Fotograf

,,MYSLÍME SI, ŽE VRAHEM JE FOTOGRAF. NEJDÉLE HLEDANÝ ZABIJÁK V RUSKU. A TY JSI JEDINÁ OSOBA, KTERÁ PŘEŽILA SETKÁNÍ...“… /// Zajímavej chlapec tenhle Kolja. Věřte, že by byl ozdobou každýho hororu! Pak ten příběh… ze současnosti, plnej flashbacků z minulosti, ukazujících, jak „monstrum“ vyrůstalo. Navíc v tý době, v komunistický SSSR, nepanovala zrovna idylická atmosféra. Psychologický krimi-drama-thriller o nahánění sériového vraha se zvláštní minulostí, toho navíc dost řekne i o vztahu Rusů a Poláků. Výbornej film, u kterého mě překvapil závěr, protože jsem nečekal, že… /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Chcu si vychovat masovýho vraha. 2.) Měl jsem netradiční dětství. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (17.02.2019)

Fotograf je polsko-ruská krimi, která jde tak trochu proti proudu a mně osobně to docela vadilo. Styl vyprávění a také samotná podstata vyprávěné látky se mi nedostala příliš pod kůži. Nejde totiž o klasické detektivní drama, kde jde o činy samotného vraha a o detektivy, kteří se ho snaží dopadnou. Spíše se jde po stopách dětství samotného vraha a jakou v něm hráli roli jednotlivé postavy. Samotná premisa o vrahovy, který mění hlas, tak aby nebyl poznán mi přišla podivně přitažená za vlasy a neatraktivní. Zvláštní film. (27.06.2019)

"Ve všem je stejné množství dobra i zla."                                                                                                                         Fotograf mě přibil k židli, jako to před časem dokázala Malá Moskva. Je patrné, že se Waldemar Krzystek srovnává se svou osobní historií, téma rusko-polského násilného nažívání je v něm hluboce zakořeněno. Ke zpracování si vybírá silné motivy. V Malé Moskvě to byl milostný příběh s přesahem do současnosti ve vztahu otce a dcery, Fotograf popisuje přerod milého bloďatého málčika v lidskou zrůdu Kam vkročí, zanechává krvavou stopu ... Pomocí flashbacků dává pomalu proniknout pod povrch. V jeho příbězích převládají silné ženy a zranitelní muži. Kostlivce ve skříni nemá jen Kolja ale i Lebiadkin a Nataša. Právě to vyřčené i lehce nastíněné mezi hlavními vyšetřovateli dodává příběhu lidskosti a uvěřitelnosti. Polská filmová škola ještě nezgynula! Luxusní podívaná! (06.02.2018)

Ťažko sa mi k tomu vyjadruje. Bolo tu cítiť snahu autorov o to, čo najviac dejovú linku zahaliť do rúška tajomstiev, no žiaľ nie všetko sa zadarilo. Oceňujem najmä originálny rozprávačský prístup, kde sa veľmi dobre striedali flashbacky do minulosti s prítomnosťou, čo celému príbehu dodávalo šmrnc. No tie jednotlivé nitky celého príbehu, ktoré sa zo spoločného klbka postupne rozmotávali, ma až tak nebavili a záver už vonkoncom nie. Riadny guláš teda, miestami až moc prekombinované. Taťjana Arntgolc je ale kus, to sa musí uznať... Slabší priemer. 55/100 (05.09.2019)

Jelikož mi film byl doporučen (za což děkuji) a nevěděla jsem o něm nic jiného, než že jde o polskou krimi, tak jsem byla zpočátku trochu zmatená tou ruštinou, ale jak tam začali mluvit o minulosti v Polsku, tak už to bylo v pohodě. Musím přiznat, že kdybych to měla hodnotit striktně po detektivní stránce, tak jsem zas až tak moc nadšená nebyla, občas jsem se ne tak úplně chytala, o kom se v té které části vyšetřování zrovna mluví a ten konec mě taky tak úplně neuspokojil. Zato co se týká ostatních stránek filmu, tak to už je docela jiná liga. Tento snímek si svým temným stylem nezadá s těmi nejlepšími zástupci severského žánru, což se týká i hereckých výkonů. Postavy jsou dostatečně zajímavé a mají patřičně bezútěšnou minulost (přišlo mi, že až moc, dokud se to nakonec uspokojivě nevysvětlilo). Hlavní postavu vyšetřovatelky Nataši jsem si vysloveně oblíbila. Flashbacky s malým Koljou a vše kolem ruské okupace, to zase táhly po dramatické stránce a přidávaly tomu hlubší rozměr. A potěšila i zmíńka o Dostojevském. (18.03.2018)