Réžia:
Claude LelouchScenár:
Jérôme TonnerreKamera:
Bernard LuticHudba:
Michel LegrandHrajú:
Annie Girardot, Jean-Louis Trintignant, Richard Anconina, Françoise Fabian, Evelyne Bouix, Michel Piccoli, Charles Gérard, Jean Bouise, Denis Lavant (viac)Obsahy(1)
Drama o francouzské židovské rodině, jež musela během prvních let nacistické okupace prožít peklo. (oficiálny text distribútora)
Videá (1)
Recenzie (13)
Nezvyklý Lelouche, který se snaží o komplikované téměř Godardovské vyprávění a v závěru se tragičností blíží k Melvillovi. Zdá se mi, že již tuším, kde se Arriaga nechal inspirovat pro svou spolupráci s Iñárritu. Lelouch se v Nečekané zradě pokusil vykreslit příběh lásky, zbabělosti a především ukázat, jak málo někdy stačí k lidské zlobě, hlouposti, která může poznamenat tragickým způsobem osudy mnoha lidí. Obdobně jako v Ať žije život přechází Lelouch do mystična. Pravda natočil oba filmy rok po sobě a v obou mu hráli Piccoli, Bouix, Gérard a Trintignant, čili hodně podobný tým. Většina děje Nečekané zrady je však zasazena do období druhé světové války. Válka se však stává pouhou kulisou, protože nejdůležitější jsou mezilidské vztahy. A o těch Lelouch umí vyprávět mistrně. Jen mi vadí, že tento snímek je na Lelouche nečekaně odtažitý a místy až chladný. ()
Reziser Claude lelouch ma teda hodne nevyrovnanu filmografiu - na jednej strane moc fajne filmy ako Viva La Vie 1984 alebo Muz a Zena 1966. No a na druhej strane vyslovene planoby ako Partir, Revenir 1985, Dobrodruzstvi je dobrodruzstvi ... krasny pribeh 1992. Je to zas v pici - teda pardon, mne to zase uslo a chcel som napisat ze rozhodne nesuhlasim s glorifikaciou len jedneho holokaustu - zydovskeho - a tvorca sa zas tvari, ze holokaust Romov, politickych odporcov, sovietskych vojnovych zajatcov ..... proste nejestvoval. To je jeble a to tak, ze velmi. Holu kost, teda holokaust nijak nespochybnujem, len ma sere, ze v popredi je zas len ten jeden a ostatne nejestvuju . 20 % ()
Nepamätám, kedy naposledy som mal počas nejakého filmu chuť vyhodiť telku von oknom ako práve pri tomto "diele". Príbeh by možno nebol najhorší, ak by mal normálne spracovanie, nie toto nezáživné a nudné tlachanie o ničom a dej sa nehýbe. Riadne to podkopávajú aj rozhlasové dialógy sprevádzané obrazom, ktorý nemá nič spoločné s dejom. No korunu tomu dalo to neustále kvílenie klavíra a vôbec nehralo rolu to, čo sa práve deje, ani či prebieha nejaký rozhovor, proste sa pustil klavírny koncert a išiel až kým neskončil. Už po 20 minútach som mal v úmysle to dopozerať bez zvuku, no vytrpel som si to až do konca a ak ešte niekedy začujem Rachmaninova, tak nech sa majú na pozore ľudia, čo budú práve v mojej blízkosti. ()
Tento film Clauda Lelouche se možná mnohým bude zdát příliš rozvleklý, což bych dal docela i za pravdu. Ovšem obsah filmu je, ne-li strhující, pak tedy určitě pozornost zcela pohlcující. Škoda jen toho Rachmaninova, který je sice dobrý, o tom žádná, ale radši bych ho trochu ubral, protože staré dobré "méně je někdy více" v tomto případě platí na 100%. ()
Jako jo, aspoň jsem si zase poslechl 2. Rachmaninův klavírní koncert, škoda, že ho často zbytečně rušily jakési rozhovory dokonale nesympatických postav a všemožné hluky. Jo a ještě musím upozornit na naprosto příšernou práci ve zvukové střižně. Aby hrál Rachmaninov v podkresu a do toho zase někdo něco jiného přímo ve filmu, je fakt zajímavé. Někdy se také stávalo, že zvuky a ruchy ve filmu vypli pro jistotu úplně a hrál jen podkres a přitom byl záběr na symfonický orchestr, který hrál zcela jinou skladbu. Byl záměr vyvolat absolutní neschopnost? Bravo. A fakt, že je celý film velká nuda, už je samozřejmostí, kterou je skoro zbytečné zmiňovat. Zajímavý je možná tak začátek, konec už byl pravým utrpením... ()
Galéria (9)
Fotka © UGC-Europe 1
Reklama