Dom tisícky mŕtvol

I přes vyloženě skvělé herce a kultovní atmosféru není Dům tisíce mrtvol tak úplně dobrou podívanou. Začátek byl slibný, ale to je později zazděno přílišnou úchylností a smysl nedávajícím koncem. Všemu taky škodí moc velký počet členů rodiny, a proto není dáno dost prostoru těm, kteří to potřebují (na rozdíl od Vyvrženců pekla, kde má každý dost místa na sebeprosazení). Vidím to tak na lepší průměr, který naštěstí položil základy k vzniku výborného pokračování. PS. Sid Haig je skvělý herec. Ihned si musím sehnat pár jeho dalších filmů. (24.04.2012)

Nikdy bych neřekl, že se budu zastávat člověka, co si dobrovolně změnil příjmení na Zombie, leč nemohu jinak. Svérázný režisér přesně ví, čeho chce dosáhnout, a zásluhou umně zakombinovaných klišé a neotřelé, zběsile (nikoli chaoticky) sestříhané obrazové formy se mu to i daří. Příběh o šílené a svým velmi zvrhlým způsobem i sympatické maniakální rodince sice nevyčnívá ani brutalitou, která je spíše decentní a chytře náznaková, a ani atmosférou morální zkaženosti a čirého zla, která je mírněna návalem brutálního černého humoru, ale je to zkrátka nápaditá a až vražedně přímočará hororová jízda, která nepřestává bavit a udivovat Zombieho nenasytným, bezohledným a v závěru vyloženě trýznivým přístupem. Film je navíc prošpikován odkazy na žánrové hity, které mě nehorázně bavilo odkrývat, a jeho finále v podzemí, kde dojde i k poctě Kubrickovu Osvícení (pokud mě tedy zrak nešálil), je pak vzhledem k vyobrazení nefalšované hrůzy velice působivé. Co působivé, vynikající....! Prosím více takových filmů, jejich potřeba v uvadajícím odvětví slasheru a hixploitation je čím dál akutnější... 75% (10.11.2015)

Nechápu, proč je mezi Domem tisíce mrtvol a Vyvrženci z pekla rozdíl 15 procentních bodů. Já, jako hororový fanoušek, dávám oběma plný počet, protože jdou ruku v ruce. Jediným podstatným rozdílem je, že co má DTM navíc béčkového, to máji Vyvrženci navíc akčního. Pro mě naprosto zanedbatelná záležitost, pro ostatní zjevně ne.....hanba vám! :) (11.10.2012)

Tak toto byla slušná úchylárna. Spojení klasického hororového prvku (parta mladých, nespoutaných osob kontra ujetá famílie), inspirace hororovými klasikami (nejvíce jsem shledala podobu s Texaským masakrem), stupidity a jisté míry trapnosti. Toto vše je naloženo na komediálním pozadí, s typicky ujetým americkým hororovým humorem. Velmi působivá byla závěrečná scéna, ve které dívčí postava odhalila vskutku rozsáhlou kosterní výzdobu onoho domu. Spojení hororu a komedie často dopadá bídně, ale Dům tisíce mrtvol byl nezávazným a oddechovým zážitkem s dobrými, zapamatovatelnými scénami a fenomenální hlavní postavou. (11.05.2010)

Snímek, který bez nadsázky působí jako kdyby se během jeho natáčení sjížděl komplet celý štáb. Režijní i scénáristický debut heavymetalového zpěváka a hlavně totálního provokatéra Roba Zombieho je krvavou masturbací nejhrubšího zrna. Tentokrát není scénář ani tak hloupý jako v případě pokračování (jiní a dle mého soudu lepší Vyvrženci pekla začínají úprkem povedené rodinky před bandou po zuby ozbrojených policajtů – jeden z nic je bratr jedné z obětí právě prvního dílu), opět jsou tu výborné rodinné hádky, velmi odlehčený humor a hlavně bezuzdná jízda, ve které je pro Zombieho lidské tělo jen kusem masa. Film i přes diskutabilní obsah (co se asi režisérovi musí honit v hlavě) má šmrnc i vytříbený vizuál. Dům tisíce mrtvol začíná jako typický slasher, kdy se čtveřice teenagerů setká s rodinkou pošahaných masových vrahů. Nejprve je to jen takové oťukávání, vzápětí ale Zombie rozpoutá karnevalovou projížďku bez hranic. A zřejmě na drogách.. Horor, který lze těžko objektivně hodnotit, se zapsal do podvědomí diváků ještě před svým uvedením – tři roky totiž horko těžko hledal úchyla, který by měl odvahu jej pustit do filmového světa. Podařilo se a tahle osekaná verze je stylovou poctou exploatačním filmům sedmdesátých let. S chutí do ní.. (02.06.2010)