domu na koních a následného útěku mě tu totálně dostala a přikovala silná atmosféra podpořena dynamickou kamerou, k tomu snímek nabízí nejeden zajímavý motiv, často protkán i hlubším zamýšlením a zapůsobily na mě i dokumentárně laděné scény z „pěstování“ vší... Jediné, co mi vyloženě nesedlo, byla kromě pár hystericky přehnaných okamžiků hlavně stylizace závěru, kdy začne hrát moderní rocková hudba... což dosavadní atmosféru se silným dobovým nádechem nakonec zcela pohřbilo, než aby ji nechal Żuławski doznívat. [85%] (31.03.2023)

Film je situovaný do obdobia 2. svetovej vojny, okupovaného mesta Krakow a je skutočným príbehom. Michal prežil veľkú tragédiu, keď na vlastné oči videl, ako mu postupne v rukách Nemcov zahynula manželka, matka a syn. On a jeho otec prežili lebo boli na prechádzke v lese. Pridal sa k podzemnému odboju a utekajúc z neúspešne vykonanej sabotážnej akcii, gestapo zatklo muža, ktorý bol oblečený ako on. Svedkom tejto scény bola tehotná žena, manželka zatknutého muža. Bol prítomný pri pôrode a cítil sa byť viazaný im ďalej pomáhať a dostať jej manžela z rúk gestapa. Dostal sa do ústavu vo Ľvove, kde kŕmil vlastnou krvou vši za zvýšené prídely potravín. V meste Ľvov bol ústav profesora Rudolf Wiegl, ktorý vo veľkom vyrábal vakcíny proti týfu pre nemeckú armádu. Tu bolo zamestnaných okolo 10 tisíc ľudí, ktorých práca v tomto ústave bola krytím pred odvlečením do Nemecka, respektíve do koncentračných táborov. Tzv. kŕmenie vši (u mužov sa robilo na lýtkach a u žien na stehnách), robilo množstvo osôb z oblasti kultúry, odboja. Zároveň dostávali aj zvýšené prídely na potraviny, ktoré im umožňovali prežiť. Kŕmili smrť, aby mohli prežiť (28.06.2015)

(KSE - P) Celovečerní debut Andrzeje Zulawského vznikl před nástupem tzv. "kina morálního neklidu", což je možná jeden z důvodů, proč se TŘETÍ ČÁSTI NOCI nedostalo tolik pozornosti v pozdějších letech. Přitom jde o kvalitativně srovnatelný počin se SPALOVAČEM MRTVOL, ve kterém zasazení do válečných let slouží k výpovědi o komunistické totalitě doby vzniku obou děl (1968 a 1971) a ústřední postava, na kterou se vyprávění omezuje a která se čím dál tím víc propadá do svých představ, zde svou mentální vyšinutostí slouží k zachycení atmosféry zmaru, bezvýchodnosti a deprese. Menší potíž bych viděl v tom, že ve SPALOVAČI MRTVOL není problém rozlišit, kdy se jedná o skutečný výjev a kdy o pouhou představu protagonisty, a tak je mnohem snažší být vyprávěním pohlcen a bavit se černohumornými pasážemi, které doceňuje především současná generace. VTŘETÍ ČÁSTI NOCI je již od samotného začátku vše vychýlené a ke konci to vede k nemožnosti rekonstruování fabule jako takové, což klade vysoké nároky na diváka, který může být v některých pasážích předistancovaný, ať se ruční kamera, její netradiční úhly a měkké svícení snaží o imerzi sebevíc. Pro plné docenění (či naopak odsouzení, protože může jít o ukázku narativního konstruktu a mind-fucku s pointou neospravedlňující předchozí dění) bych film potřeboval vidět minimálně ještě jednou. (01.02.2012)

Válečné psycho. Andrzej Zulawski natočil o deset let později o něco známější thriller Posedlost, snímek, který kladl vcelku těžké nároky na diváka. To samé je nutno očekávat i u Třetí části noci. Nelze tento film jednoznačně uchopit ani pochopit. Hlavně bych rád zmínil velmi povedenou hudbu Andrzeje Korzynskiho, která dobře vykresluje atmosféru snímku. (28.09.2018)