Tak ďaleko, tak blízko

Viděl jsem spoustu rozhovorů v pořadu Přicházíme v míru u Duška a všechny byly super. Obohacující, silné, úsměvné a především pozitivní. Pozitivní i přesto, že se prakticky neustále hovořilo o problémech autistů a rozdílech autistů a normálů. Částečně z něj a z jeho hostů vyšel také Normální autistický film od Miroslava Janka, pro zájemce za pozornost určitě stojí. Tak daleko, tak blízko je slovenský dokument na stejné téma z roku 2014. Formálně je to průměrný dokument, které spíše jen pozoruje a je zařazením časosběrný... točilo se sedm let! Nesedlo mi jen neustálé přeskakování z dítěte na dítě. Zbytečně to rušilo a vytrhávalo z pozornosti. Když už jsem se naladil na jedno dítě a rodinu, střih a byl jsem u jiné rodiny s jinými nároky a jinými problémy. To je ale asi jediná výtka. Obsahově je to totiž síla. Opět zobrazuje autistické děti a tentokrát nejen ty vysokofunční autisty, ale také ty, které není možné zapojit do naší běžné společnosti a potřebují speciální a neustálou péči. Největší uznání si zaslouží rodiny a rodiče, kteří se o autisty starají. Ty finanční, fyzické i psychické nároky a vypětí jsou obrovské, smekám před nimi. Navíc největší síla dokumentu je v tom pozitivním vyznění. Když opravdu chcete, dokážete změnit svět a udělat i pro autistu krásné místo na světě. „Na Slovensku není místo, kde by se o autistu mohli postarat. Budeš si ho muset postavit!“ No a jeden otec se do toho dal a ze zchátralé školy v malé dědině vybudoval centrum, které se dokáže starat o deset autistů. Ti tam fungují, téměř nemají své záchvaty, jsou spokojení a občas se usmívají. Mně nezbývá než před tím člověkem smeknout.  Pro zájemce: https://takdalekotakblizko.forfilm.sk/ (03.06.2024)

A je tu zase ďalší zo série skvelých dokumentov slovenskej produkcie, ktorý nás núti zamyslieť sa nad životom a nad tým, ako je nám bežným ľuďom dobre a čo všetko nemusíme riešiť. Dokument pojednáva o štyroch rôznych druhoch autizmu cez reálne príbehy a autentické scény slovenských rodín, ktoré sú zasiahnuté touto chorobou, o ktorej aj napriek technickému pokroku vieme tak pramálo. Na prvý pohľad síce veľmi monotónny snímok, ale s veľkou hodnotou. 75 % (15.09.2016)

Keď porovnám s "autistickou" poviedkou v hranom debute Jara Vojteka Deti, napadá ma hriešna(?) myšlienka, či by nemal zostať dokumentaristom. Tu je na danú tému oveľa emotívnejší pohľad aj takmer identická scéna(u zubárky) vyznieva oveľa silnejšie, dokonca je tu aj prítomný humor, čoho aspoň štipka chýbala Deťom/ale tá chýba takmer všetkým slovenským súčasným "realistickým" filmárom/, tu sa po skončení filmu naozaj dostaví katarzia a napadajú vás mnohé reflexie videného. P.S: Pôvodne som dal štyri hviezdičky, ale potom sa mi to uležalo v hlave a dávam plný počet za pootvorenie dverí do sveta, pred ktorým mnohí utekajú... (14.04.2015)

Jsem vděčná za takové dokumenty, které mně bez příkras ukáží, co taková nemoc obnáší, že ji nelze zaškatulkovat, protože právě tahle nemoc se projevuje mnoha specifickými vzorci chování. Díky Jaroslavu Vojtkovi za to, že do toho šel a mnohým tím mohl poskytnout vodítko k lepšímu pochopení takto nemocného člověka. (10.12.2015)

Zaregistroval som, že na Slovensku vzniká množstvo kvalitných dokumentárnych filmov, ktoré si zaslúžia pozornosť. Aj tento Vojtekov film by nemal ostať bez primeraného záujmu divákov. Lebo rýchlo stúpajúca frekvencia výskytu tejto vývinovej poruchy, ktorá dnes poostihuje každého 110. jedinca si vyžaduje účinnú reakciu spoločnosti. Film je veľmi poučný najmä tým, že ukazuje široké spektrum postihnutí, ktoré majú spoločného menovateľa v tom, že vyžadujú veľkú obetavosť rodinných príslušníkov. Z tohto hľadiska si myslím, že Rain Man poskytol divákom medvediu službu, lebo množstvo ľudí nadobudlo predstavu, že autisti sú zväčša géniovia s čudným správaním. A ono to je spravidla tak, že jeden autista obmedzí až znemožní normálne nažívanie celej svojej rodiny. Rodinní príslušníci to síce robia s láskou a nesmiernou obetavosťou, ale štát v tom nevidno. Štát sa stará o tých, ktorí si svoje postihnutie spôsobili nezodpovedným správaním (alkoholikov, fajčiarov, narkomanov a pod.) a autistov odsúva na koniec svojho záujmu. V Bratislave im dokonca zrušili bezplatné cestovanie MHD. (17.09.2015)