Julieta

Almodóvar ide vo svojich filmoch naozaj do hĺbky ženskej duše. Tentoraz v hraničných depresívnych situáciách a tieto situácie sú prerozprávané obrazom v retrospektíve ako list stratenej dcére. Dramatická hudba je pri tom až príliš dramatická, akoby sa práve niečo malo stať, ale celý film uplynie v nejakej melancholickej nálade. Čakal som, ak už nie vážny zvrat v štýle „všetko videné je len výmysel“, tak aspoň nejaké prekvapenie, ale neprišlo. –––– Ja som bola chodiaca mŕtvola. Ale ty si bola silná ako dub. V okamihu si dospela. –––– Antía si zvolila vlastnú cestu. A vy nie ste jej súčasťou. Viem, že pre matku je to ťažké... (21.02.2020)

Od zacatku, az vlastne do konce je Julieta zahalena tajemstvim a divak si klade otazky, o co vlastne jde... Chapu, ze nekoho to necha chladnym, me to ale zajimalo hodne. Adriana Ugarte a jeji uprava zevnejsku diky dvacetiletemu dejovemu rozptylu je zabavna a musim rict, ze ji to nejvice seklo v jeji nejmladsi postave. Herecke vykony pod Almodovarovou taktovkou jsou jako vzdy temer bez chyby, stejne jako vizualni stranka filmu. Osobne me prekvapuje relativne nizke hodnoceni a to i od uzivatelu, kteri maji Almodovara v oblibe... Ja osobne videl skvele vypointovane drama. Videno v ostravskem Minikine, 67 divaku. (11.08.2016)

To nejzásadnější a nejzajímavější - vztah matky Juliety a její dcery - je ve filmu bohužel upozaděno ve prospěch jiných dějových zákrut. Nabízejícím se odůvodněním je to, že Almodóvar volně adaptoval hned tři povídky, z nichž jedna se zabývá aférkou hlavní hrdinky ve vlaku a druhá její návštěvou u rodičů a až v té třetí se řeší její vztah s dcerou, leč také pouze z pohledu matky, nehledě na nedostatek prostoru k jeho zevrubnému podchycení. Přitom zahrnutí dceřina pohledu, který ve filmu zásadně chybí, by bylo rozhodně obohacující, minimálně z hlediska náhledu do jejích psychologických motivací a vnitřních pohnutek. Takhle si sice divák může užít umně natočený film s poměrně silným příběhem o dávných křivdách, o bolesti matky, jejíž dcera se k ní nechce znát, a o nešťastném rozhodnutí raději v sobě problémy a výčitky dusit, než o nich otevřeně mluvit a řešit je, ale zároveň se neubrání pocitu, že mu uniká něco, co zůstalo nevyřčeno. Obě herečky dělící se o hlavní roli jsou tak dobré, že svými výkony téměř dokáží zakrýt to, jak se film snaží tvářit spletitě a chytře, ale přitom obsahuje spoustu děr ve vyprávění a zbytečně přesouvá svoji pozornost na všechno možné, jen ne na to, co mělo tvořit jeho základ. Delší recenze ZDE. (27.07.2016)

Ve snímku "Julieta" Pedro Almodóvar dokazuje to, co ho zdobí ve většině jeho filmů - umí skvěle pracovat s herečkami a je schopen z nich vytáhnout to nejlepší, co může. Příběh začíná dobře, respektive dramaticky, ale jeho postupný vývoj mi přišel spíše jako snaha ukázat, jak jsou herečky dobré, ale jinak moc víc ne. (09.09.2016)

"Říkal jsem si: "Tak krásná žena a tak sklíčená."" Vytříbené obrazové kompozice v podmanivých záběrech, umocněné takřka všudypřítomným kontrastem červených a modrých odstínů, jejichž symbolika přítomnosti i minulosti, stáří či mládí, smutku nebo radosti, ale hlavně viny versus odpuštění nenápadně doplnila celý příběh vyprávěný prostřednictvím víceméně nezajímavých dialogů ve víceméně zajímavých scénách, mezi něž bezpochyby patří ta s jelenem, jehož upřený pohled jakoby předznamenával nešťastné události, které tak osudově zasáhly do života hlavní hrdinky tohoto filmu. (18.08.2016)