Sváteční vyjížďka
Il sorpasso
The Easy Life
Réžia:
Dino RisiKamera:
Alfio ContiniHudba:
Riz OrtolaniHrajú:
Vittorio Gassman, Jean-Louis Trintignant, Catherine Spaak, Annette Vadim, Claudio Gora, Linda Sini, Nando Angelini, Edda Ferronao, Jacques Stany (viac)Obsahy(2)
Bláznivá a zdánlivě bezcílná jízda přes Římskou riviéru svede dohromady bezstarostného řidiče se zastydlým studentem práv a jejich životy navždy změní směr. V polovině srpna se koná svátek Ferragosto, přičemž většina Italů slaví tak, že zavře krám a vyrazí na venkov nebo k moři. A právě v takový rozpálený den křižuje Bruno (Vittorio Gassman) liduprázdným Římem a shání telefon. Narazí na zakřiknutého vysokoškoláka Roberta (Jean-Louis Trintignant), který celé léto sedí nad právnickými skripty, a vytáhne ho ven na skleničku aperitivu. Z krátké zajížďky se ovšem rychle stává neřízený dvoudenní výlet po Římské riviéře až do Toskánska, plný šíleného předjíždění v úzkých zatáčkách, rozhlížení se po krásných ženách a všemožných eskapád při každém vystoupení z Brunova kabrioletu Lancia Aurelia Spider. Přes počáteční nesympatie a následné okouzlení velkohubým a bezstarostným řidičem si ovšem Robert stále více uvědomuje tragičnost svého nového přítele a skrze něj i své vlastní bezútěšné vyhlídky... Režisér snímku Dino Risi se proslavil jako tvůrce italských komedií s ostnem společenské kritiky. Ve svém ranějším díle dává Risi do kontrastu dva povahově rozdílné hrdiny a přes jejich upjatost či dětinskost však ani jednomu nestraní. V jistém smyslu představuje setkání Bruna a Roberta střet generací, fanfarónské lehkomyslnosti 50. let, kdy se poválečná generace mohla poprvé zhluboka nadechnout, a nastupující generace 60. let, vychovávaná uprostřed tržního kapitalismu a v honbě za kariérou. Svá nejslavnější díla natočil Risi právě s italským komikem Vittorio Gassmanem, který se stal jednoznačnou tváří režisérových tragikomických postav. Sváteční vyjížďku (1962) uvádí Česká televize v nově zrestaurované verzi a s původním barrandovským dabingem, stejným s jakým byl film před více než padesáti lety promítán v československých kinech. (Česká televize)
(viac)Recenzie (57)
Milovala jsem ty chvilky klidu a ticha s Robertem, ale to bude asi tím, že ta nespoutanost a vyřídilka Bruna, kterého bezvadně hrál Vittorio, je mně trochu vzdálená. Mít ho za muže, tak jsem na mašli :-) Ale road movie to byla parádní, občas jsem se přistihla, že se chytám pevnějších věcí kolem sebe jak bral ty zatáčky. A zřejmě bych ještě v tom autě urvala klakson. - Dnes viděno podruhé a jsem stejně spokojená jako tehdy. Jean Louis byl a je stále velký fešák. ()
Ak niekto dokázal natočiť komédiu s prímesou tragiky bol to určite Dino Risi. Jeho road movie s živelným Brunom a nesmelým Robertom je akousi hranicou medzi zlatou érou talianskej komédie a nastupujúcou tragikomédiou, ktorá vydržala takmer dve desaťročia. Film má v podstate jednoduchú líniu, je poskladaný z mini príbehov, doležitá je však myšlienka, ktorá udrie diváka po záverečnej scéne. Vysoko vyzdvihujem oboch hlavných protagonistov, sú typologicky perfektne vybraní a nezostali svojej hereckej povesti nič dlžní. ()
Bezstarostná jízda po italsku ve skvělé interpretaci Vittorrio Gassmana a Jean-Louise Trintignanta (tehdy ještě v počátcích své strmé herecké kariéry a to nejenom ve Francii) neztratila ani po letech nic ze své bezprostřednosti a zajímavosti, ba právě naopak. Děj není zdaleka až tak podstatný, i když krásné italské lokace, spousta překrásných žen i zajímavých aut nejsou samozřejmě nedůležité. Nejdůležitější je však krásně znázorněný vztah dvou zpočátku absolutně povahově potikladných ústředních představitelů. A ten dvoudenní vývoj vzájemného vztahu i vzájemné "ovlivňování" povah i životních priorit je ve filmu ukázáno moc povedeným způsobem, na němž mají kromě režiséra dva ústřední herečtí představitelé opravdu lví podíl. Starosti si může dělat jen divák, ať už v průběhu projížděk, tak i při přemýšlení o jejich povahách. ()
Tohle neplánované putování se mi sledovalo snadno a dobře, postaral se o to podmanivý Jean-Louis Trintignant, jeho role plachého, tichého, introvertního studenta práv mu sedla jako oblek šitý na míru... Vittorio Gassman jako filmový parťák z naprosto odlišného těsta, nezodpovědný extrovert, nadmíru společenský, nespoutaný a živelný, mi sice příliš nesedl, ale odehrál to skvěle.. Závěr zabolel, přála jsem si jiný.. ()
To boli časy, keď boli rímske pamiatky ľudoprázdne a miestami, kde sa dnes takmer nedá prejsť ani peši, sa prechádzalo autom plnou rýchlosťou. Plná rýchlosť je treťou hlavnou postavou filmu, a ten by mohol byť premietaný aj ako varovanie mladým nevinným dievčatám (aj chlapcom), že netreba bezhlavo nastupovať do auta k agresívnym neustále trúbiacim bláznom, akým je filmový Bruno. No v užívaní života sa mu nikto nevyrovnal, a to, čo zažil za dva dni, niektorí nestihnú ani za celý život. Tento film je oveľa, oveľa lepšia Bezstarostná jazda, a keby som si medzi nimi mal vybrať, tak si vyberám tú taliansku. ()
Galéria (6)
Fotka © Solaris Distribution
Zaujímavosti (12)
- Dino Risi uvažoval o závěru, ve kterém Roberto Mariani (Jean-Louis Trintignant) zabije Bruna Cortona (Vittorio Gassman). Alternativní konec ale nebyl natočen pro nedostatek financí. (HONXX)
- Film provází a ve více scénách se v něm objeví v různých formách píseň italského zpěváka Edoarda Vianella „Guarda come dondolo“. (skinny9)
- Ve skutečnosti ten, kdo se objeví ve scéně u okna, není Jean-Louis Trintignant (Roberto), ale dublér vybraný s vlastnostmi mladého muže, kterého si Dino Risi představoval, natočený v pološeru a v dlouhém záběru. Navíc skutečná budova použitá pro Robertův dům se nachází v jiné římské čtvrti, takže dialog mezi oběma postavami je montáží scén natočených v různých časech a na různých místech s různými interprety. To lze pochopit z několika detailů: když se Bruno (Vittorio Gassman) podívá nahoru, zdá se, že osoba má brýle a okno je velké, trojdílné, z nichž pouze jedno je zavřené; když je v záběru Trintignant, okno je viditelně menší a také jiného typu; dále za kašnou – která je teoreticky před oknem – je spousta krajiny, ale ve scéně, v níž Roberto vidí domovníka na balkoně souseda, je balkon naproti témuž oknu. (classic)
Reklama