Ďábel

Tenhle film je hodně zlý. Nejde ani tak o to, o jakých událostech pojednává a symbolice, kterou Zulawski použil, ale zejména o vlastní provedení. Všechny postavy v tomto filmu jsou nemocné, pološílené nebo naprosto šílené. U některých, zejména ženských postav máme neustálou obavu, zda v následující chvíli nezačnou chrlit pěnu a škubat se na zemi v epileptických křečích. Prvotní úlek jistě přivodí již scéna Jakubova příchodu do domu, kde se za chvíli bude konat svatba a spatří tam svoji bývalou snoubenku. Tady opravdu během notné části filmu ženské postavy blouzní s nepřítomným vyvráceným pohledem a zmítají se v tranzu - jinak pro srovnání viz např. i scéna s Isabelle Adjani v podchodu z Zulawskiho pozdějšího opusu Possession. Celý film je pak mistrným ztvárněním tlaku a teroru na lidskou mysl, který za sebou nechává lidi absolutně zlomené nebo totálně šílené a schopné čehokoli. Celý film jsme vlastně provázeni škálou hrůz. Je to docela hodně syrový a temný zážitek a upozorňuju též že ne úplně nejstravitelnější. Samostatnou kapitolou je hudební doprovod, ten mne více než překvapil, velice podivná kombinace klasické hudby historických filmů, rozladěného kvílení elektrických kytar a četných hromů a úderů. Velice zajímavej a syrovej film, doporučuju hlavně náročnějším divákům. (08.11.2010)

Snímek vychází z poetiky 60.let - experimentu a evropské nové vlny - připomene i československé filmy J.Jakubiska, J.Němce či P.Juráčka (jen namátkou, je jich více - Krumbachová, Chytilová, Herz a další). Pro současného diváka asi hůře stravitelné podobenství s přesahem do alegorie až...psychadelické fantasmagorie. Vynikající kamera, neklidná hudba (místy jakoby od mistra Z.Lišky) a zdařilé herecké výkony. Svět jako blázinec, kde je vše naruby, kde hodnoty se ztrácejí, kde se vše staví proti sobě a není řešení ke smíru. Moc, peníze, vláda, poroba, otroctví. Není divu, že většina postav se potácí v záchvatech a křečích nehostinnou krajinou, ruinami hradů, či studenými zámky, kde smrt číhá na každém rohu. Důležitou roli hraje ruka, na jejímž konci se leskne ostrá břitva. Mrtví přibývají, krev teče proudem a splnění úkolu se blíží. Nic není zadarmo a Jakub pozdě pochopí, proč ho Temný společník vysvobodil. Byť celkové vyznění snímku je nadčasové, jeho zasazení do kontextu doby umožní jeho lepší pochopení. Těžký film, přesto neklidný a zajímavý... (10.03.2014)

Sakra, tohle je těžko uchopitelná a těžko popisovatelná záležitost. Že je Zulawski nejkontroverznějším polským režisérem, to dokazuje tento snímek, ve kterém hlavní roli hraje šílenství, rouhání, špinavost, sadomasochismus, homosexualita, incest a vraždění. Všeho mírou vrchovatou! Téměř neustálý hudební doprovod je naprostá fantasmagorie, složená z různých zvuků, ruchů, troubení a psychedelických kytarových riffů, které evokují progrockové kapely sedmdesátých let. Neskutečná kombinace, kolikrát připomínající našeho démona Zdeňka Lišky! Opravdu nevšední spojení. Dohromady to tvoří pestrý a barevný celek, který může být některým osobám totálně nestravitelný, záleží na pohledu a cítění diváka. Celá tahle šílená bizarnost je zasazena do konce 18. století, kdy Prušáci chtějí v Polsku potlačit revoltu. Samotný příběh však působí jako alegorie a metafora na jakoukoliv dobu. Ďábel s břitvou číhá a čeká, komu ji svěří do rukou....Film byl v Polsku po svém natočení zavřen do trezoru a až v roce 1988 byl znovu zpřístupněn. Není se čemu divit, je vůbec zázrak, že ho Zulawski dokázal dokončit. Jedinečné a surrealisticky stylizované dílo polské kinematografie. (14.07.2019)

Historická šílenost plná nahoty, sexu, incestu, znásilňování, symboliky, krve, řezání břitvou, nenormálnosti, charakterové pokroucenosti, bláznovství a krásně excentrického Wojciecha Pszoniaka v roli namlouvajícího a pošťuchujícího "Ďábla". Ač to nemá horrorovou atmosféru, krvavé scény, podivně nenormální taneční kreace, neustálý křik, zajímavá kamera a dost brutálně nechutný a nepříjemný hudební doprovod z toho vytváří depresivně temné horrorové pokoukáníčko. Možná je to ale až zbytečně moc dlouhé. (27.01.2011)

V podstate stejny salek kavy jako Treti cast noci, u mne i stejne hodnoceni. Narativni linka je v tomto pripade ponekud citelnejsi, nicmene i tak je treba Zulawskeho filmy vnimat nikoliv racionalne, ale z hlediska atmosfery, formalnich prvku (vyrazne pohyby ramu, ostry, mnohdy nekontinualni strih, expresivni barevna slozka, intenzivni hudebni doprovod atd.), a atmosfery. Je treba oddat se silenemu a takto autorovo dilo vnimat. Zulawski totiz je a byl magor. (03.09.2012)