Wolf Hall

Po stopätdesiaty krát nám ponúkli ten istý príbeh a opäť to nebolo zlé. Je to iný pohľad na dvor Henricha VIII., pohľad jeho kancelára Cromwella. Je na škodu, že seriál zase končí Boleynovej smrťou a nie koncom práve Cromwella, ktorý je tu hlavnou postavou. Rylance v jeho úlohe bol nadpriemerne dobrý. Wolf Hallu ale kraľuje Claire Foy v úlohe Anny Boleynovej. Absolútne hodnoverne zahrala úlohu pyšnej, spupnej a nakoniec nešťastnej mylady. (06.10.2016)

Anglické dějiny toho mohou nabídnout k zfilmování tolik, že by si člověk nevybral, leč nenasytný plný pytel psychopata Jindřicha VIII. z nějakého záhadného důvodu spoustu tvůrců neustále fascinuje a točí o něm filmy a seriály jak na běžícím páse. V tomto případě zde rozdíly ale přece jen jsou. Tam, kde Tudorovci leštili pozlátko, lechtali dvorní dámy v rozkroku, ochotně ukazovali jejich nalité cecky a provedli diváka každým malicherným větříčkem, který Jindrovi ofoukl varlátka, tam Wolf Hall nabízí střídmý pohled z druhé strany, kdy je samotný král jen okrajová postava rozdávající příkazy a veškerá pozornost je věnována šedé eminenci a stínovému vládci loutek, Cromwellovi, který je musí pomocí všech sil realizovat. Je to utahané, pomalé, konverzační, absolutně nenahé, nekrvavé a přesto mě to z nějakého důvodu bavilo, ačkoliv jsem hlavní zápletky i jejich rozuzlení znal předem. Mírný problém vidím v tom, že z Cromvella se za vydatné pomoci vzhledu Rylance a jeho psích očiček dělá obdivuhodná postava s dobrým srdcem, ačkoliv historie tak jednoznačně nevypovídá. Jestli prvních šest dílů byl zároveň konec seriálu, pak ho považuju za ztrátu času, protože to nejzajímavější z hlediska příběhu hlavní postavy by se mělo udávat přesně ve chvíli, kdy skončil poslední díl této série. 70% (13.02.2016)

Wolf Hall popisuje události, které patří v historii středověké Evropy k těm nejznámějším a popkulturou i nejčastěji popisovaným. Panování Jindřicha VIII. a jeho milostné pletky byly ostatně výzvou pro samotného Shakespeara. Wolf Hall uplatňuje jiný úhel pohledu, autoři seriálu se na dění na panovnickém dvoře dívají optikou jedné z nejzajímavějších postav anglických dějin - Thomase Cromwella, muže, který byl z pohledu mocných feudálů kvůli svému nízkému původu považován za bezvýznamného poskoka, ale díky mimořádným schopnostem, pevným nervům a politickým instinktům se postupně dostal až na vrchol mocenského řebříčku. Sérii hodně pomáhá obsazení hlavní postavy. Cromwell v podání Marka Rylanceho je neproniknutelný charismatický hráč, ze kterého čiší autorita. Rylanceho minimalistické herectví se k roli skvěle hodí. Snad nejvíc jeho Cromwella charakterizují dva kratičké dialogy: "Co teď budete dělat, Moore?" - "Hodně psát a taky se modlit." - "Doporučuji méně psát a podstatně více se modlit." A druhý: "Jste schopný muž, Cromwelle. Škoda, že jste luterán." - "No dovolte, já jsem přece bankéř." Seriál neznásilňuje historii a dokazuje, že velké příběhy nepotřebují zásadně ohýbat a zkrášlovat podle představ hollywoodských scénáristů. Kladem je i výprava, rozhodně nejde o levnou inscenaci s chudičkým vizuálem. Celkový dojem: 90 %. (14.06.2017)

Je to možná trošku suchopárné, nebo chcete-li málo záživné. Výprava není rozhodně lepší než namátkou v Tudorovcích, ano, tenhle seriál je trošku jiný. Sází spíše na kvalitní dialogy a také herecké osazenstvo. To platí hlavně pro Marka Rylance, jehož upozaděný, herecký výkon řadím nejvýš. I přes snaživou Claire a tradičně kvalitního Damiana. Starý, známý příběh, plný intrik, zrad a touhy po moci. Vlastně i dnes nic nového. (09.12.2016)

Vynikající seroš pro heterosexuální nesnoby, kteří se chtějí něco dozvědět o hnusných intrikách na dvoře jednoho z nejzkurvenějších incestních degenerátu velkobritské historie, přičemž bytostně touží vyhnout se u toho grafomanské slovní rakovině a přiblblým básničkám nejpřeceňovanějšího uspávače hadů v dějinách dramatu, Vildy Třesoštěpa, či tupým a fucktograficky zkreslovaným mýdlovým operám Netflusu a jiných kanálů. Naprostý herecký, scénáristický i exekuční sqost! Rájlenc je jednoznačně nekorunovaný král mimiky a neverbální komunikace. Netečnému blbovi se na první pohled může zdát, že tři čtvrtiny hrací doby jen tak tupě čumí do blba a mlčí, ovšem ty dokonale jemné nuance v xichtě a nepatrná gesta vždy naprosto dokonale a zcela zjevně vyjádří, co se mu v ten daný moment kde honí, nebo kde je zakopaný pes. Famózní!!! Také zpracování všech těch relativních událostí kolem panovačné Bulejnovic štětky zatím, DMSM, asi nejlépe a nejrealističtěji odpovídá myšlenkově kritické interpretaci mnohdy rozdílných historických pramenů. A v neposlední řadě je to úchvatné vizuální porno! Každý druhý záběr téměř věrně evokuje kompozice Holbeina, Dürera či Rembrandta, a to včetně nasvětlení i patiny. Samozřejmě nic pro náctileté kokoty, dějepisné ignoranty, potraty dělnické třídy a voliče ANO. Ovšem například pro čtenáře dokonalých historických románů J. C. Sansoma rozhodně povinnost a skvělý doplněk k dobovému dokreslení vlády hloupého, beznázorového a krutého hnusáka Jindry Osmičky. Opravdu neustále kroutím hlavou na tím, jaxi Velkobritové v 21. století tyhle zasrané zdegenerované pijavice, co je téměř 800 let jen bezskrupulózně ždímaly a terorizovaly, pořád urputně vykrmují, a ještě jsou na to děsně hrdí. (31.08.2020)