Nečekaná zrada

Nepamätám, kedy naposledy som mal počas nejakého filmu chuť vyhodiť telku von oknom ako práve pri tomto "diele". Príbeh by možno nebol najhorší, ak by mal normálne spracovanie, nie toto nezáživné a nudné tlachanie o ničom a dej sa nehýbe. Riadne to podkopávajú aj rozhlasové dialógy sprevádzané obrazom, ktorý nemá nič spoločné s dejom. No korunu tomu dalo to neustále kvílenie klavíra a vôbec nehralo rolu to, čo sa práve deje, ani či prebieha nejaký rozhovor, proste sa pustil klavírny koncert a išiel až kým neskončil. Už po 20 minútach som mal v úmysle to dopozerať bez zvuku, no vytrpel som si to až do konca a ak ešte niekedy začujem Rachmaninova, tak nech sa majú na pozore ľudia, čo budú práve v mojej blízkosti. (13.12.2017)

Je vidět, že Lelouch miluje " VELKÉ PŘÍBĚHY " . Možná by se dalo namítnout, jestli to v některých případech s tou " vykonstruovaností " až nepřehání, ale budiž mu v tomto případě prominuto a to i vzhledem k faktu, že se jedná v jeho případě ( žid ) o dosti ožehavé téma, které ho osobně dosti zasáhlo. Pár věcí by se dalo vytknout, ale slova jako NUDA rozhodně nejsou v tomto případě na místě! Vynikající herecké obsazení a s tím související silné herecké výkony ( Girardot - Trintignant - Fabian - Piccoli a pro mě především herečka, ( kterou začínám " teprve objevovat ") Evelyne Bouix ( Salomé ), společně s nádhernou hudební složkou ( což je kapitola sama pro sebe v Lelouchových filmech ) dělají pro mě z tohoto snímku nesmírně silný zážitek. p.s. mám silný pocit, že jsem se v předešlých životech musel hodně " UĆIT " , protože tenhle probihající je v mém případě především o " ŽITÍ " až se občas zastydím..... :o) (07.12.2009)

Jako jo, aspoň jsem si zase poslechl 2. Rachmaninův klavírní koncert, škoda, že ho často zbytečně rušily jakési rozhovory dokonale nesympatických postav a všemožné hluky. Jo a ještě musím upozornit na naprosto příšernou práci ve zvukové střižně. Aby hrál Rachmaninov v podkresu a do toho zase někdo něco jiného přímo ve filmu, je fakt zajímavé. Někdy se také stávalo, že zvuky a ruchy ve filmu vypli pro jistotu úplně a hrál jen podkres a přitom byl záběr na symfonický orchestr, který hrál zcela jinou skladbu. Byl záměr vyvolat absolutní neschopnost? Bravo. A fakt, že je celý film velká nuda, už je samozřejmostí, kterou je skoro zbytečné zmiňovat. Zajímavý je možná tak začátek, konec už byl pravým utrpením... (27.02.2008)

Pouhé dvě hvězdičky v tomto případě o filmu nesdělují, že je podprůměrný, spíš jde o to, že mi snímek tématicky a zpracováním nesedl. Pro mě zatím nejméně stravitelný Lelouch, kterého jinak ctím a mám ve své topce. Režisér se ve svém projektu vyznal mj. k lásce ke klasické hudbě a ta výrazným způsobem ovlivňuje rytmus a tempo celého díla. Od jednotlivých scén se režisér vrací ke klavírnímu koncertu, který v příběhu hraje zvláštní roli, a klasickou hudbou je podmalovaný celý film. Jenže já nejsem až tak velký ctitel klasické hudby, a tak jsem onen klavírní motiv považoval za brzdu celého vyprávění. Navíc v dramatické rovině se distributor dopustil vážné chyby - spoilerem v samotném názvu. Nečekaná zrada prozrazuje, že úkryt židovské rodiny za nacistické okupace Francie prozradil někdo skutečně blízký, což v praxi znamená, když se divák seznámí s půdorysem, na kterém se příběh odehrává, rozhodování mezi dvěma osobami. Samotné rozuzlení pak pro všímavého diváka není žádným překvapením. Oproti jiným svým filmům Lelouch zdaleka nerozehrává tak složitou psychologickou hru ani rafinované hrátky s divákem. Příběh navíc celkem z pochopitelných důvodů neodlehčuje komickou nadsázkou příznačnou pro většinu jeho tvorby. Takže suma sumárum, tentokrát za pouhých 40 % celkového dojmu. (13.08.2009)

Annie Girardot, Jean-Louis Trintignant a Michel Piccoli jsou vždy zárukou velmi dobrého hereckého výkonu a když se k tomu přimíchá inteligentní scénář se zajímavou myšlenkou, je to signál ke zhlédnutí tohoto filmového šperku. Očekával jsem dobrý filmový zážitek, dostal jsem vynikající. V počátcích války se sice všeobecně vědělo, že Židé jsou transportováni do lágrů, ale nikdo nepředpokládal, že se ve skutečnosti jedná o "lágry smrti". Z tohoto hlediska sice jistě není možné chování filmové postavy ztvárněné Annie Girardot omluvitelné, ale je možná pochopitelné. Vždy je bližší košile (synova nevázanost na židovskou dívku či vlastní klid nerušen neustálými klavírními výstupy) než kabát (problémy vlastní rodiny s nacisty). Špatnou technickou stránku provedení CZ dabingu v některých pasážích přehlížím, s přihlédnutím na celkovou hodnotu snímku z jeho morálního a lidského hlediska. Myslím, že se jedná o snímek, který má ještě co nabídnout i při opětovném zhlédnutí. (07.12.2009)