Julieta

Šepoty a výkřiky krve krvi, o/d/ nás, ze Španěl. Na nitkách, jež se rády třepí, zauzlují. Visí intimita, věci života. Letí listy minulosti - sladké, hořké, smutné krajiny, s paellou a mušlemi, v níž prošuměly pravdy o ztrátách. Šmouhy zanesené jsou na paletě pout. Smyje je snad proud slov, s myšlenkou na návrat? (02.09.2020)

Tak a teď můžu hrdě říct, že jsem viděl všechny filmy Pedra Almodovara. No a když koukám na svá hodnocení, až na dvě výjimky mě všechny filmy do roku 1997 nebavily. Pak ale jakoby Pedro začal točit o několik levelů lépe a od té doby mě zase všechny jeho filmy (až na výjimku o teploušském letadle) velice bavily. Julieta zde na jeho poměry není nějak extra dobře hodnocená, nicméně pro mě se jedná o vynikající drama a hlavně po odchodu Julietiny dcery mě to vtáhlo tak, že jsem si říkal, bože ať to ještě neskončí, protože to, na co čekám ještě nepřišlo. (10.03.2019)

Pedro zpět v nejlepší formě, po trapné odbočce s teploušským letadlem. Obecně a kriticky vzato, málokterý film PA hodnotím opravdu vysoko, protože jakkoliv jsou jeho snímky zajímavé a jiné a občas i kontroverzní, jen Volver, Mluv s ní a Kůže, kterou nosím považuju za opravdu výborné filmy. No a teď nově k nim řadím i Julietu, již považuji za nejprofesionálnější film roku. Iglesiasova hudba mi v jednom místě vůbec neseděla, pak už jsme ale dostali jejich (režie, kamera, hudba, scénář) nejlepší části. Ačkoliv jsem Adrianu Ugarte už obdivoval v Trojce a hezká byla i coby předmět sázky hasičů, v Julietě mi fyzicky nesedla. Zprvu, protože co platilo na začátku, neplatilo ke konci, a tak asi jako jeden z mála lituju už tolik vzpomínaného momentu s ručníkem, za mě mohla Adriana dohrát celý film. Na tenhle film se vyplatí jít, i když je smutnej, je krásnej. Kino Scala, Oficiální ozvěny MFF Karlovy Vary, 100. hodnocení filmu. (12.07.2016)

Film Julieta je profesorsky svědomité naservírování autorského rukopisu umělecky stylizované značky Pedro Almodóvar. Divák je ušetřen genderového znejistění, úzkost si tu vystačí s nevinným hledáním osobní sexuality, potřeba výstřednosti koncentruje chybné závěrečné úsudky pochybností a nevinnost se tak stává rituální obětí, uvízlou v zatracení osamělosti. Ticho osamělosti je dominující náladou, potenciál nebezpečí vzájemného nedorozumění se skrývá v potlačování niterného traumatu, zdánlivé maličkosti svádí apokalyptickou pachutí úplného rodinného i osobnostního rozpadu. Pedro Almodóvar dokáže postavit zamýšlený charakter intimního rozvratu bez zaváhání, přesto filmu chybí hluboký rozměr vnitřního světa. Hlavní pozorností ke zkoumání je Julieta Arcos (pozoruhodná Emma Suárez, v mladším vydání zajímavá Adriana Ugarte), učitelka a žena v domácnosti, vytrestaná paralyzováním nepředvídatelnou směsicí traumatu, zklamání a závisti. Liberální přesvědčení pod dojmem svobodného úsudku a v závislosti vlastního ochromení ztrácí rychle běh událostí zpod kontroly, úder osamělosti je rozsáhle zničující. Druhým pokusným objektem zkoumání nakumulovaných katastrof je tu Antía Feijoó Arcos (příjemná Priscilla Delgado, jako starší Blanca Parés, jako miminko Jimena Solano), Julietin jediný potomek a úděl naplnění. Vzájemné odcizení je dílem různých pocitů viny a obviňování, často až vlastní nejtěžší ztráty jsou pomocníky ke vzájemnému smíření. Hlavní mužskou postavou je Xoan Feijoó (příjemný Daniel Grao), Julietin manžel, pracovitý rybář a Antíin milující otec. Odlišné představy partnerské harmonie občas dostávají zákeřné údery i vlastní jistotě. K výraznějším postavám patří také Beatriz (příjemná Michelle Jenner, jako dívka sympatická Sara Jiménez), nejlepší Antíina kamarádka ve společném laškovném objevování krás života ve věku zvídavé nevinnosti dospívání. Z dalších rolí: Xoanova zapškle jedovatá hospodyně Marian (Rossy de Palma), příliš blízká rodinná přítelkyně a sochařka Ava (Inma Cuesta), z náhlého Julietina odmítání zmatený Lorenzo Gentile (Darío Grandinetti), Beatrízina bohatá matka Claudia (Pilar Castro), již vážně nemocná Julietina matka Sara (Susi Sánchez), Julietin nevhodně šťastný otec Samuel (Joaquín Notario), ve všem vždy příkladně spolehlivá služka Julietiných rodičů Sanaa (Mariam Bachir), uctivý domovník Inocencio (Ramón Agirre), či černé svědomí z vlaku (Tomás del Estal). Julieta není špatným filmem svým tématem zpracování i vyhledáním intimního pocitu, vždyť osamělost je nejpalčivější niternou bolestí, ale duše a šarm autorovy práce jsou přece jen již unavené dlouhodobým opotřebováním. (14.04.2020)

Almodóvarovi filmy bývají na festivalu ve Varech poměrně často, bývají dost žádané a mně se na něj podařilo zajít až na letošním ročníku. Oproti většině festivalových filmů je hned na první pohled vidět, že jsme někde jinde. Mluvíme tu o veteránovi stříbrného plátna a podle toho to i vypadá. Film má zajímavý děj, který vás chytne a nepustí. Postavy mají hloubku, svými osudy snadno strhnou a hlavně se vyvíjejí. Skoro bych si hned pustil dalšího Almodóvara. Za mě 80%. (08.07.2016)