Trumbo

"I am Otto Preminger, the director.". Týpek, ktorý naštartoval návrat skutočného mena scenáristu Daltona Trumba späť do filmových titulkov. Na plátna kín. Tam, kde vždy patril. Po rokoch skrývania sa za falošné identity, po (skoro) roku väzenia. Odvážlivcov, akým je Preminger, a zďaleka sa to netýka len pomoci Trumbovi, bolo vždy ako šafranu. Kiežby dnešný nielen americký film mal čo najviac takých osvietených a skutočne nebojácnych režisérov. A scenáristov ako Trumbo. Systému navzdory. (18.11.2020)

Jeden z těch malých velkých oskarových filmů. A škoda, že zrovna Trumbo se k nám do kin nedostal. Přitom se jedná o poctivé životopisné drama, které ještě k tomu čerpá ze světa Hollywoodu, což je samo o sobě zajímavé. A ještě k tomu nabízí naprosto parádní herecký výkon Bryana Cranstona, kterého jsem předtím ani neznal. Mohlo být těch překvapení víc? Podle mě ne. Pro mě je Trumbo po shlédnutí zaručeně největším filmovým překvapením v celé sekci Oskarů. Člověk od takového filmu neví, co čekat a pak jde spát s čistou duší. (29.02.2016)

Historie filmu a historie poválečné Ameriky, která se dokonale proplétá v nekonečné spirále broušených dialogů a hereckého koncertu Bryana Cranstona. Trumbo je dokonalou sondou do let, kdy byl každý, kdo nešel s davem podezřelý s kolaborace s komunisty. Ale někdy se někteří lidé postavili na odpor, lidé, kteří v Holywoodu něco znamenali, kteří chtěli pouze a jen spravedlivé jednání bez ohledu na to, jakého politického přesvědčení jsou. Tohle všechno a ještě mnohem více si v sobě snímek Trumbo nese, přičemž já zůstávám v němém úžasu, jak moc povedený filmový koktejl z toho vznikl. Na závěr jen dodám, že mě vcelku překvapila "záporná" role Helen Mirren – tento typ rolí je u ní z mého úhlu pohledu velice neobvyklý. „Who the hell has the luxury of friends? I've got allies and enemies. There's no room for anything else.“ (25.02.2016)

Trumbo patří do skupiny snímků, ve kterých si Hollywood takzvaně nastavuje zrcadlo - vrací se do minulosti a líčí příběhy postav, které z Hollywoodu udělaly slavnou továrnu na sny. Tentokrát připomíná obtížnou situaci levicových umělců na přelomu 40. a 50. let, kteří byli obviněni z komunistického spiknutí, souzeni a zbaveni možnosti veřejně působit. Trumbo patřil k nejslavnějším scénáristům své doby a lze ho považovat za jednu z nejvýznamnějších obětí McCarthyovského honu na čarodějnice. Snímek má dvě velká plus - hereckého chameleona Bryana Cranstona, kterého bude většina diváků nejspíš znát jako Perníkového tátu ze seriálu Breaking Bad. Ve složitých dramatických úlohách se cítí Cranston jako ryba ve vodě a celým filmem prochází jako absolutní suverén. Druhým kladem je scénář, který by, myslím, pochválil i sám velký mistr pera Trumbo. Jsou v něm obsaženy všechny emoce - na náležitých místech umí dojmout, jinde vzbudit napětí a na dalších zase rozesmát. Za zmínku stojí John Goodman v malé, ale nepřehlédnutelné roli šéfa studia zabývajícího se výrobou těch nejbrakovitějších filmů, který se po veřejném zatracení rozhodne vzít Trumba pod svá ochranná křídla (nikoliv zadarmo, pochopitelně). K filmu mám jen dvě připomínky - Hollywood má rád velké příběhy a velké postavy. Trumbo tyhle požadavky splňoval. Byl králem mezi tehdejšími scénáristy, disponoval značným majetkem, a to mu zaručovalo, že ať se děje, co se děje, nikdy nespadne až na dno. Méně známé oběti tehdejší kampaně takové štěstí neměly. Za druhé pro ty, kteří by rádi srovnávali s paralelně probíhajícími represáliemi ve východním bloku: přes nepopiratelně odpudivý charakter perzekuce v Americe nikdy ani vzdáleně nedosáhla takového rozměru jako na Východě, kde stát představoval prakticky jediného zaměstnavatele a kontroloval všechny sféry života. Celkový dojem: 80 %. (07.08.2018)

Trumbo je skvělá postava. Je chytrá, ironická a téměř nepředvídatelná a film stojí a padá s ní. Kdykoliv je na scéně je na co se dívat a první polovina filmu je takto silná právě díky ní. Ovšem: v druhé polovině - když už je divák dost nabažen dobré filmařiny, je třeba opět přistoupit na starou známou hollywoodskou řeč, protkat to scénami s rodinou a sentimententem s hudbou z Armageddonu, aby to bylo každému jasné: je to přece film o Hollywoodu, je třeba tam dát hollywoodské klišé. Nebo až příliš přeceňuji tvůrce? (Podle mne ano.) Vždy když taková scéna začala, skřipali mi zuby a snímek klesal a klesal do propasti, kterou si sám hloubil. Ani jedna z těchto scén nebyla pro děj podstatná, byly tam navíc, první polovina k nim vůbec netíhla a jedinou vazbu měly k sobě navzájem a to velmi lehkou (Aristotelský celek, ze kterého nelze nic odebrat a nelze k němu nic přidat film tedy jistě netvoří). Po pár dnech mi nezůstává v paměti ta první polovina, kdy se děj rozjížděl (tematicky je to pro mě taky nezajímavé, ale řekl jsem si budiž) a představovali se zajímavé postavy (karikující skutečné osoby), ale jen nějaký matmý obraz Daltona Trumba a pak ta kupa klišé, kterou do druhé poloviny někdo naházel vidlemi. Je to škoda. Třeba se jednou najde někdo odvážný, kdo to sestříhá na rozumnou úroveň. (29.08.2016)