Izba

Doporučoval bych před shlédnutím nečíst ani tento komentář a max. první dvě věty zdejšího obsahu Neustále aktuální a úděsný scénář držení v sklepě sexuálním deviantem podáno přesně tak nepříjemně a děsivě, jak se dalo čekat, ale vedle toho taky překvapivě citlivě, dojemně a řekl bych, až krásně. První zhruba hodina má stále blíž spíše k deptajícímu, psychologickému thrilleru a citlivost diváka je zde podrobena silné zkoušce, i přesto, že film nezachází nikdy do úplně explicitního zobrazení některých těžko stravitelných věcí. Náznaky ale bohatě stačí k tomu, aby se člověk cítil až fyzicky zle a napjatě. Při hlavním zvratu jsem nedýchal a potil se jak v sauně. Intenzivní, bolestivý prožitek a tou zmíněnou citlivostí byl zmírněn jen trochu. Ta vyplývá z toho, že je film od začátku až do konce podáván chápáním, pohledem a znalostmi uvězněné mladé ženy - 5letého chlapce Jacka. Proto se pokoj mění v celý svět a vše okolo je vesmír, mnohé scény mají v sobě jakousi dojemnou, tragickou pohádkovost a do toho pravidelně prostupuje až příliš reálné a tíživé zlo. V polovině filmu dochází k změně a přichází druhá část, která je zase emotivní, psychologickou sondou do života po. Postavy se snaží smířit se s novou realitou, samozřejmě, že největší důraz je kladen dál na matku a syna, ale do rovnice se dostávají i další elementy. Krásně a realisticky je nadále vykreslován i vztah mezi oběma, ale přidává se i vztah k širšímu světu. Pro Jacka je to zcela nový svět, pro matku návrat - logicky dochází proto hlavně u ní k těžší odezvě. Jack naopak objevuje, že se musí naučit se dělit. Není to ale ani zde pojato jako opravdu těžce psychologické drama, protože se nemění způsob podání filmu - skrze oči dítěte. To přidává do mixu důležitou dětskou logiku a hlavně dokáže vzbuzovat naději. Brie Larson tu odehrává neuvěřitelně vyspělý a silný výkon, malý nováček Jacob přidává do tohoto duetu živelnost, fantazii, svěží pohled. Oba hrají jako ostřílení veteráni a ani jeden z nich jimi není. Brie je při několika vypjatějších scénách přímo úžasně autentická, jako bych se nedíval na film, ale odehrával se mi před očima skutečný život. Vyprávění dokáže skvěle budovat dramatické scény, ale občas i mírně odlehčenější, které dají člověku vydechnout. Jak jsem již napsal, spoléhá se hlavně na Jackův pohled, ale oproti knize, která logicky dokáže mnohem výrazněji zprostředkovat skrze myšlenky vcítění se jen a pouze do Jacka, se film musel přizpůsobit a myšlení podal jen v několika vstupech přímého vyprávění. Na jednu stranu by mi nevadilo, kdyby jich bylo o něco víc, na druhou stranu ty zde přítomné jsou dostatečně výstižné a ty pro fungování filmu zcela dostačující. Dobře využitá je v tomto ohledu i perspektiva - zrakové vjemy Jacka hrají důležitou a dojemnou roli. Kamera toho využívá i v detailech, jinak se ale film nesnaží o žádné experimenty a pokročilé postupy a vše je jaksi obyčejné. Skutečný svět. Jeden z nejsilnějších filmů roku. 9/10 (01.03.2016)

Jeden z nominovaných filmov na Oscar 2016 a to je doslova povinnosť, ale aj keby nebol je príbeh pre diváka natoľko atraktívny, že si dá ľahko povedať. Prvá, komorne ladená polovica filmu je na tom dobre. Postupne budované napätie vrcholí scénou úteku, ktorá sa veľmi vydarila. Je to výborné, napínavé, ale po zrovnaní srdečného tepu a uvoľnení, zistíte, že do konca ostáva ešte celá hodina! Po menšej úvahe nejako prídete k tomu, že ešte musí prísť nejaký zvrat. To, že nakoniec neprišiel je pre niektorého diváka dobre pre iného nie. Isté je, že s každým ďalším zvratom by sa asi šance na oscara dosť znížili a film by spadol na úroveň, slušný thriller, ale nie oscarový nominant. Tvorcovia si dali záležať na reálnosti, ale vek chlapca mohli zobrať vážnejšie. Toto by 5 ročný chlapec zvládol len veľmi ťažko. Sám mám doma práve 5 ročného syna a v škôlke stretávam mnoho ďalších, preto viem o čom rozprávam. Vek herca - chlapca, bol v dobe natáčania 9 rokov. Prečo musel mať chlapec vo filme práve 5 rokov, tomu nerozumiem...80%. (06.03.2016)

Jeden z těch rozhodně ne feel-good filmů, o kterém člověk čím méně ví, tim více si ho užije. Silné skoro až psychologické drama s mnoha nervydrásajícími momenty, po kterém člověku není úplně dobře. Lituji, že jsem tenkrát vynechal projekci. Od té doby se nabalovaly očekávání a zjevně je nešlo zcela překonat. I tak ale velice slibných 8/10 a vidina oscarové nominace. (18.02.2016)

Rozmotání koberce na korbě pick-upu představuje předěl mezi dvěma filmy. Ten první je stísňující, v práci s prostorem nápaditý, obsahující solidní thrillerové prvky. Ukazuje, že svět fantazií a život v iluzi můžou potlačit bolestnou realitu a že nepoznané nemůže scházet. Ve druhém přijdou na řadu obtíže spojené se sociální integrací a režisér se nám ohleděnými prostředky snaží naléhavě sdělit něco, co všichni v souvislosti s prvním filmem už dávno ví. Že žít může být stejně obtížné jako přežít.. Bye-bye room.. (01.11.2016)

Neskutečná psychologická bomba! Takovéhle psychologické filmíky, hrající si s podvědomím diváka naprosto miluji. Hned od začátku na mě Room působil příjemným melancholickým dojmem. Dokonce jsem se občas nevědomky radostně usmíval, jak jsem se nechával unést poutavým scénářem. Postupem času si divák zlehounka uvědomuje pravou zápletku snímku a hlavě se mu rojí neskutečná záplava smíšených pocitů, emocí a dojmů. Naskytly se i chvíle, kdy jsem na plátno koukal vykulenýma očima a hubou dokořán, čemuž napomohla i bravůrní režie Abrahamsona, ozdobena hudební rozkoší Stephena Rennickse. Myslím si, že kdyby byl nějaký video záznam mého ksiftu, po čas sledování Room, mohl bych v nejbližší době očekávat pozvánku do Bohnic. Takovou pocitovou euforii jsem v kině zažil naposledy při posledním Potterovi. Možná malinko hlušší byla pasáž po jednom zásadním příběhovém segmentu (nebudu spoilerovat). Na druhou stranu to dost možná bylo v zájmu režiséra, aby poukázal na psychologii hlavních aktérů filmu. ___ (Cinestar, Hradec Králové) (27.01.2016)