Temná strana dveří

|50%| Chtěl jsem dát lepší 2*, ale nakonec jsem tu nejslabší možnou třetí z milosti dal. Duchařiny mám rád, znám o dost lepší, zejména ty, které režíroval James Wan. Přesto, na to jedno shlédnutí to až tak zlé nebylo. Má to výborný úvod a zajímavý závěr. Prostředek filmu je takový mírný, bez nápadu. Ale přesto, je tu Rko, pár krvavých scén tu je (sám bych teda ještě víc přidal na pile). Občas se člověk lekne a finále je zajímavé. Má to i dobré herce a zajímavý příběh. Tak proč být přehnaně kritický? Rovný, ale koukatelný průměr na jedno neškodné shlédnutí. (20.02.2017)

Zpočátku se z toho rýsovala poměrně solidní záležitost, protože v hororech hraje svou významnou roli i prostředí a přiznejme si že Indie je pro svou tajemnost a mytologii úplnou oázou pro to, abychom byli svědky něčeho významnějšího a děsivějšího. Bohužel scéna v chrámu je osekaná na minimum, záhadnost jde pryč prakticky okamžitě po návratu domů a potom si už divák odškrtává jen povinné scény. Poslední scéna malinko překvapí snahou o to ukázat že lidská blbost nezná mezí :) 40% (08.12.2017)

Zkušenému hororovému divákovi tenhle film nic nedá. Civilista ovšem poté co uvidí tenhle film, se bude chlubit třeba na facebooku, že je to super horor a jak u toho sral strachy. Tyhlety duchařiny v novém tisíciletí jsou všechny jak přes kopírák a tyhlety dveře nejsou žádnou vyjímkou. Zoufalý příběh o ženské co se jí utopí jedno dítě při nehodě v autě. Trochu ji z toho švihne, pak ji hospodyně řekne, že si může s klukem pokecat, ale nesmí otevřít dveře. Překvapivě je otevře a to roztočí kolečko nepřekvapivých jumpscarů, tajemných zvuků a dalších kokotin. Jako přes kopírák. Idiotský příběh negraduje nikam, protože jak film skončí je jasné po pěti minutách, či po přečtení některého ze zdejších komentářů. Odkuď se o tom chrámu dozvěděl její manžel je asi největší záhada filmu. Jediné co je na tomhle snímku trochu originální je, že se odehrává v Indii, Jinak je to stokrát omleté téma o rodiči, který si povolá svoje dítě ze záhrobí a diví se, že je nějaké divné. Že lidi plýtvaj penězma a energií na takové zbytečnosti. Radši měli rozpočet rozdat chudým v Indii. (21.01.2017)

Nevyužitá premisa závěrečné třetiny Insidiouse, a to návštěva chrámu dost navnadila na možnou nevšední žánrovou záležitost. Namísto toho se jedná o další tuctový(ustavičné zesilování decibelů, které působí otravně a další neduhy dnešního hororu) příspěvek. Nicméně technicky solidně zpracované, pár povedených hororových momentů uznávám, ale zbytek pohrdavě sterilní. (15.08.2016)

Ztráta dítěte je bezesporu hodně bolestivou a traumatizující událostí, zvláště stane-li se tak i nešťastným přičiněním jednoho z rodičů. I proto není divu, že toto téma dost často využívají ve své zápletce nejedni filmoví tvůrci napříč různými žánry. A není žádným tajemstvím, že i v hororovém žánru je toto téma dost často využíváno. Ať už jde o klasické duchařiny, nebo se zoufalí rodičové zapletou s prastarými rituály (viz takové Pet Sematary). A je jedno zda v tom má prsty indiánská, indická či hinduistická mytologie. Britsko-americká spolupráce zasazená do prostředí Indie sebou zprvu nesla i vcelku kýžené ovoce. Mělo to zajímavou atmosféru, krajina taky nebyla nejhorší, divák se dokáže vcítit do smutku hlavních hrdinů i okamžiku, kdy žena poruší daná pravidla. Ostatně i samotní Aghóríové vypadali docela děsivě.Potom to však celé začalo pomalu ale jistě sklouzávat k tuctové duchařině, která diváka ani tolik nevyděsila, jako spíš začala lehce nudit. Žádné originální lekačky (jedinou výjimkou je démonická oživlá socha ženy s prsty přes obličej) a i psychologická stránka příběhu začala místy dostávat menší trhliny. Dneska už moc lidí blikající světla, šoupání židlí a zašpiněné děcka opravdu nevyděsí. Co se hereckých výkonů týče, tak jsem byl docela mile rád za účast Sarah Wayne Callies – kterou si pamatuji ze seriálu Prison Break a ani představitelka dcery si nevedla vůbec špatně. Jeremy Sisto tu byl bohužel odhozen na vedlejší kolej. 40% (11.07.2020)