50 % (E07)

POMO, odkedy som ho videl naposledy, už nehovorí po slovensky, ale po česky. Asi aby naplnil pojem Česko-Slovenská v názve databázy. Užívatelia nemajú radi dlhé komentáre, skôr pocity videného. Filmoví odborníci čsfd používajú, ale chráň Boh, aby sa registrovali. Pretože oni ako mladí čítali Kafku a Dostojevského a o filmoch debatovali melancholicky, po nociach chodili Brnom ak videli nejaký ruský film, kdežto dnešní mladí debatujú o nich prevažne technicky. Vachka mám ako režiséra rád, no tu nejaké bohvieaké brilantné názory nepredviedol. Zhruba v zmysle, že plkať sa môže o čomkoľvek, aj tak je to jedno. Vadí mu, že každý môže do komentára napísať čokoľvek. Prázdniny pána Hulota však majú na databáze slušné hodnotenie, čím ju zobral ako-tak na milosť. Režisér dokumentu vidí rozdiel medzi filmovými cinefilmi a používateľmi čsfd na línii Vláčilova Holubica vs. Edwardsova Godzilla. Používateľ Douglas píše najdlhšie komentáre na čsfd. Učiteľ na vysokej škole dáva horšie známky tým, ktorí používajú údaje z čsfd, pretože sú lživé a zavádzajú. ČSFD je kontroverzný projekt, Vachkov Záviš, kníže pornofolku je kontroverzný film. ČSFD je kúl. ČSFD je pop. O Holubici sa nediskutuje. Užívatelia sú zobrazení ako drzí a hanbliví introverti, čo sa uvoľnia až pri klávesnici doma v teple. Ste z týchto viet múdrejší? Nie? Ani ja som nebol. Ale tiež ma zaujalo, ako mnohí spolukomentátori berú čsfd strašne vážne. Myslel som si, že tu je väčší nadhľad. No - neni. Nič to nemení na tom, že dokument veľa nového nepriniesol. Otázne je, či vôbec mohol. Skôr taká znôška raz nudných, občas interesantných zaujímavostí pre tých, čo na databázu chodia denne. (24.10.2016)

Tohle není dokument o fenoménu CSFD, ale o skepsi odborné veřejnosti vůči němu. Film je naprosto nestrukturovaný a informačně prázdný. Těch pár lidí na festivalu ve Varech je zoufale malý reprezentativní vzorek zdejší komunity. Situaci nezachraňuje ani POMO, který hází svá tradiční otřepaná klišé a dělá si reklamu. Režisér naprosto selhal v přístupu, kdy rozděluje filmové publikum na 2 soupeřící tábory. Těch co na CSFD jsou a těch co nejsou. Celou CSFD bere jako homogenní masu lidí s laickým pohledem na svět filmu. Dává za pravdu těm, co vzpomínají na doby, kdy byl Vláčil a Bergman v pravidelné nabídce kin, aniž by se zamyslel nad tím kam a proč se kinematografie posunula. (22.10.2016)

„A keď budete riadne fajčiť, aj do televízie vás zoberiem, riťolizi moji škaredí!“ Další krutohustá lekce prefíkaného vesnického marpetingu uja HOMA, kterou si tu nepokrytecky ocejchoval jako „jedinečný dokument“, lebo má tieto akože podnikatelské muňky, sestávající se s nicotného blábolení přitepleného majora Terazkyho, senilního dědka s uzlem na egu a defilé HOMOva gangbang klubíku genetických anomálií, onoho pověstného tvrdého jádra nejhustších funoušků ČSFD, před nímž se třese každý filmař i distributor. Je to profesionalitka každým coulem, dělá databázi převelikou čest a vsadím se, že si to celá rodinka na salaši v Horných Prijebancoch aj na video nahrála! Ovšem při těch bezprostředních reakcích po projekci Holubice jsem málem vychrchlal briketu: „Tak jak se vám líbil film, pane A.?“ „Ježyššš, hned dej to dildo pryč, já to tu nechci! Já si tady ještě pořád honím svýho gayfrienda na vedlejší sedačce, jsem plnej dojmů a ty mi přilezeš rušit takhle intimní chvilku nějakejma debilníma votázkama!!!“ „A jak se líbil třeba vám, pane P.?“ „Já nevym, já sem z Aldebaranu….“ A také jsem se bláznivě zamiloval! Jestli uhodnete do koho? Má vyvolená by se okamžitě měla stát tváří ČSFD a chci ji strašně pomilovat. Jateční pistolí. Hned jí napíču do pošty a pokusím se jí nalákat na svou sbírku filcek. Vole, HOMO, tohle bylo snad ještě trapnější fiasko než ten památný rozhovor se Sadrošem! Ještě teď se stydím. Pro své vlastní píár dobro už nelez nikdy před čočku, a pokud by ti to ego nedovolilo, nech se předabovat a nejlíp si i najmi dabléra, který by nevypadal, jako by právě podojil barana. (22.10.2016)

Já se znám, uprchla bych zadním vchodem. Odpovídat téměř okamžitě na otázky po odvysílání filmu, to je mé toužebné přání a ještě k tomu do telky, ha ha. Ne, Hedviko, tohle šlo nastříhat na pět minut a to jsem ještě shovívavá. Nejsem a nikdy nebudu žádný odborník na filmy, ale až tady jsem jim teprve přišla na chuť. A pár filmových přátel k tomu jako bonus. A padla tam jedna věta, kterou beru. Raději si přečtu pár řádek o pocitech z filmu, ať je jakýkoliv, než elaborát, který by se vešel na A4 a někdy i více. Přesto beru v úvahu, že každý je jiný, tak ať si sem píše, co sám uzná za vhodné a průměrně inteligentní člověk si najde sám, kdo a proč mu vyhovuje svými komentáři. Přece jen to úsloví, že méně, je někdy více stále platí. Alespoň pro mě. (22.10.2016)

Co nám to tady zase vzniklo za paskvil? Režisér Radim Procházka evidentně nepochopil smysl této databáze. Čsfd není o kriticích, ale o lidech, kteří mají rádi film. Záměrně neříkám slovo fanoušci, protože kdyby tu byli fanoušci filmů, tak by to tu vypadalo ještě úplně jinak, ale to je zase jiné téma. Jenže jelikož se tato databáze v několika posledních letech rozrostla v obrovské těžce uchopitelné monstrum, dalo by se jí vyčíst prakticky cokoliv. Ale kritizovat tady anonymitu a ještě na ni poukazovat na jednom promítání československého filmu Holubice mi tady přišla vysloveně trapný. Nedivím se, že jeden z diváků režiséra této blbosti poslal do hajzlu. Udělal bych to úplně stejně. Co jako chce? Dokázat všem ostatním, že na čsfd chodí amatéři, kteří se umí vyjadřovat jenom na internetu, kde cítí osobní sílu? Když budu mluvit za sebe, tak já nikdy nestál za porovnání s kritiky, kteří si vydobyli svoji práci roky píle a psaním hromadou tématických článků. Já jsem sem přišel, protože mě bavilo psát a diskutovat o filmech a byl jsem rád, když jsem zjistil, že na to nejsem sám. To, že se to tady rozroste právě v takové médium by mě nikdy nenapadlo. Tedy stejně tak, jako uvádí v tomto dokumentu Pomo. A to, že v dnešní době člověk dá přednost komentáři před nekonečnou podrobně rozebírající recenzí? Já to chápu. Podle mě je rozhodně lepší znát názor obyčejného diváka, než kritika, který ve filmu vidí něco, co obyčejný divák nikdy neuvidí a vidět třeba ani nechce. Film je o emocích a pocitech a ne o systematickém rozebírání jednotlivých scén. Nepochopil jsem tedy smysl těchto 26ti minut. Zároveň upozorňuji všechny kritiky, že nemám vystudovanou žurnalistiku ani žádnou filmovou školu. V tomto textu mám jisto jistě chyby, ačkoliv jsem se ho snažil psát na úrovni. O filmech mě ale psát baví a jelikož žijeme ve světě internetů, pokračovat v tom rád budu dál, dokud mi ten internet nějaká vyšší entita nezavře. (22.10.2016)