Klub vyvolených

Viděl jsem to když to dávala TV Nova a při první reklamě jsem si řikal, že je jasný jak to dopadne, akorát mě k tomu nesedělo, že by takovou limonádu režíroval Michael Hoffman.Tak jsem u toho zůstal a musím říct, že film se ubíral trochu jiným směrem než sem odhadoval. Sedgewick Bell je od začátku pěknej parchant a místo aby se polepšil, jak to tak v americkej blbinách bývá, tak parchantem zůstal až do závěrečnejch titulků. To bylo fajn, příjemná změna. Vlastně je to film o dokonalým učiteli, kterej udělal chybu. (20.11.2008)

Před tabulí bude vždy džungle, i kdyby se stokrát tvářila jako francouzská zahrada. A jak je známo, džungloví predátoři nemění své skvrny, jakkoli jim jejich úsilí přináší jen slabou a neduživou kořist místo ušlechtilého dvanácteráka Klinea. Snad i platí, že charakter člověka je jeho osudem. Bezcharakterní člověk vlastní osud nemá, jen jeho stín dopadá na osudy těch druhých. (24.03.2021)

Vliv Společenství mrtvých básníků je cítit až hmatatelně, ale ve srovnání s ním (jakkoli srovnávání nesnáším) je Klub vyvolených dílkem až smutně plytkým. Trochu to zachraňuje hořkosladký konec, ale z tohohle tématu by se dalo určitě vyždímat mnohem víc emocí a psychologie. Smutně konstatuju, že mě to nechalo úplně chladnou (kvíz z historie, obsahující rádoby smrtící otázky, které se u nás učí snad na základce, je kapitola sama pro sebe). Jestli tuhle bárku něco zachraňuje, tak jedině snaživí herci. (08.03.2011)

Velmi pěkný film o profesoru dějepisu s láskou ke starověku a vzájemném vztahu se svými studenty, o morálce, která se s námi táhne celý život, ať chceme či ne. Film se odehrává před 25 lety a nyní a přesně vystihuje, zda se naše povahy a charaktery dokáží změnit. Hezký výkon Kevina Klina určitě zaslouží čtyři hvězdy. (19.03.2013)

Uz davno ma nejaky film neiritoval ako tento. Zo zaciatku to dost pripomina legendarny film Spoločnost mrtvych básnikov. Len za tu pokrokovu osobu, ktora vnesie cerstvy vietor do zastaraleho skolskeho systemu tu nie je ucitel ale student. Lenze po chvili je ten pokrokovy student definovany ako clovek, ktory sa mýli a tak sa zazracne docasne prispôsobi, aby to vyustilo v incident, ktory ukaze, ze sa nezmenil a je jasne definovany ako totalne zlo. A to sme este len v polovici a ja som si nevedel predstavit kam by mal film smerovat dalej. Nasleduje skok o 25 rokov neskôr a dôjde k repete tej zlomovej udalosti v ktorej sa ukaze, ze sa nic nezmenilo. Pointa? Vysledkom ma byt nejake protivne ponaucenie, ze nie je dôlezite nieco dokazat, ale hlavny je spôsob akym to clovek dokaze, aby sa mohol pozriet do zrkadla. Proste ucel nesväti prostriedky. S tym by som suhlasil, keby postavy, ktore sa rozhodnu spravat čestne na čele s naivnym ucitelom neboli znazorneni ako idealisti, ktori sa do realneho sveta nehodia. Zo zlom sa da bojovat cestne ale tvrdo. Zatialco idealisticky ucitel zakazdym sklopi oci a usi a v rozhodujucej chvili nepotresta studenta za jeho chyby. Pravdepodobne keby to spravil, tak by sa z neho taky parchant nestal. Takze nielenze nie je schopny si poradit s problemovym studentom ale aj to, ked sa ukaze, ze nie je schopny viest skolu a nie je zvoleny za riaditela tu je podane ako nejaky podraz. Z filmu mam pocit, jak keby ho napisal nejaky absolutne naivny idealista, ktory sa snazi presvedcit divakov, ze zastaraly spôsob zmyslania je ten najspravnejsi, ale vôbec nechape, ze ked by s touto filozofiou chcel nieco dosiahnut, tak by mal za neho aj bojovat a nie sa zbabelo neustale stiahnut. Proste filozoficka stranka filmu mi vôbec nesadla. Co sa tyka hereckych vykonov, tak je to natocene dobre. Najviac ma zaujalo niekolko dnes uz dost znamych xichtov v ulohach studentov. Ale cele to naivne posolstvo ma strasne sralo. Evidentne som jeden z mala. (27.09.2016)