Polícia ďakuje

Přiznávám, že tento snímek mě opravdu dostal. E.M. Salerno hraje velmi přesvědčivého policejního komisaře, který i s vědomím, že zákony jsou nedokonalé a paradoxně spíše chrání zločince, tak pořád je ctí a hájí. A ani na okamžik neuvažuje o tom, že by nastolení samozvaných soudců a vykonavatelů mohlo něco vyřešit, spíše naopak by mohlo přinést daleko více násilí. Studená sprcha přichází v závěru. Film je velmi realistický. Jak už tady bylo zmíněno, film je námětem velmi, velmi podobný o rok mladšímu snímku Magnum force, který jsem pro doplnění filmového vzdělání také shlédl. Musím ovšem konstatovat, že MF však onu realističnost postrádá, postava supermana mě doslova irituje. Takže námět podobný, ale kvalita je úplně jinde. (15.10.2012)

„Mě zajímají jenom zločiny. Tresty se mě netýkají...“ Italské kriminálky 60. a 70. let nebo-li „poliziotteschi filmy“ disponují obvykle zajímavým a hutným společensko-kritickým obrazem doby, policie, justice či svědectvím o organizovaném zločinu. Avšak u většiny z nich, které jsem doposud viděl, jsem se nedokázal zbavit silné pachuti, která na mě z nich sálá a kterou vedle uřvané a uchu zcela nelahodící italštiny zde sesilňovala snůška samých nesympatických postav na všech stranách zákona. To včetně neustále rozhněvaného komisaře, který nejspíš měl představovat kladného hrdinu, ale ani přes odvážné morální postoje v jeho boji s větrnými mýlny jsem si k němu nedokázal po celý čas pořádně vybudovat sympatie a v pravou chvíli s ním soucitit. Pak už možná ani tolik nepřekvapí, když se posléze z jediného sympatického policisty (toho v důchodu) vyklubal ještě větší hajzl, než všichni ostatní. Částečně tuhle pachuť a pro mě osobně i nezáživné herce dokázala vedle oné výpovědné hodnoty zachránit i atmosféra, svižně podaný děj a ústřední hudební motiv, díky čemuž mě Stenův neobvyklý filmový příspěvek mimo komediální žánr dokázal udržet po většinu času v tom správném napětí. [70%] (20.10.2021)

Režisér většinou ztřeštěných komedií si odskočil k jinému žánru a lze si jen povzdechnout, že to byla jen ojedinělá výjimka.   Brutální, nekompromisní a sžíravě realistické poliziotteschi, v němž exceluje Enrico Maria Salerno. Jeho charisma by mu tu mohla závidět i leckterá esa staré poctivé francouzské kriminální školy. Ale nenechte se mýlit, nejsme ve vesměs apolitické filmové Francii sedmdesátých let, tady se pohybujeme po "olověné" Itálii stíhané politickými nepokoji, teroristickými útoky a střety ultrapravice a ultralevice.  Kriminalita bují a díky slabým politikům a bezzubé soudní moci se grázlům dostává větší právní ochrany než zbytku společnosti. V tomhle marastu se pak není čemu divit, že na výsluní se derou mnohem nebezpečnější organizace, propagující jednoduchý princip vendety, oko za oko, zub za zub, soudů netřeba. Komisař Bertone se však proti této nebezpečné myšlence staví jako poslední bašta spravedlnosti a zdravého rozumu. Steno si nijak nebere servítky a ukazuje realitu tehdejší Itálie bez jakýchkoliv příkras, což ostatně do nejlepších kusů žánru neodmyslitelně patří, nebojí se ani velmi krutých scén,  při nichž stydne krev v žilách a přesto nepůsobí samoúčelně, ale jen dotváří onen nesmlouvavý obraz rozvrácené společnosti.  Bezútěšný závěr pak  stírá i poslední slzu naděje.  Dokonale hnusných pět. (06.08.2021)

Sice jsem těch italských kriminálek zase tolik neviděl, ale tahle nad ostatní skutečně ční. Záměrně jsem nepoužil výraz "poliziotteschi", poněvadž tenhle film je poněkud serióznější povahy. Námět velice připomíná "Magnum Force", kde se Harry Callahan ve svém druhém filmu postavil samozvaným mstitelům z řad policie. Nebylo by to poprvé ani naposledy, co by si Italové přivlastnili nápady Hollywoodu, ovšem tahle teorie padá, jelikož americký film vznikl až o rok později. Jak příběh, tak i postava komisaře Bertoneho (v podání výborného Enrica Maria Salerna) jsou uvěřitelnější. Tomuto filmu vyloženě svědčí syrovější styl a pesimistický závěr, kterým mě (převážně komediální) režisér Steno dokonale překvapil, i když mu vlastně nebylo vyhnutí. Opatřil snímek i několika brutálnějšími scénami, aniž by jimi plýtval tak, jako to dělala většina jeho kolegů, čímž jenom zvýšil jejich účinek. Na tenhle film se moc rád ještě párkrát podívám. (01.08.2012)

Opravdu hnusný film o společnosti prolezlé červy skrz na skrz. Policie má svázané ruce, a tak zločinnost bují ve všech patrech prohnilého státu. Zločinci jsou pouštěni na svobodu, policie je vláčena tiskem, prokurátoři si myjí ruce a podsvětí se tiše směje. I když tady jde o víc, než jen o římské podsvětí. Samozvanci berou zákon do vlastních rukou. Jejich hlavním cílem je však zpochybnit stávající společenské zřízení, ukázat, že demokracie je slabá a nedokáže si se zločinem sama poradit. Vše spěje k mrazivému a očekávanému konci. Doporučuji nečíst zdejší obsah, jelikož ti, co berou spravedlnost do vlastních pařátů, jsou po dlouho dobu pro diváka obestřeni tajemstvím. (18.08.2019)