24. Den

Takto ukecaný thriller jsem snad ještě neviděl.Čímž jde z mého pohledu spíš o drama než o thrilller,pokud by jsme měli tedy škatulkovat.A navíc drama s dialogy nudnými,nevynalézavými,napětí mezi oběma hlavními představiteli je naprosto nulové a minimálně půlka veškerých jejich scén jsou zbytečné.Celý námět mi přišel zajímavý tak na půlhodinkový kraťas,pak by se z toho dalo snad vytěžit nějaké napětí a atmosféra,takto než se vždy něco zásadnějšího stane,postavy tlachají a tlachají,chvilku jsou jak kámoši,pak jak maniaci,jejich charaktery nejsou absolutně nijak vykresleny a samotná zámínka pro pomstu jednoho z nich vůči druhému je velmi přitažená za vlasy.A koneckoncům,samotná berlička v podobě flashbacků musí být trnem v oku snad pro každého.Plus ani jeden z herců nejsou tak charismatičtí,aby takovýto komorní thriller(pardon,drama) utáhli,takže pro mě velká slabota a snad i zklamání. (06.03.2008)

Mám ráda divadelní hry ( i když je spíše čtu), mám ráda záznamy divadelních představení a mám také v oblibě filmy vznikající dle nich, protože tak nemusím do divadla... :-) Ne teď vážně. 24. den jde do extrémů, nejenže je to doslovný filmový přepis, ale zrežíroval si ho sám autor a režisér divadelního představení. Takže díru do zaoceánských kin určitě tento minimalistický projekt neudělal. Stejně jako příliš neoslovil mě. Neumím přesně detekovat, kde všude to skřípe, zda ve hře samotné nebo v obou hlavních představitelích (bez milosti přiznávám, že právě díky nim jsem se k 24. dnu dostala). Ale nějak jsem zjistila, že mě tak v polovině "představení" přestalo zajímat jak to skončí, čímž nechci říci, že by bylo záměrem této hry ukázat nějaké super dechberoucí finále, to rozhodně ne. Beztak má divák jen dvě možnosti. Spíš je problém v rozvláčné až nezáživné režii, která si občas odskočí do modrého flashbackového videoklipu, který není moc(vůbec) důležitý, a který mě osobně rušil v divadelním prožitku. Námět by byl fajn, i myšlenka by se našla. Prostě a jednoduše zajímavý dramatik a divadelní režisér nemusí zákonitě být dobrým režisérem filmovým, což myslím u 24. dne sedí. (19.01.2007)

Na tomhle filmu se mi líbí, že nemá žádné velké umělecké ambice, jako většina takových komorních dramat. Odehrává se prostě téměř jenom v jednom pokoji, kamera je autenticky slabá, a všechno stojí a padá na výkonu hlavních dvou představitelů. Samozřejmě oba dva hrají výborně, člověk jim fakt všechno věří. Většina dialogů má taky takový civilní nádech, který přidá na pocitu, že se to opravdu může stát. A jinak zápletka je celkem zajímavá, ale nic ohromujícího. Je to napínavý, a je to zábavný, to je hlavní. (28.03.2012)

Filmy podle divadelních her mají už od základu omezené možnosti, protože jakkoliv se snaží vzbudit dojem, že nejsou ohraničeny prostorem a hereckými výkony, většinou s tím stejně nic nenadělají. Ve 24. dnu se o to dokonce pokoušel tvůrce natolik úpěnlivě, že „antidivadelními“ prvky málem zničil svůj jinak skvělý film. Palba vynikajících dialogů, slovní přestřelky mezi oběma hrdiny, kteří se vzájemně oťukávají, snaží se chytit za slovo a zároveň si dávají velkého majzla na to, aby něco nepředloženého neřekli sami, je ukázkovým příkladem skvěle odvedené práce. Cit pro načasování jde ruku v ruce s vynikajícími hereckými výkony Jamese Marsdena a Scotta Speedmana, kteří se navzájem nepřehrávají, ale stále nechávají dostatečný prostor tomu druhému, takže výtečně gradované „two man show“ žene film kupředu. Problémem je, že to jsou všechno věci, které bych mohl napsat zřejmě i o původní divadelní hře, která musí být s dobrými herci na divadle bezchybná. Jako filmový režisér ale Piccirillo značně pokulhává, třebaže se snaží svému dílu (napsal i původní divadelní hru) vtisknout filmový punc, co mu síly stačí. Bohužel všechny ty prosvětlené němé flashbacky jsou zbytečné, zmatené, mizerně natočené a s minimem jakékoliv informativní hodnoty (stejně se to všechno potom dozvíme z dialogu). Podobně obtěžující je i složitá střihová skladba filmu s nelineárními přechody mezi jednotlivými krátkými záběry, které tím nenabývají na dynamičnosti, jak si zřejmě režisér přál, ale naopak matou a bourají stavbu filmu, který by bez podobných berliček mohl být malým klenotem. Takhle je jen skvělý. (15.11.2005)

Unesl a uvěznil-li by mě někdo, aby si počkal na výsledky mých HIV testů, neměl bych vůbec dobrý pocit. Pravdou ale je, že člověk nemá úplně nejlepší pocit, i když si o testy zažádá dobrovolně. Vždy tam totiž nějaký ten červíček hlodá. K filmu musím říct, že se jedná o zajímavé pojetí. Závěr byl zajímavý, ne však překvapivý. Každopádně by člověk měl vědět, ke komu do bytu leze... a s kým spí. (05.10.2012)