Hostinec „U kamenného stolu“

Kterak hazardní hra v kuličky rozťala vedví konverzační návyky dvou sourozenců a dohromady je svedl záskok za poustevníka ve vlastním hostinci a jeho nevěrnou choť. Hostinec U Kamenného stolu dává označení "konverzační komedie" zcela nový význam. Vtip je v tom, že každá postava mluví vlastně jiným jazykem. Paní hostinská Tattermuschová ze sebe souká konverzační fráze, paní radová Dynderová umí mluvit normálně, ale svému manželovi důsledně oniká ("Dyndero, on loudí! Já dobře viděla, jak loudí. Musím se za něj stydět."), jejich dcery si ironicky vykají a sourozenci Tomáš a Spytihněv praktikují něco, co by snad lingvisté nazvali budoucím časem podmiňovacího způsobu nejednoznačného čísla. Proto se velmi těžko popisuje, proč je ten film tak vtipný. Můžu sice ocitovat nějakou tu větičku (Šlemrová: "Vyslovil jste odvážnou myšlenku, pane Kebrle. Nesouhlasím, ale budu s vámi diskutovat, jen co složím prádlo."), ale tím vás na správnou stopu nepřivedu. Není totiž tak důležité, CO kdo říká, ale JAK. Při jedné scéně se opakovaně otřásám smíchy jako huspenina ve vichřici: to když vážený dramatický umělec (Jiří Plachý) deklamuje hrdelním hlasem, uvyklým trhat kulisy, úryvek z jakési hry, a plynule přejde v předčítání kuchařského receptu, třímaje dramaticky kuchyňský nůž, kterým v pauzách kuchá kuře. :o) 80% (19.09.2006)

"Ó ženo, tvé jméno je faleš!" pronáší rozevlátý umělec Bene Mertens (Magister Kelly z Pekaře) v jedné z nejtypičtějších veseloher starých časů. Majitelka hotelu Šejbalová v roli nevěrné fuchtle, která jí mimochodem opravdu sedí, prchne s tímto umělcem za hranice všedních dnů, opuštěný manžel propadne melancholii, a hotelu se ujmou synovci Hrušínský a Beneš. Co z toho vzejde již není příliš podstatné, neboť děj a zápletka jsou vskutku podružné. Jde zejména o pocit, který z tohoto filmu čiší. Že to prostě nemůže špatně dopadnout. Lehkost, vzdušnost a nadsázka je mottem každého okénka snímku a na téhle vlně je sakra příjemné alespoň chvíli plout...90% (22.05.2011)

Zdar filmového zpracování Poláčkova románu nespočívá jen ve výborném hereckém obsazení, schopném doslovit ústřední příběh lidským poselstvím, ale i – ba možná především – ve zdařilém scénáři, výborně prostředkujícím spisovatelovu kritickou jazykovou hru. Většina promluv odráží vleklou jazykovou krizi, do níž propadla mluva a za níž nejvíce utrpěl dialog jako mezilidské poznání, srozumění a sdílení v devatenáctém století. Fráze, frazeologismy a pasivní větné konstrukce přetrhují vztahy mezi lidmi, izolují a vedou k nečekaně hloupému jednání a chování. Ojedinělé trsy upřímnosti v tomto klimatu usychají a záhy imitují život za pomoci stejných divadelních praktik, které si již osvojili ti, jejichž řeč zvala za své. (23.02.2019)

Jeden z posledních filmů éry Vlasty Buriana či Oldřicha Nového, kde nastupující hvězdy let budoucích (Hrušínský, Beneš), dodávají lidem vkusnou zábavu. Pro mě je však největší personou filmu noblesní MISTR, jehož nonšalantně zahrál Jiří Plachý. Tahle postava je prostě dokonalá. Tak vzhůru hleď, mysl níž a vstříc zítřkům, z nichž se hrabeme dodnes... (16.04.2022)

Filmová klasika s jednoduchou zápletkou, ale geniálně sehranou těmi nejlepšími herci své doby. Dialogy Tomáše a Spytihněva, potulný herec... skvěle vystižena atmosféra románu Karla Poláčka. Viděl jsem i divadelní inscenaci této hry v ostravském divadle(2017), kde výrazně vyčnívala skvělá herečka Lada Bělášková v roli paní hostinské, ale pánové Rašilov-Hrušinský-Beneš jsou naprosto nedostižní a nenapodobitelni. (28.09.2017)