Julieta

To nejzásadnější a nejzajímavější - vztah matky Juliety a její dcery - je ve filmu bohužel upozaděno ve prospěch jiných dějových zákrut. Nabízejícím se odůvodněním je to, že Almodóvar volně adaptoval hned tři povídky, z nichž jedna se zabývá aférkou hlavní hrdinky ve vlaku a druhá její návštěvou u rodičů a až v té třetí se řeší její vztah s dcerou, leč také pouze z pohledu matky, nehledě na nedostatek prostoru k jeho zevrubnému podchycení. Přitom zahrnutí dceřina pohledu, který ve filmu zásadně chybí, by bylo rozhodně obohacující, minimálně z hlediska náhledu do jejích psychologických motivací a vnitřních pohnutek. Takhle si sice divák může užít umně natočený film s poměrně silným příběhem o dávných křivdách, o bolesti matky, jejíž dcera se k ní nechce znát, a o nešťastném rozhodnutí raději v sobě problémy a výčitky dusit, než o nich otevřeně mluvit a řešit je, ale zároveň se neubrání pocitu, že mu uniká něco, co zůstalo nevyřčeno. Obě herečky dělící se o hlavní roli jsou tak dobré, že svými výkony téměř dokáží zakrýt to, jak se film snaží tvářit spletitě a chytře, ale přitom obsahuje spoustu děr ve vyprávění a zbytečně přesouvá svoji pozornost na všechno možné, jen ne na to, co mělo tvořit jeho základ. Delší recenze ZDE. (27.07.2016)

Nevím, jestli někdo ve skutečnosti opravdu prochází komentáře a dívá se na reference, ale pokud přecijen ano, za mě je tohle totální ztráta času. Tragický a stupidní výraz hlavní postavy nás provází od první minuty až do konce filmu, stejně jako trapné a naprosto nesmyslné počiny, které se odehrávají v každičkém obraze. To vše je ještě zvýrazněno španělskou dramatičností telenovel, kdy se co nejvíc přehrává, jak výrazem, tak hlasem a dělá se drama z každé voloviny. Tohle prostě nepotřebuješ. Jediné plus spatřuji v celkově hezkém barevném ladění scény i kostýmů. Totéž ovšem nejde říct o nechutné počítačové grafice. (02.07.2017)

Kdysi jsem miloval filmy Pedra Almodóvara. Těšil jsem se na každý další a bylo mi lhostejno o čem bude. Ale nejpozději od rozervaných objetí se Pedrových filmů začínám bát. Bát se, že ten film bude zase slabý, a že po geniálních snímcích z konce osmdesátých a hlavně devadesátých let, už nám Pedro nemá co nabídnout. Poslední opravdu vynikající film byl pro mne VOLVER a to už je nějaké doba. Jeho poslední dílko mi ale přišlo ještě mdlejší než nepovedená taškařice v oblacích. Ach jo. řemeslně je to natočené skvěle, krásná výprava, kamera, solidní herecké výkony... ale tohle všechno je málo, pokud scénář vypadá jako tisíckrát omleté obtahy z telenovel, kde děj posunují jen hloubavé pohledy podbarvené unylou hudbou. Je pravda, že Pedro častokrát melodram používal jako stavební prvek, ale vždy ho uměl povýšit či využít ve svůj prospěch. Tentokrát nic. Nada. A i ta nosná myšlenka, neboli téma, působí tak trochu přilepeně a na poslední chvíli. Já se ptám proč? Co se ti Pedro stalo? Neber mi mé iluze a přijď ještě aspoň jednou s nějakým provokujícím a niterným filmem. (08.03.2017)

Vůbec bych neřekl, že to je Almodóvar, kdyby mi to někdo pustil "naslepo". A toho sleduji již dlouho (14 filmů). Ale je to velmi dobrá vztahovka, u které si člověk uvědomí životní priority a zamyslí nad vztahem ke svým nejbližším. Emmu Suárez jsem miloval v Medemových filmech Zrzavá veverka a Země, ale ono už je to cca 25 let, tohle je můj první od té doby s ní. A jsem za to znovusetkání mod rád. Co se týče Adriany Ugarte, musím konstatovat, že jsem dlouho neviděl takhle krásnou holku tak dobře hrát, těším se na další filmy s touto bezesporu talentovanou herečkou z Madridu. (31.01.2019)

Až v tomto filmu jsem si uvědomil jak je červená krásná. A to už jsem jí vnímal v Sin City a v Americké kráse. Nechal jsem se kochat touto barvou která pulzovala celým filmem a dodávala mu krásné umělecké pozadí. Červená barva je neoddělitelnou součástí tohoto srdcervoucího příběhu, vyjadřující lásku, teplo, vášeň, vztek, nebezpečí. Umělecké dílo, v kterém něco chybělo : 70%. (26.03.2017)