Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Pokus o syntetický obraz údelu poľskej generácie, narodenej v čase krvavých udalostí v Poznani roku 1956 a vstupujúcej do života v "nehybných" sedemdesiatych rokoch. Tri príbehy predstavujú rôzne alternatívy životného ukotvenia mladého študenta medicíny Witeka. Každá z nich sa odvíja od náhody, či sa mu na ceste na pohreb svojho otca podarí alebo nepodarí dostihnúť odchádzajúci vlak. V prvej poviedke sa stane aktívnym komunistom, v druhej príslušníkom disentu, v tretej si ako lekár plní ľudské záväzky v občianskej ľahostajnosti. Tri alternatívne existenciálne drámy odhaľujú bolestnú nemožnosť morálnych volieb v nemorálnej spoločnosti a ponúkajú sugestívny obraz života socialistického Poľska v rokoch 1978-81. (oficiálny text distribútora)

(viac)

Videá (1)

Trailer

Recenzie (101)

Flakotaso 

všetky recenzie používateľa

Za Lindův běh, dlaň od tiskařské černi, "pivo proše", úžasnou kameru mě dosud neznámého Pakulského a mistrovsky vypiplanou cestu k poslednímu dílku ve skládačce, který mě nakonec přinutil dát nejvyšší hodnocení. A ta brutálně ostrá kritická reflexe žité společenské skutečnosti v roce 1981! Poláci byli v tomhle vždycky trochu jinde. ()

gudaulin 

všetky recenzie používateľa

Jedno ze základních filmových děl spadajících do kategorie tzv. filmů morálního neklidu 80. let. Zároveň jde o nejzásadnější Kieslowského film před tím, než natočil svůj mistrovský Dekalog. Kieslowski ve snímku rozehrává tři varianty života svého hrdiny studenta medicíny Witeka a na jejich pozadí vykresluje společenský život na přelomu 70. a 80. let, rozklad komunistického režimu a neklid ve společnosti, který vyústí v revoltu pod hlavičkou hnutí solidarity. Kieslowski sice pracuje s motivem náhody, která může zásadním způsobem změnit lidský život, zároveň ale věří tomu, že je možné vlastními činy a rozhodnutími svůj život ovlivnit a modelovat přes nepřízeň doby. Film přinesl mimořádnou vlnu popularity pro představitele hlavní role Boguslawa Lindu, který se v následujících letech stal jedním z nejvýznamnějších, ne-li nejvýznamnějším, polským hercem. Ve všech třech liniích příběhu se protkávají osudy nejenom Witeka, ale i vedlejších postav, takže skládačka, kterou režisér předkládá, je divácky velmi atraktivní. Je to film o morálce a vymezování lidské svobody. Celkový dojem: 90 %. ()

Reklama

classic 

všetky recenzie používateľa

Musím priznať jednu vec, že som momentálne zakopol na šiestom filme od Krzysztofa Kieślowského, s názvom Náhoda, ktorá je BLBEC. Predchádzajúce filmové počiny boli u mňa veľmi vysoko ohodnotené, maximálnou možnou známkou. Tu sa stretávam s obyčajným priemerom, ktorý ma neoslovil, aj keď nakoniec skonštatujem, že sa k filmu pristupovalo zaujímavým spôsobom. Hlavný hrdina Witek. U neho budem sledovať 3 dôležité veci. Prvá spočíva v tom, či stihne dotyčný vlak, ktorý ho má odviesť na určené miesto. Mieri na pohreb svojho otca, ale nikdy tam nedôjde. Po prvé : VLAK stihne a naskočí naň, tým pádom sa veci začnú odvíjať iným spôsobom, ako by pôvodne tento dopravný, rýchly prostriedok nikdy nedostihol... Po druhé : Vlak nestihne, a čo sa tým následkom postupne odohralo. A tretia verzia, je zase tá istá, že ho nestihol, a tak mám pred očami inú verziu príbehu. TRI rôzne verzie udalosti. Niečo na spôsob - Lola beží o život, strhujúci film z roku 1998, od Toma Tykwera. To máte to isté, ako by ste nastúpili na autobus, v ktorom stretnete, zrovna v ten moment akéhosi človeka, ktorý vám zmení život. Ak by vám tento BUS ušiel, tak sa nič nedeje, a vy si žijete svojim starým životom, v ktorom sa môže taktiež niečo dôležité stať. Vymyslieť takúto stavbu scenára, pozostávajúcu z rôznych uhlov, jednej a tej istej postavy, ktorá buď stihne naskočiť na vlak, alebo pre zmenu : 2 krát - nie, a čo sa následne ďalej odohralo, je celkovo zaujímavé vidieť. To je jedná vec. Druhá vec, je tá, ktorá mi vadila. Samotný film jednoznačne kazí - nedotiahnutý STRIH, a niekoľko postupných scén, ktoré sa sem koľkokrát nehodili. Občas som si pripadal, že chodím stále dokola, dokolečka. Vezmite si jeden fakt, ak máte radi režiséra a scenáristu, zároveň, ktorý sa podieľa na tomto projekte, tak nemáte, čo stratiť, len si poviete, že sa jedná o slabší režisérov kus... ()

Ghoulman 

všetky recenzie používateľa

Příběh ze života - jednou jsem takhle napsal jedné spolužačce. (Samozřejmě, že se mi líbila – jak se vůbec můžete takhle ptát). Napsal jsem jí, že bychom si mohli popovídat, ale na živo, že takhle po internetu to nemá smysl. Kupodivu souhlasila, takže jsme se domluvili na čas v pondělí dopoledne, před jednou studijní projekcí (mám to štěstí, že i na vysoké škole jsem ve velmi úzkém kontaktu s filmem). Napsal jsem jí už v sobotu a tak jsem neděli prožil ve stálých obavách – co se stane, až tam přijdu? Bude to probíhat dobře? Jak na ni zapůsobím a bude stejně milá jako přes internet? A tak si dělám starosti, lámu si hlavu, připravuji si vtipy, vybírám oblečení, zkrátka se strachuji. Jsem celý den rozechvělý. V neděli odpoledne přijde mail od jednoho z našich profesorů. Toho, jenž má na starosti projekci. Píše se v něm, že ta proběhne v jiném sále, než obvykle. Alespoň tak jsem to pochopil. Říkal jsem si „to je zvláštní“. Ale co – zvláštní věci se přece dějí neustále. V pondělí ráno vstanu. Je pěkný den a já jsem zjitřený představou dnešního kontaktu. Dojdu na místo asi tak hodinu předem (co kdyby přišla spolužačka také dříve) a čekám tam, čím dál tím více nervózní, roztřesen, rozechvěn tak, že se klepe pomalu i stůl, u kterého sedím. (A ano, přiznávám, líbila se mi vážně hodně, hodně moc). Čekám a čas se pomalu plíží. Za mnou i přede mnou, všude samé vteřiny, minuty, hodinové ručičky. Počítám údery srdce. Je to jednoduché. Slyším je v ozvěně, jež se rozléhá budovou. Nikdo však nejde. Jdu ven, zapálím si cigaretu. Tu jsem si původně dát nechtěl, abych zapůsobil dobrým dojmem „voňavého nekuřáka“. Nevydržel jsem to. Při odfukování kouře jsem si cvičil své další „repliky“, abych nic nezkazil. (Zvláštní, jak moc mi na tom záleželo). Vrátil jsem se zpět a znovu čekal. Nikdo nepřicházel, nejen ona, ale vůbec nikdo. Když bylo za deset minut promítání, sešel jsem dolů do předsálí a zde čekal jeden kluk. Zeptal jsem se ho, jestli jsme to nespletli. Zjistili jsme, že ano. Profesor napsal mail nejasně a ve skutečnosti bylo promítání tam, kde bývá obvykle. S pocitem nejasné prohry, lehkou bolestí v hrudi, se svěšenou hlavou a další cigaretou v koutku jsem odkráčel směrem knihovna. Zde jsem chvíli dlel a čekal až se trochu uklidní zčeřené pocity. Nakonec jsem se rozhodl, že přijdu před koncem filmu a budu na spolužačku čekat. Přišel jsem, čekal jsem, byl jsem nervóznější než dříve. Otevřely se dveře, lidé pomalu začali odcházet ze sálu. Já jsem se začal v duchu modlit, ať aspoň teď nic nepokazím. Vyšla spolužačka s kamarádkou, zeptala se mě chladným tónem „co tu děláš“, aniž by mě pozdravila, a já jsem začal blekotat, že jsem se spletl. Ona na to, že teď už nemá čas a bez ohlédnutí odešla pryč. Od té doby jsem se jí vyhýbal, v podstatě jsem z ní měl strach a když už jsme spolu interagovali, bylo mezi námi cítit podráždění a chlad. Už jsou to bezmála dva roky. Ačkoliv se oba bavíme s ostatními lidmi ze třídy, spolu jsme se už v podstatě „živě“ nikdy nebavili. To ovlivnilo další a další aspekty mého studijního života, takže někteří její přátelé se mnou také (asi ze zásady) odmítají komunikovat, zatímco moji přátelé nemají zrovna v lásce ji. A s tím klukem, kterého jsem potkal u „špatného“ kinosálu jsem se mimochodem skamarádil. Byl z jiného oboru a tak jsem byl zrovna já od nás jediný člověk, který ho lépe poznal a díky němu poznal i další lidi. Jeden moment. Náhoda. Kapka v moři času. Co kdyby něco bylo jinak? Kdyby jsem se nespletl? Nebo kdyby to profesor napsal jasněji (ostatně nebyl jsem sám, kdo to špatně pochopil)? Co kdyby ona byla milejší? Nebo kdyby se mi od té doby sama od sebe ozvala? Seznámil bych se s tím klukem při jiné příležitosti, nebo by byl jen další náhodnou tváří v kinosále? Dodneška se mi to čas od času převrací v hlavě a já dumám – s lehce úsměvnou posmutnělostí – jak je to zvláštní, kolik věcí v našich životech je vlastně postaveno na drobnostech, na náhodách, na lehkých poryvech osudu... I o tom je Náhoda. Film, jež se přinejmenším svou základní premisou dotýká každého z nás. () (menej) (viac)

garmon 

všetky recenzie používateľa

Po letech viděno (asi potřetí či co - vždycky zapomenu peripetie). Film je spíš na 4 hvězdy, ale je to mé dospívání a vždy jsem pro něj planul. Co z něj není živé je samozřejmě pathos, ale i ta zvláštní filmovost, která u Kieslowského přečněla i do devadesátek - a je to i ta filmovost, která nás k němu, pankáče předposrané - táhla si zaplakat. Když z ní pominu děsný filmový závěr tohoto (který ale tehdy rezonoval v mé citlivé adolescentní duši a nezapomněl jsem na něj - sladká bezvýchodnost, že?) je to, že umělci jsou umělečtí, fízlové fízláčtí, mladí muži nadšení atd. Co z toho naopak živé zůstalo je obrovská pochybnost o tom, co stojí za to - zejména u první varianty příběhu. A pak ještě herectví všech zúčastněných - to je neskutečné! ()

Galéria (29)

Zaujímavosti (2)

  • Ačkoli se film dokončil už v roce 1981, z důvodu politické cenzury se své premiéry dočkal až v roce 1987. (džanik)

Reklama

Reklama