Vojna a mier

Opravdu mi vadilo, jakým způsobem se scénář a rozpočet vypořádaly s naprostou většinou první části názvu, klíčové bitvy se odehrály prakticky mimo kamery, o požáru Moskvy jsem psal už v komentáři k šesté epizodě, a mé hodnocení by tedy mělo být nižší, ale zpracování romantického dramatu mě na druhou stranu potěšilo, Paul Dano zahrál podle mě úplně geniálně, jen jsem z toho necítil typickou ruskou náturu. Celek se mi ale každopádně líbil, přestože si tvůrci mohli více vyhrát s detaily. (29.01.2019)

Dokážete-li přenést přes srdce, že se z toho vytratila ona "ruská duše" a je to takové znatelně britsky aristokratické a v chování některých postav poněkud nadbytečně dekadentní, tak to výtečné (zatím) je, o tom žádná. Akorát to holt již není TA Vojna a mír. Což působí poněkud zvláštně, speciálně pak když vyloženě do očí bije, jak moc má Harper nakoukanou Bondarčukovu verzi. Každopádně lépe k světu vypadající (nejen) televizní produkci s takovým obsazením jen tak znovu neuvidíte a pokud ano, tak pouze stěží takto kvalitní. (05.01.2016)

Tak nakonec jsem všechna průběžná hodnocení (tj. po jednotlivých zhlédnutých dílech) vhodila do kýblu, tj. odsunula do svého Deníčku, jelikož je nakonec všechno jinak... Každé další zhlédnutí filmového zpracování románu L. N. Tolstoje je pro mě takovým testem, jestli už jsem dospěla nebo jestli pořád ještě ne. Bohužel ještě zatím ne, ale už se to jistě blíží. Moc pěkné zpracování, i když začátek byl trochu slabší (měla jsem pocit, že sleduji spíše Pýchu a předsudek než Vojnu a mír) a některé postavy mohly být pro filmové (i tv) zpracování raději vypuštěny, tak zhruba od třetího dílu to nabralo na obrátkách, a od dílu číslo čtyři až po téměř konec celé řady je to z mé strany už bez výhrad. Snad jen ztvárnění zdejšího svůdce, Anatolije Kuragina, jsem nějak "neskousla", ale to nakonec byla jediná větší chyba na kráse a možná jsem jen neměla porovnávat s Vasilijem Lanovojem (jelikož ten je zkrátka nesrovnatelný). (24.01.2017)

Nevím proč by měli Briti točit slovanskou verzi. Vždycky mě bavilo sledovat, jak je vnímaný například Švejk nebo Zámek v zahraničí. Ta autorská licence je prostě nutná (nehledě například na to, kolik překladů do angličtiny existuje a jak se liší v rozsahu). Jak je vnímán například Zelenkův film Karamazovi v Rusku? Jak vnímají v UK naše adaptace Shakespeara? ___ Daviesova verze je jasná a dobře vystavěná. Občas se nevyhne několika obezličkám (najdeme tu hned několik zvídavých Karásků), ale celek funguje a v každém z dílů najdeme alespoň jednu dechberoucí scénu. Funguje i obsazení, ze kterého vyčníval Broadbent a Dano - přestože byl typově velmi odlišný od Bezuchova v předloze. Neztratí se ani další, jmenovitě Burke, Norton a samozřejmě ani Lily James. __ Málem bych zapomněl na klasické povzdechnutí, že od Bylo nás pět u nás nevznikla jediná povedená "adaptace klasiky". A to už je přes 20 let! (09.02.2016)

Nataša slaboduchá, Bolkonský sociopat a Bezuchov imbecil. Tak se chovají zahrané postavy slavného románu, o kterém víc lidí slyšelo, než ho četlo. Navíc jsou vztahy mezi postavami ledově chladné jak ruská zima, Natašina milostná vzplanutí vznikají naprosto z ničeho - jsou jen řečené, nikoliv však prožité či aspoň ukázané. Až jsem měla pocit, že Nataša prostě potřebuje chlapa a je jí úplně jedno, jaký bude. Bitvy jsou odbyté a bez napětí. Bezuchov působí jako šílenec, který vždy někam vtrhne a obtěžujícím způsobem začne blábolit nesmysly. Jediný rozumný byl v tomhle směru generál Kutuzov, který ho bez zaváhání poslal na bojiště. Patrně doufal, že ho tam picnou a ruská společnost se Bezuchova jednou pro vždy zbaví. Bolkonský jen tupě civí a evidentně mu chybí byť jen záchvěv empatie. ____ Režie to těžce nezvládá, takže první tanec Nataši a Bolkonského na plese, kdy by se měla rozhořet vášeň, prokládá flashbacky z minulosti, čímž scénu vzplanutí totálně udusí. Namísto toho klidně nechá diváka několik minut zbytečně civět na to, jak Bezuchov civí na bramboru. SHRNUTÍ: Jako kdyby chtěli z Vojny a míru udělat Vyprávěj. (29.01.2021)