Fantastické zvery: Grindelwaldove zločiny

Tak se nám nejbezskrupuloznější neumětelská vykradačka snad všeho s anotací fantasy, co kdy bylo napsáno opravdovými spisovateli, vrhla kvůli naprosté absenci vlastní fantazie nejen ještě i na Nekonečný příběh, ale také na klasika českého divadelnictví a největšího Čecha všech dob. Na závěrečném rodinném shledání typu „Kredenci, já myslela, že jsi můj bratr, a tys zatím sestřenice tety bratra nevlastní neteře našeho pěstouna!!! Také bych se měla k něčemu přiznat. Nejsem ve skutečnosti tvoje snacha, nýbrž třetí syn dědy nevlastního bratrance kouzelníka Pokustóna, a to byl negr…“ by tu zlodějskou krávu Zdeněk určitě podojil o nějaké ty tantiémy. Jinak se oproti ještě tak tak vydržitelné jedničce tentokrát jedná o naprostý sračkol a uměle natahovaný zmar, kde z neinvence naprosto vymačkaná Rohlíková ve snaze o vlastní mykologii prostě narvala do jednoho hrnce všechny své vyčorované patozvratky, kvapně promíchala s hovny a nechala dvacet minut rychle zapéct v troubovi na 200 stupňů, jen aby se svým nabubřelým egem ještě neskončila na smetišti špatně napsaných plagiátorkých braků, kam od počátku zaslouženě patří. Zmar, ve kterém přes dvě neúnosné hodiny straší Hnusák Edý, dělá teploušské „čárymáryfuchty“ na dozajista nechutně přeplaceného Deppkoidního Jeníka, jenž se jen tak bezcílně brodí kolem s bílým okem v koženém xichtě slaboduchou nudnou vatou a otráveně pulíruje Grünwalda, do čehož se sem tam násilně vsere nějaké to lostomiloušké žvížátko jako čínský Falko nebo Millerův hmyzožravec, aby mohly debilní děti nadšeně zaplácat pokřivenýma ručičkama. Už dost! Někdo by už měl té pizdě konečně polámat pastelky a zavřít ji do jejího tolik oblíbeného klecového lůžka, aby už svými otřesnými kopírkami nekurvila dětem stylistiku a vkus. (03.01.2019)

Jako zapřísáhlý fanoušek potterovského univerza, který z fleku odříká jména a názvy drtivé většiny tamních postav, zaklínadel nebo míst, si nějak automaticky, vyjma Prokletého dítěte, držím od souvisejících "Rowlingovin" odstup - a filmová Fantastická zvířata zatím krásně vykreslují proč. Jedničku jsem ještě pozitivně akceptoval pro navrstvení potenciálně zajímavých postav a konfliktů a pro vizuálně obohacující rozšiřování známého fikčního světa, dvojku nyní z podobných důvodů upřímně nesnáším. Je až neuvěřitelné, že se vůbec dá vrstvit tolik kladných aktérů s propletenými vztahy na jeden tak mocný záporácký subsvět, aniž by se v tom filmu ve finále něco pořádného semlelo. V průběhu vás vlastně ani nenapadne, kam vyprávění směřuje, protože ono prostě nikam cílevědomě nesměřuje, nýbrž jen hloupě oddaluje setkání všech postav, aby zbyl čas na zvířata, romantiku a flashbacky pro blbečky. Stále sice věřím, že další pokračování dokážou všechny zdánlivě nadbytečné motivy osvětlit, ale to nic nemění na tom, že dvojka Fantastic Beasts je hrozná nuda, v níž se jenom vykrádá dříve viděné a gradace je vlastně stagnace s mnoholičným lektvarem. Zlatá první část Relikvií, která měla několik highlight sekvencí a jasný vypravěčský směr - tady jsou fajn jenom Bradavice, mladý Brumbál a jedna intimní scéna s Mlokem a Tinou, která skrývá skutečné emoce. Jinak mi vymažte paměť a o nic mě neochudíte.. (15.11.2018)

Film od teď nazývám Black Pantherem Wizarding universa. Vše působí hrozně slátaně a v celém filmu vůbec o nic nejde. A to myslím do slova! Řeší se zde jediná věc na kterou ani nedostaneme odpověď! Postavy jsou zde zbytečné a kdyby např. Jacob, Newt nebo Tina nebyly ve filmu děj by zůstal tak jako tak stejný. A to ani nemluvím o wtf momentech, jako např to že si ulice plná lidí nevšimne pohybující se sochy. A mnohem dalšího... Za mě největší zklamání letošního roku.. (16.11.2018)

Chápu, že si tvůrci snaží připravit píseček na další tři pokračování, ale nechápu, proč bych jim kvůli tomu měl odpustit, že mě nechali sedět v kině bezmála 140 minut, během nichž si J.K. Rowling akorát honí pisatelské ego? Prostříhat do půlhodinového úvodu třetího dějství a zbytek uschovat před světem... Tvůrci se nás však snaží zahltit tunou prázdných sequelů s nudným a mdlým vizuálem a hromadou nezajímavých či dokonce naprosto zbytečných postav. Jednička byla svým způsobem nostalgickým návratem do světa kouzelníků, kterému nechybělo svižné tempo, napětí a gradace příběhu, ale to všechno Grindelwaldovým zločinům zoufale chybí. Co se castingu týče, Depp s Lawem jsou více než v pohodě, ale Ezra Miller, je (nebojme se to říct nahlas) jedním z dalších castingovým omylů (Flash v JL). Jsem skutečně zklamaný, ale nemám srdce tomu dát stejné hodnocení jako Ohnivému poháru nebo Princi dvojí krve. Tyhle kousky jsem protrpěl víc :-/ To však nic nemění na tom, že z Yatese se nám pomalinku stává jeden z největších rutinérů Hollywoodu a bylo by tedy na čase přenechat režijní otěže někomu jinému. 5/10 (Harry Potter Saga: HP1 5/10 HP2 6/10 HP3 8/10 HP4 2/10 HP5 9/10 HP6 4/10 HP7.1 9/10 HP7.2 7/10 FB1 7/10) (17.11.2018)

Spektákl tak moc ušitý trpělivým potterofilům na míru, až mě ničí, že nemá šanci být srdcový pro kohokoli jiného. Je v něm totiž všechno, ale většina z toho v tak stopovém množství, že kdokoli, koho neuspokojí fakt, že se snad z poloviny jedná o náhled do historických rovnoběžek a genealogických výzkumů, musí zůstat zklamaný. Opět nás po světě čarů i nečarů provádí nejintrovertnější akční hrdina všech dob, ale lidem, kteří předchozí dva roky nestrávili zkoumáním roztodivných fanouškovských teorií, nestačí momenty, kdy je nové druhy zvířat chtějí opět okouzlit na sto a jeden způsob. Divácký svět totiž zcela pochopitelně začal zapomínat a za další dva roky na tom bude ještě hůř. Jakkoli Grindelwald parádně přikládá do ohně napětí a očekávání, nejde tentokrát o obvyklý uzavřený dramatický oblouk, jak jsme z kouzelnického světa zvyklí. Natvrdo se počítá s tím, že si divák dobře pamatuje i ty pomíjivější z emocionálních chvilek prvního dílu a pro díl třetí se zase ponechává velmi vratká půda ostře otevřeného konce, tedy vyprávěcí zrady pro bradavickou ságu neznámé. Zmatek publika chápu, není možné se obrátit do knih pro náznaky odpovědí, což mnozí z nich pořád berou od JKR jako zradu. Já ne, protože zůstávám nadmíru vděčný za to, že se nám tenhle svět zas a znova může otevřít a při obrysech nejkrásnějšího hradu jsem dojemnou nostalgii téměř nerozdýchal. Změna obrazu definitivně dokonána, neplecha ukončena. (03.12.2018)