Wolf Hall

Vynikající seroš pro heterosexuální nesnoby, kteří se chtějí něco dozvědět o hnusných intrikách na dvoře jednoho z nejzkurvenějších incestních degenerátu velkobritské historie, přičemž bytostně touží vyhnout se u toho grafomanské slovní rakovině a přiblblým básničkám nejpřeceňovanějšího uspávače hadů v dějinách dramatu, Vildy Třesoštěpa, či tupým a fucktograficky zkreslovaným mýdlovým operám Netflusu a jiných kanálů. Naprostý herecký, scénáristický i exekuční sqost! Rájlenc je jednoznačně nekorunovaný král mimiky a neverbální komunikace. Netečnému blbovi se na první pohled může zdát, že tři čtvrtiny hrací doby jen tak tupě čumí do blba a mlčí, ovšem ty dokonale jemné nuance v xichtě a nepatrná gesta vždy naprosto dokonale a zcela zjevně vyjádří, co se mu v ten daný moment kde honí, nebo kde je zakopaný pes. Famózní!!! Také zpracování všech těch relativních událostí kolem panovačné Bulejnovic štětky zatím, DMSM, asi nejlépe a nejrealističtěji odpovídá myšlenkově kritické interpretaci mnohdy rozdílných historických pramenů. A v neposlední řadě je to úchvatné vizuální porno! Každý druhý záběr téměř věrně evokuje kompozice Holbeina, Dürera či Rembrandta, a to včetně nasvětlení i patiny. Samozřejmě nic pro náctileté kokoty, dějepisné ignoranty, potraty dělnické třídy a voliče ANO. Ovšem například pro čtenáře dokonalých historických románů J. C. Sansoma rozhodně povinnost a skvělý doplněk k dobovému dokreslení vlády hloupého, beznázorového a krutého hnusáka Jindry Osmičky. Opravdu neustále kroutím hlavou na tím, jaxi Velkobritové v 21. století tyhle zasrané zdegenerované pijavice, co je téměř 800 let jen bezskrupulózně ždímaly a terorizovaly, pořád urputně vykrmují, a ještě jsou na to děsně hrdí. (31.08.2020)

Famózna záležitosť a možno najlepší historický seriál, aký som kedy videl. Ak ste voľakedy videli a žrali Ja, Claudius, toto je pre vás. Pretože aj toto je psychologická intrigánska konverzačka bez jedinej akčnej scény, ba nie sú tam ani také tie "dýka pod plášťom" podrezávačky. Ale to vôbec nevadí, pretože všetko napätie tkvie v brilantných dialógoch plnokrvných postáv v podaní fantastických hercov. Vládne im Mark Rylance v úlohe Thomasa Cromwella, kancelára Henricha VIII. a človeka, ktorý sa postaral o nástup i pád Anny Boleynovej. Jeho prerod z prešibaného sympaťáka na veľmi temnú intrigánsku postavu je jeden z najlepších hereckých výkonov, aké som v TV vôbec videl. Navyše to má veľmi dobre zobrazené dobové mravy, precízne kostýmy a rekvizity a perfektný soundtrack. Nebránil by som sa pokračovaniu. (06.02.2016)

Adaptace lepší předlohy, protože tam kde se Mantelová mnohdy grafomansky utápí v popisech, rozvláčných větách a tlachání, tam jde Straughanův scénář rovnou po zlatonosné žíle v jejím díle. A ona tam je, ne že ne. Každopádně stejně jako o předloze platí, že se nikdo nepředstavuje a nic se nevysvětluje. Více nepřístupnou historickou látku "pro davy", aby jeden pohledal. Zjistěte si sami co obnášelo to či ono postavení za povinnosti a jaká (bez)moc vychází z toho kterého titulu. Zatímco "cévéčka" hlavních aktérů a ty zásadní události kolem nich jsou dobře známy i v našich luzích a hájích, tak procesí desítek šlechticů "z Kdečeho" již představuje pro našince problém. Rozhodně nestačí všeobecný obrázek získaný na základě Wikipedie. A ač zdánlivě o tom samém co nedávní Tudorovci, tak výsledek nemohl být rozdílnější. Jde o učebnicové naplnění rčení "Když dva dělají totéž, není to totéž". Ty dva přístupy/seriály si v ničem nekonkurují; pokud vůbec něco, tak se naopak v lecčems doplňují. Ostatně tady ta doba, události, postavy a zákulisní kutí piklů hrají v zásadě až druhé housle, jelikož vše je tu za všech okolností poplatné pouze a jen Cromwellovi v kariérním, duchovním i osobním životě. A pokud Cromwella nepovažujete za jednu z nejvýraznějších politických osobností (nejen) britské historie, tak není důvodu, proč tuto zdařilou (a záměrně u-t-a-h-a-n-o-u; s tím je třeba počítat) a kontroverzní (Cromwell bývá standardně ztvárňován jako charismatický státník, tady je spíše šedou kancelářskou krysou, které se nikdy tak úplně nedostaneme na kobylku) vůbec začít sledovat. (01.03.2015)

Anglické dějiny toho mohou nabídnout k zfilmování tolik, že by si člověk nevybral, leč nenasytný plný pytel psychopata Jindřicha VIII. z nějakého záhadného důvodu spoustu tvůrců neustále fascinuje a točí o něm filmy a seriály jak na běžícím páse. V tomto případě zde rozdíly ale přece jen jsou. Tam, kde Tudorovci leštili pozlátko, lechtali dvorní dámy v rozkroku, ochotně ukazovali jejich nalité cecky a provedli diváka každým malicherným větříčkem, který Jindrovi ofoukl varlátka, tam Wolf Hall nabízí střídmý pohled z druhé strany, kdy je samotný král jen okrajová postava rozdávající příkazy a veškerá pozornost je věnována šedé eminenci a stínovému vládci loutek, Cromwellovi, který je musí pomocí všech sil realizovat. Je to utahané, pomalé, konverzační, absolutně nenahé, nekrvavé a přesto mě to z nějakého důvodu bavilo, ačkoliv jsem hlavní zápletky i jejich rozuzlení znal předem. Mírný problém vidím v tom, že z Cromvella se za vydatné pomoci vzhledu Rylance a jeho psích očiček dělá obdivuhodná postava s dobrým srdcem, ačkoliv historie tak jednoznačně nevypovídá. Jestli prvních šest dílů byl zároveň konec seriálu, pak ho považuju za ztrátu času, protože to nejzajímavější z hlediska příběhu hlavní postavy by se mělo udávat přesně ve chvíli, kdy skončil poslední díl této série. 70% (13.02.2016)

Jak to všechno bylo s Kateřinou, Annou a Jindrou, dnes podle Cromwella, jehož život mi přijde nanejvýš zajímavý, byť v jeho kůži bych být nechtěla. Nová série se tváří nenápadně, stejně jako tento velikán, loutkař a nanejvýš schopný politik. Herecké obsazení je jako třešnička na dortu ze samých dobrých věcí (ale nejedná se o dort pejska a kočičky). (23.02.2016)