Réžia:
Michele SoaviScenár:
Gianni RomoliKamera:
Mauro MarchettiHudba:
Manuel De SicaHrajú:
Rupert Everett, François Hadji-Lazaro, Anna Falchi, Mickey Knox, Clive Riche, Michele Soavi, Barbara Cupisti, Maddalena Ischiale, Fabiana Formica (viac)Obsahy(1)
Kdo by nechtěl být správcem hřbitova? Květiny, milé vdovy, mír a klid a na to všechno shlíží z kříže Ježíš. Zkrátka idylka. Přesně takový hřbitov spravuje Francesco Dellamorte. Francesco je ale trochu smolař, a možná proto právě na jeho hřbitově mrtví sedm dní po pohřbu znovu ožívají. Samozřejmě se s tímto problémem svěřil příslušným úřadům, ale kdo by věřil hrobaři, který vidí vstávat mrtvé... Francesco má však svůj hřbitov rád a na tento jeho malý defekt si již dávno zvykl. Opravdové problémy začínají, až když na hřbitov vstoupí Ona. Ano, ta, na kterou je muž ochoten čekat třeba celý život... (Holly_Wood)
(viac)Recenzie (195)
Dokonalosť. Film, v ktorom vedľa seba v symbióze nažíva láska a smrť, humor a tragický pocit života, svetlo a temnota, vysoký, štíhly a "urodzený" hrobár a jeho malý, tučný a dementný pomocník. Cintorín je tu ponímaný ako javisko sveta, ono univerzálne teatrum mundi a Soaviho vizuálna a filozofická pocta slávnemu Bocklinovmu Ostrovu smrti je len jednou z mnohých chutných ingrediencií, ktoré z tohto filmu robia klenot. Možno sa čudujete, prečo do hodnotenia "zombíckeho" filmu cpem filozoficko-estetické bláboly, ale presne o tom je tento film. Všetko je to o rovnováhe, ako v prvej vete Smaragdovej dosky Herma Trismegista: To, čo je hore, je to isté, ako to, čo je dole, aby bola naplnená jednota všetkých vecí... ()
No jo, úlet jako hrom, o tom žádná. Ovšem osobně raději preferuju menší náklad šaškovských opiček. Jinými slovy vážnější tón by tomuhle v mnoha ohledech jasnému žánrovému masterpiece slušel mnohem víc. Ale i přesto mne Argentův žák nezklamal, fantasticky personifikovaná smrt, absurdní dějové zákruty a finální výjeb s divákem posunují Dellamorte Dellamore na mém žebříčku pohledných "hovadin" docela vysoko. A v neposlední řadě i Anna Falchi a její "zombie vamp". Nikdy bych neřekl, že by se mi sbíhaly sliny na rozkládající se fešandu. ()
Mimoriadne uletený výlet do záhrobníckeho prostredia, pri ktorom i Jacksonov Braindead pôsobí mainstreamovo. Samozrejme nemyslím množstvom krvi, o ktorú tu vôbec nejde, ale o autorskú štylizáciu, ktorá tu prekvapivo nepôsobí lacne ani smiešne a má svoju osobitú, sympatickú poetiku. Záležitosť pre veľmi úzku divácku obec. ()
A co byste čekali od člověka, jako je Michele Soavi? Tento jezdec staré italské hororové školy, který se učil od těch nejpovolanějších a také hrál v jejich filmech, ví velmi dobře, jak upoutat diváka v křesle a také mu přinést něco zbrusu nového, to jest neohrané a nelaciné scény a jako bonus poměrně těžce zamyšlený, poetický příběh tak, jak jsme to v italské hororové tvorbě ještě nemohli vidět. Souhlasím s tvrzením, že je to poměrně zvláštní film a nejzvláštnější je to, že po celou dobu sledování vlastně nevíte, kam se to celé ubírá a kam ten příběh směřuje. Snímek o rozmanitých osudech Francesca Dellamorteho byl správná volba. ()
Černočerná hřbitovní romance s příjemně nevlezlým humorem. Film se honosí kouzelnou atmosférou a hlavní dvojkou - cynickým hrobařem a jeho věrným zaostalým pomocníkem. Nechybí ani spousta nemrtvých, ale rozhodně nečekejte typický zombie horor. Film od poloviny nabírá spád a ke konci se stává mnohem těžším, než bych čekal. Nic podobného jsem neviděl. ()
Galéria (43)
Fotka © Distribuzione Angelo Rizzoli Cinematografica
Zaujímavosti (9)
- Dellamorte Dellamore v anglickém překladu znamená "Of Dead of Love". (Chatterer)
- Cca v čase 1:28:00 můžeme na stěně v bytě vidět plakát kapely Pink Floyd. (pornogrind)
- Soundtrack měla původně nahrávat německá skupina Tangerine Dream. (Chatterer)
Reklama