O kuratách a ľuďoch

Musím říct, že ta závěrečná rodinná scéna s odstupem pár let byla úžasná a hodně se mi líbila, ty první dva hudební motivy v následujících závěrečných titulcích pak také. Za což přihazuji pár procent v hodnocení navíc, ale na víc, než lepší 2 hvězdičky to stejně nevytáhnu. I na tuto úroveň jsem to vytáhl částečně i díky nečekanému vyústění. Nepopírám tomuto filmu originální námět, ale nemohu si pomoct, osobně mě to z větší části minulo jak obsahem, tak podáním. Nenadchly mě moc ani tolik vychvalované výkony údajné herecké elity z Dánska, snad jedině Nikolaj Lie Kaas mi ze zdejší partičky připadal jako schopný v komedii zazářit, částečně ještě David Dencik. Ono kdyby tam bylo nahoře napsáno sci-fi nebo mystery, asi by mi to mnohem více sedělo k tomu, co z celého filmu vzešlo. Já tu komedii moc neviděl ani na hercích, ani v tom vlažném stylu. No snad velmi zvláštní pokus o humor skrze absurdity tu byl, ale proč na mě celý film dýchal tak uspávajícím způsobem? Omlouvám se všem, kterým se to líbilo a výborně se u toho bavili, ale na mě to celé působilo většinou strašně mdle a samotné pokusy o humor až na pár povedených hlášek tak nějak směšno-trapně (akční rvačky před barákem), v lepším případně jenom bizarně, než skutečně vtipně. První moje setkání s panem Jensenem bohužel nedopadlo nelépe a zatím nevím, jestli budu mít chuť i na další... [50%] (26.03.2022)

Naprosto bizarní černá tragikomedie! Dovedu si představit, že jednoho diváka nadchne a druhý si naopak řekne, co jsem to právě viděl za pitomost... Já jsem tak někde uprostřed cesty, na jednu stranu jsem se dobře bavila, ale na druhou stranu to byla místy zábava na hranici únosnosti, i mírné znechucení u mě proběhlo. Miska vah směrem nahoru však převážila díky čtveřici vynikajících dánských herců (Mads Mikkelsen, Nikolaj Lie Kaas, Søren Malling a Nicolas Bro), jejichž ztvárněním rolí totálně ujetých bratrů jsem byla doslova fascinovaná, přičemž někteří z nich šli tak trochu proti svému hereckému naturelu. (80%) (20.04.2020)

divil jsem se, že můj oblíbený režisér, už tak dlouho nic nenatočil a vida - už se něco objevilo. Čekal jsem znovu bombu jako ty předešlé filmy a proto není divu, že jsem byl po skončení jeho posledního díla poněkud zklamaný, i když vlastně to tak špatné zase nebylo. A.T.Jensen tu nepolevil v jeho typickém absurdním a zvráceném humoru, herecká squadra je v dobré formě, stejně jako námět i výprava je fajn. Přesto to tentokrát není ani na 4 hvězdy - a vlastně ani nevím proč - možná tím, že mi to přišlo až moc nereálné a chvilkami tomu chybělo potřebné tempo. [ PŘÍBĚH: 2 /// ATMOSFÉRA: 2 /// ORIGINALITA: 3 /// NÁLADA: 2 /// ART: 0 /// STYL: 2 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] (01.12.2015)

Ľudia si často kladú základné otázky: Kto som? Odkiaľ pochádzam? A kam idem (zmysel života)? Hrdinovia tohto geneticky modifikovaného groteskne smutného filmu sa o sebe dozvedia až kruto úprimne veľa. Nie cestou ľahkou a bezbolestnou, no napokon nájdu zmierenie so sebou i svetom okolo. Originálne a napokon i dojemne končiace dobrodružstvo života, ktoré takmer po celý čas vyzeralo, že žiadne východisko ani riešenie nemá.  Poznámka: Filozof, básnik a spisovateľ Egon Bondy v jednej svojej úvahe raz poznamenal, že ľudstvo bude vtedy slobodné, keď si uvedomí, že každý má právo na dôstojné celoživotné zabezpečenie, nech sa rozhodne robiť čokoľvek, čo ho baví. Za predpokladu, že fyzicky a psychicky netýra svojou pasiou iných. Ako príklad spomenul človeka, ktorý sa rozhodne po zvyšok života sa venovať neustálej onanii. Keď ho to baví, nik nemá právo nútiť ho do práce alebo iných spoločensky myseľ a telo zotročujúcich aktivít. Nuž a presne taký je jeden z hrdinov filmu. Neustále si mastí pipíka. Kde to len ide honí si, brat mu  dáva aj autopauzy, keď to na neho príde. Nevyčíta mu to, žije a napokon ho, po vysvetlení toho, kto sme a čo sme, aj necháva žiť. (13.07.2021)

Tak takhle by vypadal Darwinismus v praxi. Nenechte se zmýlit slupkou absurdní komedie. Nejedná se vůbec o bezobsažné, či samoúčelné dílko. Už Jung varoval před přílišným užíváním ratia lidského a světonázoru založeného (pouze) na jasných důkazech a empirii. Dnes, ve věku Dawkinse, Harrise, či Hitchense jsou podobné úvahy nasnadě (možná více, než kdy dřív). Tenhle film myšlenku „přízemnosti“ rozvíjí do konce, nejdříve zde máme Nietzscheovský moment smrti boha/otce a pak se noříme stále hlouběji do omezení člověka na pouhý organismus, jehož jediným cílem je souhrn násilí, sexu a zvířeckosti. Proto jsou hlavní postavy velmi inteligentní, avšak ve svém odvrhnutí jakéhokoliv vyššího smyslu značně autističtí. Chovají se jako přechytřelé děti, mají v hlavě spousty poznatků, ale ty jsou jim z hlediska duševního rozvoje k ničemu. Podobně jako rozdělil Žižek Hitchcockokův „psycho“ dům na tři podlaží, můžeme to udělat i v tomto případě. Superego je symbolem (mrtvého) otce, ego jest v prostředním patře a id se skrývá v celé své zrůdnosti ve sklepě. Konec je pak satirický obraz toho, co by se stalo, kdybychom pokračovali v současném trendu a nechali id převzít kontrolu (byť pod maskou ega). (23.04.2016)