Labyrint: Zhorenisko

Pupíšci moji, celé se to má takhle. Pinďour Thomas s vizáží pouličního prostituta se i se svojí růžovou partou dostal z deště pod okap. Jejdanánky! Musí pro nebezpečnou organizaci C.H.A.O.S. ušít pestrobarevné ochranné oblečky (jsou trendy a in), aby se už nikdy nikdo nenakazil moc zlou nemocí zvanou Buzerantie, která po sobě nechává moc ošklivé lidičky, které mocinky křičí a dožadují se soulože ve fázi rozkladu. Všichni musí podniknout rychlý útěk do hor, kde je bezpečno, neboť zde sídlí početná armáda Pravá ruka, co tak úžasně umí pohonit pyje imunních růžových lidiček. A zásadně nehoní levou rukou. To máte smůlu, nebude to honění s pocitem jak od cizího. Wes Koule má koule a moc príma to zrežíroval. Ti, co mají rádi homixy, budou úplně vedle. Homix je speciální žánr, v němž počet chlapců převažuje nad děvčaty. A počet chlapeckých análů převažuje nad poševními vchody. Vše je, na rozdíl od předešlého dílu, invenčnější, barevnější, výpravnější, už nehrozí, že je děj svázán jednotvárností prostředí, dvě třetiny mají spád i dynamiku. Nebude se líbit závěrečná třetina, která přepne do laciného a silně seriálového módu, který naruší budovanou strukturu také tím, že celé to pořádně a růžově nevygraduje. Pupíšci, nevěšte hlavu, že závěrečná fáze připomíná prostředím skalisté exteriéry jugoslávských indiánek. Prostě asi tvůrcům došly penízky. Už se zde trochu víc tlachá, bombastické vyvrcholení není dopřáno, a tak ten tlumený výstřik do ruky ubral filmu bodíky. Ale jo, spokojenost by mohla být. Film trvá dvě hodiny, nešlo udržet vše na patřičné úrovni po celou dobu. Kdo nechce být homo, má zde Kayu Scodelario. Kdyby se trochu opláchla a přišmrncla, byla by sexy. A není tedy divu, že ve stavu, v jakém se nachází, se na ni žádný z chlapců nevrhne. Možná by z toho zápachu a celkové nedbalosti o zevní rodidla vrhl. Takže i po tomhle druhém dílu zůstanete s jistotou homo. A už si pozvolna připravujte pyje na další díl, který se rýsuje. U nás moc zástupců homixů nenajdete. Třeba "My z konce světa" nebo "Kamarádi". A vida, Pinďour Thomas připomíná Tondu Navrátila zamlada. Tak vidíte, jak je ten svět filmových homoboys malý. 60% (09.11.2015)

Jednoznačný pokles oproti prvému filmu, a to už najmä plynie z dôvodov, že tu nie je absolútne nič originálne, čo by sme nevideli niekde inde. A tá halda klišé, ktorá sa do tohto filmu dostala ma skutočne štve. Doslova som vedel predpovedať každý jeden moment, každú scénku a všetko sa udialo presne tak, ako som si myslel, že to nakoniec bude. Úvod pritom vyzerá skutočne skvele a mal som pocit, že sa to bude uberať správnym smerom. No v momente ako uplynie prvá asi polhodina filmu, tak tu máme ukážku sveta z filmu I Am Legend, uvidíme zombíkov z púšte ako v Resident Evil: Extinction a čo sa týka postáv, tak sú proste vystrihnuté zo všetkých tínedžerských fantasy, ktoré už neprinášajú absolútne nič nové. A postavy, ktoré by si zaslúžili viac času, film sa im venuje podľa mňa len veľmi okrajovo. Nefunguje to ako film sám o sebe, nie je to podľa mňa dobré pokračovanie, a hlavne mám z filmu pocit, že narozdiel od prvého je tentokrát absolútne bez nejakého originálneho nápadu, ktorý by ho dokázal urobiť zaujímavým. Knihy som nečítal, takže film hodnotím len ako samostatné dielo, no nemyslím si, že by som mal po tomto nejako extra chuť vidieť The Maze Runner: The Death Cure Hodnotenie: D+ (12.11.2015)

V rámci "young adoult" se jedná bezesporu o to lepší. Divák sice nesmí moc přemýšlet o tom, jak vlastně celý svět funguje a že to ve skutečnosti nedává moc smysl, režisér Wes Ball však především svou šikovností dokázal všechny dějové nedostatky zakrýt. Díky výborně natočeným scénám, rychlému tempu, parádní hudbě, sympatických a dobře zahraných postav se nudit nestihnete. Řemeslné kvality tady jasně převyšují kvality příběhové (ten ve své podstatě nenabízí prakticky nic), ale to ještě neznamená, že se nemůžete bavit. Navíc zde není čas na romantiku a nemusíte se dívat, jak si vypracovaní modelové sundávají trička, to je něco, co se v tomto žánru vždy cení. Na třetí díl jsem zvědavá, velká pochvala tvůrcům, že se rozhodli závěrečný díl nerozdělit na více části. (19.09.2015)

„Ten chalan je fakt bystrý. To je mozog celej operácie?“ O dosť slabšie, než jednotka. Na tej sa mi páčili kulisy tajuplného, gigantického labyrintu, jeho desivých obyvateľov, fajn kasting a v neposlednom rade zamotaný scenár s množstvom otázok. Bohužiaľ, akonáhle sa na ne v jednotke a v dvojke začalo odpovedať, išla podstatná časť dovtedy pôsobivej atmosféry dočerta a zostala tínedžerská limonáda. Dvojka je síce pokračovaním Labyrintu, ale o žiadny labyrint v nej nejde (!). Ani "nové" kulisy zničeného sveta síce nie sú na zahodenie, ale zombies (alebo čo to je) sú stvárnené dosť nezaujímavo. Navyše, stopáž oproti jednotke brutálne napučala, čo je škoda, pretože ten scenár na vyše dvojhodinovú dĺžku proste nemá. Mladí herci sú stále relatívne sympatickí, ale mnohí z nich už nemajú taký veľký priestor, ako v jednotke a skôr, než plnohodnotné postavy, pripomínajú figúrky na šachovnici. Podľa pravidiel dvojok sa objavujú nové záhady, nové lokácie a nové postavy (mňa potešil spoľahlivý miláčik Barry Pepper), ale skrátka všetko z toho mi príde o minimálne 20% slabšie, ako v prvej časti. K tomu nejaké to vykrádanie (Bayovho Ostrova, Romerovej Krajiny mŕtvych...) a otvorený koniec. (21.06.2017)

V The Scorch Trials sa uteká z opevnenej citadely púšťou, čelí sa hordám hrdlorezov v podobe zombies aj obrím búrkam, aby sa potom rozhodlo, že sa do citadely zamieri naspäť. Znie to ako Šialený Max: Zbesilá cesta, je to ale nekonečná nuda, čo len mechanicky strieda úteky pred nemŕtvymi hajzlami s uplakaným dialógovým smutnením našich vyvolených. Svoje momenty to má, napríklad pri bizarnej postapokalyptickej rave party alebo niekoľkých dynamicky nasnímaných bitkách, všetko ale vo finále udusí stupidita generického scenára, ktorého niekto ukradol z pľacu Hunger Games. The Scorch Trials sú 131 minútové sklamanie. (02.09.2022)