Zbrusu Nový zákon

Zvlastny poeticky film s atmosferou podobnou aku mal film Amelie z Montmartru. Sledujeme pribeh vecne nasraneho boha v podani znova vtipneho Benoîta Poelvoordeho, ktoreho ma uz po krk jeho dcera, ktora sa rozhodne zdrhnut na zem a trochu pozmenit svet. Okrej jej prihod sledujeme este pribehy 6 apostolov. Proste totalne WTF pojaty film. Obcas je to fakt vtipne (linia s bohom), väcsinou len divne (linie s apostolmi). Celkovo je to ale pojate dost originalne, takze za jedno pozretie to stoji. Mozno vam to sadne dokonale. Mne to nejak extra nesadlo. 5/10. (14.01.2016)

Z fantastických žánrů mám nejraději sci-fi, nejméně naopak fantasy. Určitě mě občas dokážou oslovit i fantasy filmy, pokud mě daný svět či ústřední nápad dostatečně zaujme nebo jde o propracovanou komedii nebo film má podmanivou atmosféru. V případě Zbrusu Nového zákonu to v nejedné scéně mohlo vypadat, že půjde v rámci žánru přesně film pro mě. Byla zde příjemná lahodivá atmosféra doprovázena krásnými záběry, byla to komedie, byl zde zajímavý alternativní svět vedený nevšedním božským vládcem s počítačem a záporáckými rysy a z rodinných neshod rozpoután pomyslný boj dobra proti zlu. Prostě hezká moderní pohádka. A nemůžu říct, že by se mi nelíbila, ale jak jsem se díval, najednou mi připadalo, že vtipu je zde buď málo nebo jsou vtipné nápady podané s minimem nadhledu pro podobnou komedii nezbytným. Některé fantaskní nápady tu tvůrci použijí bez objasnění: holka, která je sice dcerou Boha, ale sama říká, že jí moc nejdou kouzla, najednou dokáže v nezbytnou chvíli projít po hladině přístavu, na závěr z ničeho nic (bez indice, jak k tomu došlo?) otěhotní muž... Kdyby to byla čistá komedie, budiž, ale tenhle snímek si na můj vkus vedle všech surrealistických nápadů zachovává často zbytečně vážnou tvář a často se i rozplývá ve formě, která místy převládá nad obsahem. Přesto můžu říct, že šlo v nejedné scéně o milou podívanou, z těch šesti drobných příběhů se mi obzvlášť líbil ten poslední mezi dívkou a klukem a hodně mě bavila i pořád božská Catherine Deneuve v bizarním milostním vztahu s gorilou! Oceňuji v rámci žánru více nápadů (svět řízený počítačem, potrubí pračky jako dopravní prostředek mezi dvěma světy či zásahy do původního náboženského světa sháněním nových apoštolů a další...), ale přes všechny klady mi film připadal nevyrovnaný, ne vším mi sedl a vidím ho max. jako mírný nadprůměr. [70%] (29.08.2022)

Při prvním čtení anotace mě napadlo, že ztřeštěnější námět jsem na festivalu ještě nepotkal, má nízká očekávání však byla záhy překonána. Snímek láskyplně vypráví příběh, který, ač založen na úplně absurdní premise, vlastně dává dokonalý smysl a skvěle zapadá do biblických příběhů, jak je známe. Díky jemně přihlouplé zápletce, slušným hercům a dobré režii je Zbrusu Nový zákon odlehčenou, místy sarkastickou zábavou, nad kterou nedoporučuji příliš přemýšlet. 9/10 [KVIFF 2015] (13.07.2015)

Je mrzuté, když je člověk nalákán ukázkou na komedii a následně se ukáže, že v ukázce je vystříleno až moc "broků" a film celkově zas taková sranda není. Oduševnělé povídačky o vnitřní hudbě bez nějakého dalšího významu a docela roztahané hledání apoštolů mne bavilo čím dál méně. Originální nápady tu rozhodně jsou, vtip také - i když s dějem ustupuje humor do pozadí za melancholické příběhy. (viděno 1x cz dab.) (18.08.2016)

Sice jsem se trochu bál zbytečného filozofování, ale nakonec to dopadlo dobře. Van Dormael se totiž nesnaží jít do hloubky a jenom tak klouže po povrchu, ale dělá to s pomocí laskavosti a romantiky tak šikovně, že ve své podstatě kýčovitá životní moudra nepůsobí lacině. A když už jsem měl občas pocit, že to překračuje únosnou mez, zjevil se Bůh v podání rozkošně nesnesitelného Poelvoordea a postaral se o humornou stránku věci. Čekal jsem něco střelenějšího, ale i s tímhle jsem byl na konci nadprůměrně spokojený. 80% (14.01.2016)