Wolf Hall

Uťahané, pomalé, konverzačné a napriek tomu vo výsledku naozaj funkčné, nie prádlo, ale dielo. Samozrejme to má uľahčené divák, ktorý sa trošku v manželkách a milenkách Henricha VIII orientuje a niečo má o ňom načítané prípadne napozerané. Z mojej strany jedinou výčitkou zostáva, že som očakávala, že príbeh Thomasa Cromwella bude dopovedaný, až do jeho trpkého konca. Nebol. Môj problém. (15.11.2017)

Vynikající seroš pro heterosexuální nesnoby, kteří se chtějí něco dozvědět o hnusných intrikách na dvoře jednoho z nejzkurvenějších incestních degenerátu velkobritské historie, přičemž bytostně touží vyhnout se u toho grafomanské slovní rakovině a přiblblým básničkám nejpřeceňovanějšího uspávače hadů v dějinách dramatu, Vildy Třesoštěpa, či tupým a fucktograficky zkreslovaným mýdlovým operám Netflusu a jiných kanálů. Naprostý herecký, scénáristický i exekuční sqost! Rájlenc je jednoznačně nekorunovaný král mimiky a neverbální komunikace. Netečnému blbovi se na první pohled může zdát, že tři čtvrtiny hrací doby jen tak tupě čumí do blba a mlčí, ovšem ty dokonale jemné nuance v xichtě a nepatrná gesta vždy naprosto dokonale a zcela zjevně vyjádří, co se mu v ten daný moment kde honí, nebo kde je zakopaný pes. Famózní!!! Také zpracování všech těch relativních událostí kolem panovačné Bulejnovic štětky zatím, DMSM, asi nejlépe a nejrealističtěji odpovídá myšlenkově kritické interpretaci mnohdy rozdílných historických pramenů. A v neposlední řadě je to úchvatné vizuální porno! Každý druhý záběr téměř věrně evokuje kompozice Holbeina, Dürera či Rembrandta, a to včetně nasvětlení i patiny. Samozřejmě nic pro náctileté kokoty, dějepisné ignoranty, potraty dělnické třídy a voliče ANO. Ovšem například pro čtenáře dokonalých historických románů J. C. Sansoma rozhodně povinnost a skvělý doplněk k dobovému dokreslení vlády hloupého, beznázorového a krutého hnusáka Jindry Osmičky. Opravdu neustále kroutím hlavou na tím, jaxi Velkobritové v 21. století tyhle zasrané zdegenerované pijavice, co je téměř 800 let jen bezskrupulózně ždímaly a terorizovaly, pořád urputně vykrmují, a ještě jsou na to děsně hrdí. (31.08.2020)

BBC opět vytáhla ony vděčné postavy britské historie a vymalovala nám je v tak pěkných barvách, že se obávám mít tu čest a potkat pány skutečně, bylo by to trpké zklamání. Už dávno jsem zvyklá, že si se mnou BBC pohrává, ona to umí. Předem varuji - je to pomalé, velmi pomalé! Zrady, lásky, vášně, pletichy dostanete jen ve velmi střízlivém balení. Já se svou oblibou v pomalých nebombastických vyprávěních si však v tomto případě na tempo stěžovat nemůžu. Wolf Hall má neoriginální příběh, ale vsadil si na kvalitní herecké obsazení. Mark Rylance sice není na obrazovkách příliš profláklou tváří, ale pokud se zajímáte o divadlo a toto jméno vám nic neříká, někde se stala chyba (v dalších komentářích jsem se tady dočetla názor, že " Pro Rylance se Cromwell stal pravděpodobně životní rolí", a i přesto jak moc se mi jeho Cromwell líbil, mám pocit, že tohle tvrzení příliš podceňuje jeho herecké schopnosti i mnohé dosavadní výkony). Obvykle bývám fascinována tím co a jak říká, tady mě ohromil tím, že mlčel. Cromwellovo tiché a rozvážné vystupování přitahuje a znepokojuje zároveň. Zdá se být sympatickým hrdinou tohoto příběhu, ale kdo ví, co se v tom tichém muži opravdu skrývá. Ani ostatní herci nezklamali, zvláště Anton Lesser. Z jeho Thomase Mora mě místy mrazilo. Nevím, jestli si dovedl získat sympatie diváka, určitě si ale získal jeho respekt. Společné scény Cromwella s Morem pro mě byly vrcholem téhle miniserie. Ta uběhla příliš rychle, nato jak byla pomalá. Už dávno jsem to vzdala, ještě ráda nechám BBC ať si se mnou dál pohrává a budu doufat, že jsem Cromwella v tomto podání neviděla naposledy. (28.02.2015)

Anglické dějiny toho mohou nabídnout k zfilmování tolik, že by si člověk nevybral, leč nenasytný plný pytel psychopata Jindřicha VIII. z nějakého záhadného důvodu spoustu tvůrců neustále fascinuje a točí o něm filmy a seriály jak na běžícím páse. V tomto případě zde rozdíly ale přece jen jsou. Tam, kde Tudorovci leštili pozlátko, lechtali dvorní dámy v rozkroku, ochotně ukazovali jejich nalité cecky a provedli diváka každým malicherným větříčkem, který Jindrovi ofoukl varlátka, tam Wolf Hall nabízí střídmý pohled z druhé strany, kdy je samotný král jen okrajová postava rozdávající příkazy a veškerá pozornost je věnována šedé eminenci a stínovému vládci loutek, Cromwellovi, který je musí pomocí všech sil realizovat. Je to utahané, pomalé, konverzační, absolutně nenahé, nekrvavé a přesto mě to z nějakého důvodu bavilo, ačkoliv jsem hlavní zápletky i jejich rozuzlení znal předem. Mírný problém vidím v tom, že z Cromvella se za vydatné pomoci vzhledu Rylance a jeho psích očiček dělá obdivuhodná postava s dobrým srdcem, ačkoliv historie tak jednoznačně nevypovídá. Jestli prvních šest dílů byl zároveň konec seriálu, pak ho považuju za ztrátu času, protože to nejzajímavější z hlediska příběhu hlavní postavy by se mělo udávat přesně ve chvíli, kdy skončil poslední díl této série. 70% (13.02.2016)

Wolf Hall svádí k tomu, aby byl srovnáván s Tudorovci, ale ani k jednomu ze seriálů to není fér. Tudorovci se mohli spolehnout na rozmáchlou výpravu, nablýskané interiéry či na řadu známých potažmo divácky vděčných krásných tváří, jejichž chování přiblížili k dnešním standartům. Podali tak dobu Jindřicha VIII. populárně pro širokou diváckou obec, ale na úkor historické věrnosti. Wolf Hall pracuje přesně naopak. Atmosféra věrně zachycuje anglický dvůr 16.století, charaktery postav jsou uvěřitelné a líbivé tváře by jste tu spočítali na prstech jedné ruky. Zadařilo se i herecky. Pro Marka Rylance se Thomas Cromwell stal pravděpodobně životní rolí a je to jeden z těch výkonů, kdy se herec svou postavou stane. Dokonalý byl i sám král Jindřich a pro Damiena Lewise platí místy to samé, co pro Rylance. Claire Foy také snese nejpřísnější měřítka a možná je to ta nejlepší Anna Boleynová vůbec. Celkově velká spokojenost a natěšenost na druhou řadu. 90% (01.03.2015)