Joy

Jennifer spolu s Bradleym pod režií O. Russella již podruhé. Tentokrát ale nejde o komplikované rodinné drama, které vyústí v romantickou slaďárnu, ale o film, jehož obsahem je především cesta kreativní holky z vesnice, která chce jednou vést miliardový bussiness se svým mopem. Nevím jak u ostatních ale u mě to fungovalo. Potrpím si na zajimavé inspirující filmy, které dokumentují cestu "normálního" člověka za úspěšným profesním vrcholem. Tento film není o prožitku nebo o dokonalém zpracování a ukázky perfektní filmařiny, je o příběhu a o charakteru jedné nezastavitelné osoby. Ten pocit, když Joy nikdo z rodiny ani přátel nepodporoval a naopak ji od nápadu všemi možnými cestami odrazovali a ona se i přes to rozhodla do toho jít je pro mě krásnou ukázkou motivující odhodlanosti, která v dnešním světě chybí. (24.12.2015)

Trnitá cesta mopu do amerických domácností. Přiznám se, ža tahle synopse mi přišla tak fádní a nezajímavá, že mě to předem nelákalo ke shlédnutí. Od začátku filmu to bylo "celkem zajímavé, ale ničím zvláštní", někdy celkem bizarní, kdy se postavy chovají divně (klasický to neduh Russellových filmů), ale od setkání Joy s postavou Bradleho Coopera v polovině filmu jsem byl pevně zaháčkován až k výslednému dojmu "výborné". Samotná scéna představení mopu její stvořitelkou v TV reklamě byla pětihvězdičková, stejně jako bylo ponoření se do role ze strany Jennifer, která to tam emocionálně hrnula jak sněhový pluh. A propós zima byl dobrý tah, poletující vločky tomu vyprávění dodávaly přitažlivou atmosféru, společně s hudbou, kterou Russell vždycky uměl ve filmu správně použít. (27.12.2016)

Příběh o ženě, která v životě nic nedokázala, ale pak dostala nápad na fantastický mop, je určitě zajímavý, Joy musela překonat hodně překážek, aby se její výrobek stal úspěšným a udržela si ho. Natočeno je to ovšem takovým stylem, že chvílema je to opravdu napínavé, ale chvílemi zase nudné. Každopádně dalo se na to dívat. (28.08.2017)

Zpočátku mi to přišlo tak divné, až jsem uvažoval, že se zvednu z kina. Když ale na scénu vstoupil můj velký oblíbenec Robert De Niro (jeho postava je zde však bohužel spíše jen do počtu, jak se později ukáže), rozhodl jsem se zůstat, a dobře jsem udělal - je to pěkný film, který stojí za vidění. A to především díky herecké přítomnosti Jennifer Lawrence, kterou jsem až dosud neznal a která je pro mě velmi příjemným objevem. Titulní postava v jejím podání je velká sympaťačka a člověk jí drží palce, i když závěr filmu je samozřejmě předvídatelný až hrůza. To už je úděl podobných životopisných fimů, a asi proto je nemám moc rád, protože neumí moc překvapit. V případě ženy, která byla předobrazem filmové hrdinky, se sice v mém případě o nějaké obeznámenosti mluvit nedá - v životě jsem samozřejmě o žádné vynálezkyni lepšího mopu neslyšel, na druhou stranu je logické, že musela uspět, jinak by o ní asi těžko někdo točil film (film Joy je volným ztvárněním života a vzestupu vynálezkyně a hvězdy home shoppingu Joy Mangano, která se v 90. letech stala novým typem televizní hvězdy a podnikatelskou magnátkou s řadou výrobků a vylepšováků pro domácnost včetně slavného samoždímacího „Zázračného mopu“, který dovedl matku samoživitelku z Long Islandu k vytvoření obchodního impéria). A tak když jsem si v kině uvědomil - protože zpočátku se ten film tvářil jako všechno možné - že Joy je jen další variací příběhu o americkém snu, jakých už člověk viděl spousty, přimělo mě to nakonec držet se s hodnocením jen na 3 hvězdách - a to i kvůli divnému úvodu, který mě dost otrávil, a podle mě zbytečně natažené stopáži, která by se dala jistě zkrátit. ZAJÍMAVOSTI: 1) David O. Russell považuje za filmového předchůdce tohoto filmu Scorseseho snímek Alice tu už nebydlí. 2) K vytvoření podobného dojmu jako u černobílých filmů použil kameraman monochromatickou paletu, která se s Joyinými ambicemi rozšiřovala. 3) Zajímavým okamžikem v ději filmu je vzestup teleshoppingu, který je předzvěstí našeho technicky orientovaného světa. 4) Režisér při natáčení spolupracoval se samotnou Joy Mangano, která je předobrazem filmové hrdinky. 5) Postava ředitele QVC Neila Walkera (Bradley Cooper) je smyšlená a složená z několika různých lidí v QVC, kteří s Joy pracovali. 6) Postava Joy ve filmu vystřídá 45 kostýmů, které pomáhají vyjádřit její přerod z mladé vstřícné dívky k tvrdé obchodnici a hlavě rodiny. (04.01.2016)

Zenska variacia Fightera. Znova sledujeme vzostup jednej nadanej osoby napriek nepriazni osudu a jej vlastnej nefunkcnej rodiny. Akurat to tentokrat nie je pribeh o boxerovi ale o domacej malomestiacke, ktora svojimi vynalezami dobije svet. Fighter mi sadol viac nielen preto, ze to bol chlapsky pribeh, ale celkovo mi vztahy v tom filme pripadali ovela zaujimavejsie ako v Joy. Ked si odmyslime uspech, ktory Joy dosiahla, tak nic dalsie uz tento film neponuka. Rodinne vztahy su vykreslene tak absurdne až mi pripominali soap operu, ktoru neustale sledovala matka hlavnej hrdinky. Uplna nuda to nie je vdaka spickovym hercom, ktori si odohraju svoj vysoky standard, ale zaroven to ani na chvilu nie je strhujuce. Ale obcas je to celkom dojimave. Proste taka rozpravocka pre zeny v domacnosti o tom, ze ak dostanu brilantny napad, tak môzu dobiť svet. 6/10. (29.12.2015)