Steve Jobs

Velká show Michaela Fassbendera a Aarona Sorkinse, režie Dannyho Boylea ustoupila do pozadí, zkrátka zde na typicky "boyleovské" hrátky nebylo místo. Steve Jobs se Vám bude hodně líbit, pokud znáte všechna ta velká jména a produkty Applu a hlavně, pokud pro Vás něco znamenají. S velkými znalostmi tohoto světa u diváka film počítá. Často čtu srovnávání s Fincherovým The Social Network, ale zatímco ten sloužil jako výborná generační výpověď, Steve Jobs se nám snaží přiblížit osobnost jednoho člověka. Nenudila jsem se, je to dobrý film, ale pro mě bohužel nic víc. 70% (14.11.2015)

„Můžu ti nejdřív něco říct o Time magazínu? Věřím, že je to tréninkové centrum pro nájemné vrahy.“ K filmu jsem přistupoval nezaujatě (Jobs a „jeho“ produkty jsou mi u vy-víte-čeho), laicky (danou problematiku neřeším) a s žádným očekáváním. Zprvu mě pobavila vizáž „Winsletky“, avšak postupně jsem objevil hned řadu vtipných věcí, což jsem nečekal. Naopak hlavní hrdina mně byl dost odporný (Fassbender to hrál možná až příliš dobře) a pak jsem měl také problém ještě s jednou věcí. Kdo viděl něco dle Sorkinova scénáře, asi uzná, že je sice mistrem rychlých dialogů, ale má také své manýry, které jsem ještě schopný přijmout třeba v Newsroom, ovšem zde už ne. Řešení osobních vztahů skoro pořád a nejlíp před co nejvíc lidmi, mě stále víc otravovalo, působilo to nezáměrně vtipně a moc chtěně (stejně jako jisté odkazy). A rádoby hřejivý pocit na konci tomu věru nepřidal. Takže ve výsledku to vidím na lepší, ale stále jen průměr. „Chci tím jen říct, že je fajn, že přišli.“ - „Žalují mě.“ - „Ale stejně…je od nich pěkné, že se zastavili.“ (13.07.2016)

Úvodem snad několik málo slov, jak to mám s námětem tohoto filmu, než napíšu něco k tomu, jak na mě film jako takový působil. Osobní život Steva Jobse mě nikdy nezajímal (jednak jsem nějak nikdy nedokázal pochopit, k čemu kdo potřebuje vědět, zda Jobs měl či neměl nemanželskou dceru, jak se ke komu choval, apod., a jednak moc nemusím životopisné filmy obecně) a humbuk kolem Applu mi je rovněž ukradený (jsou mi protivné hádky fandů a odpůrců Apple, o jablečné produkty se obecně nezajímám, a celkově asi i dost postrádám nějaké větší "znalosti Jobse nebo jeho majstrštyků", které Franta Fuka ve své recenzi považuje za nezbytné pro to, aby se člověk ve filmu netrácel). Takže výchozí podmínky asi nic moc - na film jsem vyrazil prostě proto, že mám rád filmy Dannyho Boyla a herectví dua Fassbender & Winslet, takže jsem byl prostě zvědavý, jakému filmu nechali vzniknout - a hlavně jestli to bude zajímavé i pro člověka jako jsem já, který má k nějakému geekovi na míle daleko. V kině jsem nakonec zjistil - když opadl můj počáteční zájem - že mě ten film strašně nebaví a shledával jsem ho jako protivně užvaněný a zbytečně dlouhý (nekončící příval replik nepoleví ani na chvíli - sledovat dvě hodiny takového filmu není rozhodně žádná odpočinková podívaná, naopak). Dojemný závěr mě ale nakonec dostal, a spolu s respektem k Fassbenderově herectví je pro mě nakonec hlavním důvodem, proč s přemáháním za sebe dávám 4 hvězdy, i když dost nahnuté. Své diváky si to jistě najde a věřím, že spoustu lidí ten film upřímně nadchne, ale osobně se k nim řadit bohužel nemůžu a k tomuto filmu se stavím hodně rezervovaně - jiné filmy o Jobsovi jsem neviděl a už po tom ani nijak netoužím. (11.11.2015)

O životopis se v žádném případě nejedná, nicméně zvolená forma působí velmi netradičně a rozhodně zajímavě. Se Stevem Jobsem se setkáme ve 3 časových rovinách a pokaždé při představování nějaké revoluční novinky. Poprvé v roce 1984, pak 88 a na závěr 98. Mě osobně se nejvíce líbilo první období, ale záleží na vkusu každého. Mezi těmito 3 části existuje pojítko, které nám víceméně přiblíží co vždy následovalo a do jaký míry byl představovaný produkt úspěšný či nikoliv. Steve Jobs mě jako člověk nikdy nezajímal a poprvé jsem vůbec jeho jméno zaregistroval někdy možná 3 roky zpátky. Přesto si troufám trvdit, že se muselo jednat o zajímavou osobu. Fassbender v hlavní roli podává přesvědčivý výkon a jeho nekonečné hádky s okolím mě rozhodně bavily. Kate Winslet jsem poznal až ze závěrečných titulků. 70% (15.02.2016)

„Máte-li dost peněz na řádně agresivní marketing, v pohodě zabalíte brutálně předražené hovno do šik celofánu a prodáte jej bandě zmanipulovaných ovcí jako Mousse au chocolat.“ Štefan Práce. Prý génius a vizionář! Jeho tak zvané vizionářství spočívalo pouze v tom, že měl nebývalý čuch, jak si zaparazitovat na těch, co opravdu něco uměli a dokázali, třeba na Vozňakovi, a sem tam genitálně zneužíval marketing při prodeji pomalého a nekompatibilního, ale zato brutálně přesoleného zajíce v pytli. Zmrdi jako on nebo Vilém Brány, velkohubě proklamovávání jako pionýři počítačového pokroku, naopak s cílem ovládnutí trhu a dostatkem vaty v zádech razili od počátku heslo „Co urveš, to urvi, co neurveš to zkurvi“, a cíleně cokoliv progresivního buď skoupili a pohřbili, nebo případnou konkurenci korporátními machinacemi a intrikami zlikvidovali, jen aby jejich děravé nedodělky celosvětově monopolně dominovaly. Kdo si například kolem roku 1994, tedy v době, kdy ještě Malýahebký trapasil s třijedenáctkami, očichal OS2/Merlin, jenž si už v té době s přehledem vytíral prdel i s dnešními sedmičkami, ví, o čem mluvím. Čekal jsem proto plačtivý pomníček kultu peněz a moci, ale Danek Vře překvapil a objektivně mi naservíroval arogantního sociopatického egoistického kokota, co se neúměrně napakoval na Eplu I a II, a pak mu všechno v podstatě padalo na hlavu až do vzniku nesmyslného a marketingově vyhajpovaného kultu i-sraček! A Míša Bednář svým hereckým mistrovstvím tomu slizkému velečuráctví opravdu vtiskl duši. Tolik k nesporným pozitivům a mým dvěma hvězdám. Jinak je sledování toho psychotického dementa skutečně nuda k posrání a unylá snůška semiautistického žvanění pro mentálně vykolejené Baranoviče a další blahoslavené ufony. Ti si nedostatek zájmu stejného či opačného pohlaví kompenzují tím, že si aspoň za pětadvacet litrů koupí šrot Epla šestku, páč jsou masmédii a ostatními panici ubezpečováni, že je to ukrutně kůl, a až si ho jednou bude nějaký ten nagelovaný kluk / škaredá holka za uznalého „hmmmmm“ na rtech obdivně prohlížet, můžou jim třeba nenápadně hodit do Kokakoly roháč a KO-NEČ-NĚ si neumětelsky osahat i cizí pohlaví. A to by s pořádným, dvakrát rychlejším mobilem bez uživatelsky nepřátelského operáku za polovic, kam lze dokonce naistalovat i nějaké ty upytlačené aplikace, aniž by jim jej velký bratr bloknul, rozhodně nešlo, ne ne! (24.01.2016)