Steve Jobs

První půlka rozhodně obsahově slabší než dva roky starší kousek s Ashtonem Kutcherem. Naštěstí má Jobsova novotina Dannyho Boyla, což je ten typ režiséra, co filmu vdechne duši a nějakej svůj otisk a rozhodně je to na konečném střihu znát. Vrcholem filmu jsou dvě dlouhé časové roviny, ve které spolu diskutují fantastičtí Michael Fassbender a Jeff Daniels, to je naprostá pecka. Herecky perfektní práce, rozhodně bude zaslouženě bojovat o oscary. Uvítal bych ale větší seznámení s postavami a vůbec hlubší obeznámení s jednotlivými událostmi, které jsou ve snímku rozebírány. Tvůrci jakoby počítali, že diváci bezproblémově znají hlubší historii Applu, nebo alespoň viděli předcházející film, na který se ale samozřejmě nijak nenavazuje ani nepoukazuje. Také mě překvapilo, jak moc se liší nový Steve Jobs co se týče vztahů, hlavně tedy ve vztahu vizionáře k dceři, na který je dbán velký důraz. Těžko říct, jak moc scénář odpovídá realitě, nicméně o výtku filmu se jednat ani moc nemůže. Uvítal bych asi i pozdější dobu než rok 1998, ale chápu, že i přes větší spolupráci s vybranými pohlaváry Applu si to filmaři ani nemohli dovolit...80% kvůli zdlouhavému začátku. PS : Děsně mě štvaly ty pasáže točené na film (což jsou ale asi 3/4 filmu). Až po shlédnutí jsem zjistil, že je to tak kvůli autenticitě, ale v konečném důsledku mě to v kině strašně štvalo a ta snížená kvalita byla do očí bijící. Ano, rozhodně jsem zastánce digitálu...[13.11.2015_Cinema City_Flora] (13.11.2015)

Celkem překvapivý film v kontextu kinematografie Dannyho Boylea, jakoby Danny Boyle naruby, režisér, který vždy kladl důraz na vizuální stránku svého díla a který doposud točil své filmy na fundamentu detailu a postav co nejblíže před kamerou, najednou obrátil formální stránku vzhůru nohama a odzoomoval na level celků, Steve Jobs je rámován nedetailně, z odstupu, což vytváří zajímavé kontexty, paralelně s tím se vlivem scénáře Aarona Sorkina postaveného ortodoxně na dialozích drží nefilmové podstaty, neboť celý film vypadá jako klasická filmová adaptace divadelní hry, žánr hojně rozvíjený (nejen klasickou) hollywoodskou kinematografií, v němž se jakoby rezignuje na princip filmového vyprávění a film slouží pouze coby nápodoba dramatického činoherního kusu (vzpomeňme Kočku na rozpálené plechové střeše či namátkou novodobého Polanského Boha masakru). Členění na tři akty, jednota místa, času a děje, prakticky vše postavené na třech hercích, filmové divadlo 21. století... (01.02.2016)

Veľmi dobre spracovaný film o jednom z najväčších géniov Stevovi Jobsovi a o troch životných epizodách, kde sa predstavovali "Macintosh" v roku 1984, NeXT v roku 1988 a "iMac" v roku 1998. Michael Fassbender je v tomto filme ako Steve Jobs absolútne vynikajúci a celú jeho osobnosť mu absoltúne verím. Človek si přitom často hovorí, aký to bol vnútri sympatický a súčasne nesympatický človek. A přitom človek, ktorý je neustále presvedčený o tom, že má pravdu. A toto je veľmi dobre a zaujímavo spracované. Myslím si, že jediné čo som chcel bolo asi trošku viac variability v oblasti scenára... lebo počas všetkých prezentácii jedná s tými istými ľuďmi a viac-menej riešia v troch epizodách podobné veci. Keby mám vybrať svoju najobľúbenejšiu časť, tak by to bola asi prezentácia v roku 1988 na NeXT. Tam som mal pocit, že sme mali aj poriadnú dávku akcie medzi Jeffom Danielsom a Michaelom Fassbenderom. A tie dialogy medzi nimi a napätie bolo vynikajúce. Celkovo som spokojný, že som film videl. Bol zaujímavý, veľmi uveriteľný a ukazuje Steva Jobsa ako skutečného človeka, v ktorom vidíme viac jeho negatívnych stránok, ale nezabudlo sa ani na tie pozitívne. Ak máte radi životopisné filmy a ste osobou, ktorá obdivuje Steva Jobsa, tak si určite tento film pozrite. Budete spokojní. (17.12.2015)

Michael Fassbender je ako Steve Jobs - fenomenálny, brúsi si ZUBY NA OSCARA, postava počítačového vizionára je arogantná, zahľadená do seba, je to človek, ktorého budete viac nenávidieť, ako obdivovať, nedáva si servítku pred ústa, a je zaznamenaný čas pri jeho 3. dôležitých prezentáciach v rozmedzí rokov 1984 - 1998. Michael je výborný herec, pričom ako hrá JOBSA - sa mi hnusilo, protivilo, liezlo mi to na nervy, je to viac - menej účelové, keď sa scenár oscarového scenáristu Sorkina, ORIENTUJE len na jednu postavu Stevea Jobsa, jeho herecký predstaviteľ, Michael Fassbender, je ako psychopat, ktorý ide za svojim cieľom, nech to stojí - čo to stojí, napomáha mu práve ukecaný scenár, ktorý ma cca. po 1. hod. hracieho času začínal nudiť, uspávať, že som chcel hodiť plechovku do kino - plátna, ale tým by som si narobil iba starosti, a tak som to pretrpel, myslím, že kameňom úrazu, je nudná réžia Dannyho Boyla, od ktorého som čakal, predsa niečo iné, poznám jeho vycibrený - vizuálny štýl, a ten tu náramne chýba, šikovnejší režisér by dokázal strhnúť viac pozornosti na celý film, nie iba na jednu postavu. Zato si dal režisér záležať na čo najväčšej autenticite. Napríklad scény z roku 1984 sú nakrútené na zrnitý 16 mm film a tie z roku 1988, keď sa Jobs vrátil do Applu a predstavil iMac, už boli nakrútené v HD. Ale kamera sama o sebe ma absolútne nezaujala. Ešte k hereckým výkonom, britská herečka, Kate Winslet, podáva taktiež kvalitný výkon ako Jobsova asistentka, Joanna Hoffman, je to jeho pravá ruka, a tak býva svedkom jeho životných peripetii... Matka a dcéra. Filmári dobre zachytili starnutie Michaela Fassbendera, aby vyzeral prirodzene, scenár mu napomáha zo seba dostať „výkon roku” , zároveň je to scenár, ktorý normálneho človeka, ktorý nemá toľko informácii zo sveta I.T technológii, uvedie do rozpakov, lebo nebude rozumieť všetkému, čo sa naň valí z plátna. STEVE JOBS - ROKU 2015, je filmom, ktorý si kradne pre seba - najmä hlavný herec, ktorý chce Oscar, a ja dúfam, že to tak nebude, réžia a kamera - je slabšia časť filmu, scenár je extrémne obsiahnutý informáciami, ktoré nedokážete vstrebať. DAVID FINCHER by dokázal na tejto téme VIAC, AKO DANNY BOYLE, ktorý sa akosi pokazil od vizuálneho skvostu: 8. oscarového - Milionára z Chatrče ! (14.11.2015)

Boyle příjemně utlumený a jdoucí plně na ruku Sorkinovi. Výsledkem je hezká divadelní inscenace, která dokáže ve vrcholných momentech strhnout a neselhává ani po stránce konstrukce. Sorkin uklouznul jen při přílišném topení se v technických žvástech a při dekonstrukci titulní postavy, která se na základě jeho scénáře dá bohužel definovat jednou, maximálně dvěma větami. Což je prostě škoda. UPDATE: Zraje to, napodruhé výrazně lepší a má to vrstvy. (18.11.2015)