Čarodejnica

Čarodějnice je návratem k základům žánru, jehož filmová podoba vykrystalizovala ve 30. letech minulého století, tedy návratem k pečlivé práci s atmosférou. Můžeme sledovat postupné znejistění a ztrátu opor formujících duchovní a fyzický svět přistěhovalců do Nového světa v 17. století. Strádání vede až k rozpadu rodiny, již máme tendenci považovat za základní stavební kámen společnosti. V oné době byla nejdůležitější komunita. Mimo ni existovalo jen živoření a z dlouhodobého hlediska nulová šance na přežití v divočině. Klíčová pro snímek je už úvodní scéna vyobcování z lůna církve a komunity, tedy nejkrutější možný trest, tvrdší než trest smrti. To, co následuje, je logický pád do temnoty a zmaru. Tak, jako jsou šamanské kouzelnické rituály realitou kmenových přírodních kultur, jsou čarodějnice realitou pověrami a náboženstvím formovaných lidí raného novověku. Střet pobožnosti, jejíž hloubku si sekularizovaní Evropané zkažení vědou a moderními technologiemi neumí představit, se svobodomyslností a hedónismem vyznavačů hříchu, je právě tím, co činí snímek tak působivým. Čarodějnice není efektní a draze udělaný film, je ale precizně natočený se znalostí tématu a vědomím, čeho chce filmař docílit, v neposlední řadě se vyznačuje vytříbeným smyslem pro detail. Část popkornově laděných diváků se patrně bude cítit o některé kejkle ochuzená, pro mě je ale snímek ukázkovým příkladem, jak má vypadat horor a kdyby si Eggers v závěru odpustil příliš jednoznačný výklad událostí, mohlo to být za nejvyšší sazbu. Celkový dojem: 85 %. (31.12.2021)

Trochu si jde svou cestou, trochu sází na starou školu a atmosféru, ale děsí pramálo. Alespoň pokud nejste školou povinní a nevyděsí vás vlnící se závěsy. Jedna přísně věřící rodina farmáře je vykázaná z vesnice, značně odlehlý a nehostinný kousek půdy u lesů ničemu dvakrát nepomáhá, jídlo dochází a navíc se ztratí nejmladší člen rodiny: nepokřtěný kojenec. Nastává obviňování a postupná destrukce vzájemných vztahů, jakmile se do rukou berou sekera nebo nůž a do úst silná slova o čarodějnictví, není cesty zpět. Sic je to solidně natočené, ve výsledku tohle psychologické drama nestrhne. Za mě přemíra náboženství, přemíra hysterie i mého kroucení hlavou. Příště radši klasickou americkou hororovou limonádu, kdy prsatá blondýna v bílém tričku pokaždé zvolí špatnou možnost. Umorousané tři hvězdy. (20.02.2017)

Chybělo sotva pár desítek vteřin a mohlo jít o nejlepší horror posledních let. Jenže tu jsou a jejich přítomnost zamrzí o to více, že v nich není ani tak problém s tím co zobrazují jako spíše s tím jak to zobrazují. Každopádně jinak bez výhrad. Je tu vše co má "ozajstný starosvětský horror" obsahovat; znepokojivá atmosféra, gradující psycho uvnitř uzavřené komunity (v tomto případě rodiny "na samotě u lesa"), obnažování pečlivě vykreslených charakterů až na kost, strachy, zlo i předsudky vycházející z nás, znepokojivé výjevy... K tomuto nelze mít žádné výhrady; zvlášť když se k tomu přičtě působivá kamera à la holandští mistři a herecké výkony, která stojí za vyzdvihnutí u celé rodinky, ale tuplem pak u dětí. Nepamatuji, kdy TAK složité role TAK dobře zahrála hned čtveřice děcek. Snad Eggers u horroru chvíli zůstane, protože podobného přístupu se tomuto žánru v posledních letech hrubě nedostává. (12.07.2015)

Čarodějnice se může pochlubit naprosto skvěle vystavěnou atmosférou, která na člověka dýchne od samého počátku snímku a vtáhne ho nejen do děje, ale i do samotného prostředí, v němž se odehrává. Neznámé herecké tváře dodávají na autentičnosti a první polovina je opravdu parádní hororovou podívanou v duchu těch nejlepších tradic, kdy se bojíme nejvíce toho, co nevidíme, nemůžeme uchopit a poznat. Tvůrci nám čarodějnici odhalují v krátkých záblescích, což ještě umocňuje děsivost onoho výjevu. V pasážích, kdy se na scéně odehrává poklidný a těžký život rodiny, můžeme stejně pociťovat jakousi zlověstnou přítomnost zlých sil. Také každý zdlouhavý záběr na les, kterým je obydlí hlavních hrdinů obklopeno, má značně znepokojující nádech. Samotný závěr byl v mnohém trochu přes čáru a mohl leckomu pokazit jinak výborný dojem, ovšem já s ním neměl větší problémy. (05.05.2016)

Spočiatku sa The Witch javí ako spin-off Shyamalanovej The Village, ale napokon sa z nej vyklube horor, ktorý sa vymyká žánrových šablónam a ani náhodou nechce byť iba ďalším An American Haunting. Krutoprísne starobritskou angličtinou (ktorej snad bez titulkov nerozumejú ani samotní Briti) rezané, o autenticitu doby sa snažiace vykreslenie mentality postáv ale vedie ich chovanie a reakcie k pre diváka neuspokojivým riešeniam situácií. K postavám tak zmagorenými vierou, že sa medzi sebou viacej hystericky modlia a kričaním jeden druhému spovedajú, než normálne konverzujú, si nemožno nájsť cestu, či im držať palce aby sa z toho dostali. Naopak som si prial, aby boli ich osudy už konečne spečatené. V druhej polovici sa totiž film viacej sústredí na ich nekontrolovateľnú psychózu, než na hrozbu samotnej čarodejnice. V udalostiach a ich opodstatneniach nedomyslený film, respektíve film s prapodivnou (akoze čarodejníckou?) logikou. Atmosféra ale hustá, a mladá Anya Taylor-Joy, stelesňujúca jedinú normálnu postavu, je nádejnou newcomerkou. (06.08.2015)