Dellamorte Dellamore

Skvelé a vskutku originálne dielo. Jedna z najčiernejších komédií akú som mohol vidieť vsádza v prvej v polovici hlavne na obľúbených zombiekov, a tá druhá je surealistický mindfuck. Celé je to popretkávané technicky dokonalými zábermi, ktoré pôsobia na diváka priam magicky, hlavne kvôli neopozeraným uhlom pohľadu. Ako ďalšie ťažké plus vidím v krásnej symbolike motívov lásky a smrti, ktoré sa neustále miesia do seba spolu s otázkami o nejakom tom zmysle života, keď aj tak všetci skončíme pod zemou. A Rupert zahral undertakera bravúrne, proste drsnejšieho flegmoša, len tak skoro nenájdete. Silno zaslúžených 5*. (05.10.2011)

Na jednu stranu skvělej a originálně zpracovanej zombie-film, kdy Rupert Everret zabíjí co mu přijde pod ruku a fakt to dělá neskutečně hustě a stylově a na druhou stranu strašně zmatenej příběh, kdy prostě člověk neví co si o něm má myslet, jestli to co se odehrává je skutečný a nebo ne a když už sem konečně ze sebe vymáčk pointu, která by to celý vysvětlila, tak mě s ní konec poslal pěkně rychle a rezolutně do prdele. Nevim, asi jsem to nepochopil, nicméně mi ten příběh přišel dost podivnej, hlavně teda druhá půlka a jediný vysvětlení, který by na to sedělo a mě by se i dost zamlouvalo neplatí. (30.11.2007)

Nejkrásnější živá žena, kterou jsem kdy viděl... pronese okouzleně Francesco Dellamorte při pohledu na rajcovní, čerstvou vdovu... mno, ne že by po její smrti nějak prudce změnil názor... ale znáte to, kdo s čím zachází... Poněkud cynická, hodně morbidní, kapku perverzní a dost zábavná zombie alegorie s přesahem pro zasvěcené, mezi něž se nemohu úplně počítat, ale nevadí, s úlovkem pro účel promítání na vlastním pohřbu, kterým je úkol č. 1 v Challenge Tour Special - Filmový lov jsem určitě nestřelila mimo, přinejlepším bude veselo, přinejhorším dostanu ránu jistoty do palice :-) (01.06.2015)

Jeden z nepodivnějších a nejabsurdnějších filmů co jsem kdy viděl. Čekal jsem něco na způsob Jacksonových děl Braindead a Bad Taste, ale tenhle snímek je v mnoha směrech jiný. Dellamorte Dellamore je hororová parodie s několika pytli morbidních a černohumorných výšplechtů, ale zároveň řízlá pořádnou dávkou romantiky. Hlavní hrdina se musí starat o hřbitov, do čehož spadají i přesčasy v podobě zabíjení oživlých mrtvých, za které žádné peníze nedostává a stěžovat si nemůže, protože by ho jinak vyhodili. Dále má problém s tím, že se opakovaně zamilovává do stále stejné ženy, jež se neustále převtěluje do jiných těl a přitom ji nemůže získat, poněvadž mu vždy buď stihne umřít, nebo ho odmítne. A aby toho nebylo málo, tak má k ruce sice hodného, ale jinak na hlavu krapet slabšího pomocníka, který nikdy není tam, kde je ho zrovna potřeba, stále požírá špagety a nechce se vzdát své nemrtvé, do které se hned na první pohled zamiloval a poblil ji…ehm, láskou. No zkrátka život tohoto správce místa odpočinku není žádný med… Divák, nebo alespoň já ano, se někdy směje až se zabřicho popadá, jindy jen šokovaně a nejistě zírá na obrazovku, co že se to zrovna stalo. Atmosféra filmu je maximálně zvláštní, nejde ji nějak uchopit, jen prožíváte a nestačíte se divit. Navíc se v průběhu mění společně s hlavním hrdinou a ke konci jsem ji už moc nepobíral, stejně jako jeho (realita či snové představy?). Velmi výrazná je i vizuální stránka. Prozatím hodnotím slabšími 4*, ale tuhle věc si chci v budoucnu zopakovat a případně i pozměním hodnocení. „Ne, prosím ne! On mě jenom jí.“ – „Uhni stranou!“ – „Starej se o sebe! Můžu se nechat sníst od koho budu chtít!“ ; „Já jsem Valentina. Nepotkali jsme se už? Ach, už si vzpomínám. Poblil jsi mě. To bylo sladké.“ ; „Nemůžeme, já jsem naživu a ty jsi mrtvá.“ –„Já nemám předsudky, můj milý.“ (09.08.2013)

Mám-li na výběr mezi souložením se ženami mezi hroby a zabíjením mrtvých v obýváku, tak si s dovolením zvolím první možnost. Pokud však první možnost zároveň znamená ufiknutí mého ctihodného mužství, tak ani druhá varianta není zcela od věci. Je to zkrátka podivný film vyvolávající divné myšlenky, ale výkon Ruperta Everetta byl naprosto úžasný. Jeho přezíravá znuděnost při vraždění mrtvých i živých byla hodně nakažlivá a jelikož jsem to na inženýra rovněž nedotáhl, tak se půjdu poptat na hřbitov v Buffaloře, jestli tam nemají volné místo pro introvertního intelektuála vlastnícího zbrojní průkaz. (21.10.2013)